19 C 139/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 353 005,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 73 848 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do částky 279 157,64 Kč zákonného úroku z prodlení z částky 148 962,25 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 % smluvního úroku z prodlení 0,1 % denně z částky 113 470 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 28. 4. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 353 005,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 26. 9. 2022 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Úvěr byl vyplacen v souladu se smluvním ujednáním stran. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit žalobkyni v 72 měsíčních splátkách po 2 705 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci celkovou částku 194 760 Kč představující jistinu 100 000 Kč a sjednané úroky 94 760 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 25,19 % ročně a RPSN ve výši 39,99 % ročně. Smluvní strany si dále sjednaly doplňkovou službu„ PODPORA“ za poplatek ve výši 1 621 Kč měsíčně. Za výkon doplňkové služby„ PODPORA“ po dobu trvání úvěru se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni celkovou částku 116 712 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení se splátkou splatnou dne 15. 1. 2023, žalobkyně jej proto upomínkou [číslo] ze dne 20. 1. 2023 a upomínkou [číslo] ze dne 5. 2. 2023 vyzvala k zaplacení dlužné splátky. Upomínka [číslo] byla zpoplatněna částkou 300 Kč, upomínka [číslo] pak částkou 500 Kč. Jelikož žalovaný na upomínky nereagoval, žalobkyně úvěr dne 21. 2. 2023 zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení zesplatněné částky 353 200,81 Kč. Žalovaný do zesplatnění úvěru uhradil ve 2 splátkách celkovou částku 8 652 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu ve výši 1 225,17 Kč, na úroky ve výši 4 185,61 Kč a na nedoplatek za sjednání služby„ PODPORA“ v celkové výši 3 242 Kč. Přeplatek poté činil 1 Kč. K zaplacení žalovanému zůstala na jistině částka 98 774,83 Kč, na úrocích částka 90 574,39 Kč, na nedoplatku za sjednání služby„ PODPORA“ částka 113 470 Kč, na nákladech na upomínkování částka 800 Kč, na smluvních úrocích za prodlení částka 194,17 Kč a na smluvní pokutě částka 49 387,42 Kč při započtení přeplatku žalovaného ve výši 1 Kč. Dlužné náklady na upomínkování představují náklady za upomínku [číslo] [číslo] Smluvní pokuta představuje polovinu nezaplacení jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně po žalovaném požaduje též zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky 148 962,25 Kč zahrnující jistinu 98 774,83 Kč, náklady na upomínky 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 49 387,42 Kč, a to od 4. 4. 2023 do zaplacení, a též zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky 113 470 Kč představující zbylou část doplňkové služby„ PODPORA“ od 4. 4. 2023 do zaplacení a přiznání náhrady nákladů řízení.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neuvedla v žalobě ničeho.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť poskytnutí úvěru bylo poskytnutím služby ve smyslu uvedeného ustanovení na území České republiky.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivní.

5. Žalovaný se k nařízenému jednání na den 31. 7. 2023 bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

6. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

7. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 26. 9. 2022 ve spojení se smlouvou a žádostí o zřízení doplňkové služby„ PODPORA“, předsmluvními informacemi, detaily pohybu na účtu (bezhotovostní platba, okamžitá příchozí platba, platba převodem uvnitř banky), detail k inkasu, potvrzením o vyplacení úvěru a opakovanou platební instrukcí soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 26. 9. 2022 prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně sjednané doplňkové služby„ PODPORA“. Žalovaný potvrdil akceptaci návrhu smlouvy zasláním platby ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Žalobkyně se úvěrovou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Podle čl. 4 smlouvy měl být úvěr čerpán následujícím způsobem: započtením částky 60 357 Kč na dřívější závazek žalovaného vůči žalobkyni ze smlouvy [číslo] vyplacením částky 22 143 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] a započtením částky 17 500 Kč na náklady žalobkyně specifikované smlouvou, které byly spojené s poskytnutím úvěru. Současně se žalovaný zavázal hradit žalobkyni poplatek za doplňkovou službu„ PODPORA“. Žalovaný byl dle smlouvy povinen splácet úvěr ve splátkách po 4 326 Kč se splatností každého 15. dne v měsíci (splátka se skládá z částky 2 705 Kč za úvěr a částky 1 621 Kč za doplňkovou službu„ PODPORA“). Součástí každé splátky byla úhrada jistiny a úroku ve výši 25,19 % ročně. RPSN byla sjednána ve výši 39,99 % ročně. Dle čl. 5 písm. a) a b) smlouvy byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni poplatek 300 Kč za první upomínku, kterou mu žalobkyně zaslala v případě jeho prodlení s úhradou dlužné částky s lhůtou doručení 10 dnů od jejího podání k poštovní přepravě a lhůtou k úhradě 5 dnů od doručení, a poplatek 500 Kč za druhou upomínku, kterou mu žalobkyně zaslala v případě neuhrazení dlužné částky po právní upomínce opět s lhůtou doručení 10 dnů od jejího podání k poštovní přepravě a lhůtou k úhradě 5 dnů od doručení. Dle čl. 5 byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit, pokud by žalovaný ani přes upomínky dluh na splátkách nevyrovnal.

8. Z předsmluvních informací soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před uzavřením smlouvy seznámila s jeho právy a povinnostmi plynoucími mu z uzavírané smlouvy a se splátkovým kalendářem.

9. Z přílohy [číslo] (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) soud naznal, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, jeho průměrný příjem činí 31 872 Kč a náklady na bydlení 3 000 Kč.

10. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni dne 30. 9. 2022 na účet č. [bankovní účet] verifikační platbu ve výši 1 Kč.

11. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky se podává, že dne 3. 10. 2022 zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostnímu převodu částky 60 357 Kč za účelem úhrady dluhu žalovaného vůči žalobkyni ze smlouvy [číslo] ze dne 30. 3. 2022.

12. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce ze dne 3. 10. 2022 a z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 3. 10. 2022 má soud za prokázané, že úvěr ze smlouvy [číslo] ze dne 30. 3. 2022 byl doplacen dne 3. 10. 2022. Úvěr ze smlouvy [číslo] byl tedy splacen až poté, kdy byl žalovanému poskytnut úvěr ze smlouvy [číslo] ze dne 26. 9. 2022. Z této skutečnosti je patrné, že žalovaný měl před poskytnutím úvěru z žalované smlouvy u žalobkyně sjednán i další úvěr, který splatil prostřednictvím navýšení, resp. poskytnutí, nového úvěru. Žalobkyně tak umožnila žalovanému řetězit jeho dluhy vůči žalobkyni, navíc dluh navýšila o další část poplatku – náklady poskytovatele úvěru (17 500 Kč).

13. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba se podává, že dne 3. 10. 2022 zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostní platbě ve výši 22 143 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet].

14. Z detailu k inkasu soud zjistil, že žalovaný dal souhlas s inkasem ve prospěch účtu žalobkyně s limitem 9 652 Kč od 30. 9. 2022 do 15. 11. 2028.

15. Upomínka [číslo] ze dne 20. 1. 2023 včetně podacího lístku prokazuje, že žalobkyně odeslala žalovanému dne 20. 1. 2022 s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky opakovanou výzvu k úhradě dlužné splátky a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 300 Kč.

16. Upomínka [číslo] ze dne 5. 2. 2023 včetně podacího lístku prokazuje, že žalobkyně odeslala žalovanému dne 5. 2. 2023 s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 4 326 Kč splatné dne 15. 1. 2023 výzvu k úhradě dlužné částky a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 500 Kč.

17. Listina označená jako zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 2. 2023 a listina označená jako zesplatnění úvěru – možnost alternativního řešení ze dne 21. 2. 2023 včetně podacího lístku prokazuje, že zástupce žalobkyně svými dopisy v důsledku prodlení žalovaného s hrazením jeho závazků plynoucích z úvěrové smlouvy zesplatnil nesplacenou jistinu úvěru, celková dlužná částka byla vyčíslena na 353 200,81 Kč, a vyzval žalovaného k jejímu zaplacení ve lhůtě do 3. 4. 2023.

18. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni částku 8 652 Kč. Žalobkyně ani žalovaný provedení žádné další platby netvrdili.

19. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

20. Na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 9. 2022 poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet částku 22 143 Kč, částku 60 357 Kč uplatnil žalovaný na jeho dřívější závazek vůči žalobkyni ze smlouvy [číslo] ze dne 30. 3. 2022 a částka 17 500 Kč byla započtena na úhradu nákladů žalobkyně s poskytnutím úvěru. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit žalobkyni v 72 měsíčních splátkách po 2 705 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci celkovou částku 194 760 Kč představující jistinu 100 000 Kč a sjednané úroky 94 760 Kč. Současně byla sjednána doplňková služba„ PODPORA“, na základě které měl žalovaný hradit žalobkyni měsíčně částku 1 621 Kč. Žalovaný se ocitl přes upomínky žalobkyně v prodlení se splátkou splatnou dne 15. 1. 2023, pročež žalobkyně úvěr dne 21. 2. 2023 zesplatnila. Žalovaný do zesplatnění úvěru uhradil ve 2 splátkách celkovou částku 8 652 Kč.

21. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když k úvěruschopnosti žalovaného nebyly ze strany žalobkyně předloženy žádné důkazy. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala toliko informaci o jeho příjmu, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaný v příloze [číslo] – posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedl pouze výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace. Navíc byl dřívější úvěr ze smlouvy [číslo] ze dne 30. 3. 2022 žalovaným uhrazen až poté, kdy byl žalovanému poskytnut úvěr ze smlouvy [číslo] ze dne 26. 9. 2022. To dokazuje, že se žalovaný ocitl v dluhové spirále a poskytování dalších úvěrů mu ze strany žalobkyně bylo jen oddalováním finančních problémů žalovaného.

22. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, která žalovanému poskytla úvěr, sídlo na území České republiky.

23. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

24. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 28. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

31. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

32. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

34. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo] sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

35. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 36. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

37. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

38. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala.

39. Smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 ZsÚ, absolutně neplatná. Žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 73 848 Kč (vyplacená jistina ve výši 100 000 Kč mínus částka 8 652 Kč zaplacená žalovaným a mínus částka 17 500 Kč, neboť poplatky za poskytnutí úvěru soud za jistinu úvěru nepožaduje), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno (výrok I.). Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků, úroků, nákladů na upomínání a smluvních pokut, soud žalobu co do částky ve výši 279 127,64 Kč, zákonného úrok z prodlení ve výši 15 % z částky ve výši 148 962,25 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky ve výši 113 470 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení částečně zamítl (výrok II.). Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně, nelze za platně uzavřenou považovat ani smlouvu o doplňkové službě„ PODPORA“, která na trvání úvěrové smlouvy byla závislá.

40. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

41. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, náklady řízení mu však nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.