19 C 143/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 381 768,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 313 169,27 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do částky- 68 599,62 Kč- kapitalizovaného úroku ve výši 32 634 Kč vzniklého sazbou 12,99 % ročně z částky 378 418,89 Kč od 29. 5. 2023 do 22. 1. 2024- kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 37 526,45 Kč vzniklého zákonnou sazbou ročně z částky 378 418,89 Kč od 29. 5. 2023 do 22. 1. 2024- úroku ve výši 12,99 % ročně z částky 378 418,89 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení- zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 378 418,89 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení,se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 33 377,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 22. 2. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 381 768,89 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 23. 1. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , dále jen „smlouva“, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 380 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 6 070 Kč splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce. Součástí každé splátky byla úhrada úroku z úvěru ve výši 12,99 % ročně a poplatky dle ceníku. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný sjednané splátky ani přes upomínky žalobkyně včas a řádně nesplácel, pročež žalobkyně úvěr dne 28. 5. 2023 zesplatnila. Žalovaný byl dne 24. 1. 2024 vyzván výzvou k zaplacení před podáním žaloby. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 378 418,89 Kč, poplatků ve výši 3 350 Kč, řádného úroku ve výši 32 634 Kč a dále úroku ve výši 12,99 % ročně z částky 378 418,89 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 37 526,45 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 378 418,89 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení.

2. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalobkyni žalovaným, kdy byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ.

3. Přípisem zdejšího soudu ze dne 14. 6. 2024, který byl žalobkyni doručen dne 20. 6. 2024, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení tohoto přípisu písemně doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem byla při poskytnutí úvěru žalovanému posuzována jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr a z jakých konkrétních zdrojů žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalovaného, když dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „z. s. ú.“, má být žalobkyně schopna soudu prokázat, z jakých listin (zdrojů) byly údaje o příjmech a výdajích zjištěny. Žalobkyně ve stanovené lhůtě své podání ze dne 22. 2. 2024 doplnila o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne 21. 1. 2022, o výpis z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022, o podklady pro soudní konání a o podací arch zesplatnění.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože mu byla žaloba řádně doručena dne 3. 6. 2024 v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, a dne 4. 6. 2024 vhozena do domovní schránky na adrese trvalého pobytu žalovaného.

5. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

6. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne 23. 1. 2022, výpisu z úvěrového účtu za období od 23. 1. 2022 do 31. 12. 2022, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 28. 5. 2023 včetně podacího archu ze dne 31. 5. 2023, podkladů pro soudní konání a předžalobní upomínky ze dne 24. 1. 2024 včetně podacího archu ze dne 24. 1. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 23. 1. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 380 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit žalobkyni čerpaný peněžní obnos v 106 měsíčních splátkách po 6 070 Kč splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka byla splatná dne 11. 2. 2022 a poslední splátka ve výši 3 712 Kč měla být splatná dne 11. 11. 2030. Součástí každé splátky byla i úhrada sjednaného úroku z úvěru ve výši 12,99 % ročně, které se dle čl. 3.1 smlouvy stávaly vždy posledního dne v měsíci součástí jistiny. Dle čl. 2.2 byl žalovanému úvěr poskytnut za účelem splácení celkem deseti konsolidovaných úvěrů (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 23. 1. 2022). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně pro soukromou klientelu a ceník pro soukromou klientelu účinný od 1. 1. 2020 (prokázáno všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, ., pro soukromou klientelu a ceníkem pro soukromou klientelu). Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný v úvěrové žádosti uvedl, že pobírá průměrný měsíční příjem ve výši 35 411 Kč, což pracovník žalobkyně zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobkyně. Výdaje uvedl žalovaný ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 7 500 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 12 576 Kč. Žalobkyně dále ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, dále ověřila jeho předchozí splátkovou morálku a že neměl žádné relevantní negativní informace v interní evidenci klientů. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti již splátky ve výši 43 208 Kč měsíčně (prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta ze dne 21. 1. 2022 a výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, ). Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy dne 23. 1. 2022 částku 342 427 Kč a dne 26. 1. 2022 částku 37 573 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 23. 1. 2022 do 31. 12. 2022). Žalovaný splátky řádně a včas nehradil, proto žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 26. 4. 2023 naposledy vyzvala k úhradě jeho dluhu ve výši 20 417 Kč nejpozději do 28. 5. 2023, a když tak žalovaný neučinil, dopisem ze dne 28. 5. 2023 prohlásila žalobkyně pohledávku za splatnou ke dni 28. 5. 2023 s tím, že dluh žalovaného k tomuto dni činil 381 769 Kč (prokázáno poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 26. 4. 2023 a rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 28. 5. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 31. 5. 2023). Z čl. 8.1 a 8.2 smlouvy soud ověřil, že v případě prodlení žalovaného s úhradou dvou splátek, popřípadě s úhradou jedné splátky déle než tři měsíce, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Úvěr byl veden na účtu č. , č. účtu, . Žalovaný uhradil žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 66 830,73 Kč (prokázáno výpisy z úvěrového účtu za období od 23. 1. 2022 do 31. 12. 2022 a podklady pro soudní konání). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky upomínkou zástupkyně žalobkyně ze dne 24. 1. 2024 podanou k poštovní přepravě téhož dne, ani poté dlužnou částku neuhradil (prokázáno výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne 24. 1. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 24. 1. 2024).

7. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku).

8. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn skutkový stav, jak výše uvedeno, tedy že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 1. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 380 000 Kč, který žalovaný v plné výši čerpal dne 23. 1. 2022 a dne 26. 1. 2022 a zavázal se tuto částku včetně úroku z úvěru vrátit žalobkyni ve sjednaných splátkách. Žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když žalovanému poskytla požadované peněžní prostředky. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, když splátky úvěru včas a řádně nesplácel, proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. Žalovaný uhradil žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 66 830,73 Kč.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

11. Žalobkyně na základě výzvy soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dle údajů, které žalovaný uvedl v úvěrové žádosti, tj. průměrný měsíční příjem ve výši 35 411 Kč, výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 7 500 Kč. Dále k tomuto předložila posouzení úvěruschopnosti klienta, dle kterého měl žalovaný poskytnut u žalobkyně dalších 8 úvěrů se splátkou ve výši 5 635 Kč měsíčně a další 2 úvěry se splátkou 37 573 Kč mimo žalobkyni, a výpis z účtu žalovaného, ze kterého je patrné, že průměrný měsíční příjem ve výši 35 411 Kč odpovídá průměrnému příjmu žalovaného v měsíci, ve kterém byl žalovanému úvěr poskytnut. Žalobkyně ale nezjišťovala a neověřovala příjem žalovaného v měsících předcházejících poskytnutí úvěru. Soud proto nemá za prokázané ověření a zkoumání příjmové stránky žalovaného. Žalobkyně dále netvrdila ničeho o zkoumání výdajů žalovaného, vyjma splátek jiných úvěrů v celkové výši 43 208 Kč měsíčně. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaným v úvěrové žádosti tvrzené výdaje ve výši 0 Kč jsou nepřiměřeně nízké, respektive naprosto nereálné, neboť nikdo nemůže mít zcela nulové výdaje. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 12 576 Kč. Takovýto postup žalobkyně považuje soud za nesprávný. Žalobkyně měla vést žalovaného k pravdivé odpovědi na otázku ohledně výše jeho výdajů, kterou by si posléze ověřila. Nadto byl žalovanému úvěr poskytnut za účelem splácení celkem deseti konsolidovaných úvěrů specifikovaných v čl. 2.2 smlouvy. Z výše uvedeného žalobkyně nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalovaného, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaný schopen úvěr splatit. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

22. Z ustálené judikatury soudů České republiky (např. sp. zn. III ÚS 4129/18) i Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18, , Anonymizováno, -, právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, , v řízení o předběžné otázce) bez ohledu na jazykové znění § 87 z. s. ú. vyplývá, že neplatnost smlouvy pro nesplnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) je absolutní, tedy soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

23. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., který vyžaduje prověřování příjmové i výdajové stránky žalovaného, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

24. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 380 000 Kč, kterou jí žalovaný co do částky 313 169,27 Kč nevrátil, neboť žalobkyni uhradil toliko částku 66 830,73 Kč, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 313 169,27 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě s odkazem na § 87 z. s. ú. vyhověl (výrok I.).

25. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k úspěchu jednotlivých účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 313 169,27 Kč, tj. z 82 %, žalovaný byl úspěšný co do částky 68 599,62 Kč, tj. z 18 %. Žalobkyni proto náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 64 % z 52 151,80 Kč, což je po zaokrouhlení 33 377,20 Kč (úspěch 82 % - neúspěch 18 %.). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 15 271 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.“, z tarifní hodnoty ve výši 381 768,89 Kč sestávající z částky 9 860 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 480 Kč ve výši 6 400,80 Kč.

27. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, která je advokátkou, bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.