19 C 146/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa . jméno oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro: žaloba o vyklizení pozemku

I. Žaloba s tím, aby byla žalovaná povinna z pozemku [číslo] o výměře [výměra] – ostatní plocha, jiná plocha, zapsaném na [list vlastnictví] pro k. ú. a [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Mladá Boleslav, odstranit skládku dřeva, která je složena při jihozápadní hranici pozemku, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalované náklady řízení v částce 10 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované. Žalobci se společně domáhali jako podíloví spoluvlastníci rozhodnutí, jímž by bylo nařízeno žalované, další podílové spoluvlastnici, vyklizení pozemku 847 v k.ú. [obec] zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Mladá Boleslav. Žalobci uvedli, že společně s žalovanou spoluvlastní předmětný pozemek, a to každý rovným dílem, tedy podíl každého je jedna ideální třetina pozemku. Žalobci tvrdili, že bylo žalobci jako většinovými spoluvlastníky rozhodnuto o způsobu užívání pozemku tak, že bude užíván výlučně k průchodu k domu, k parkování a k relaxaci. Domnívali se, že užívání pozemku je běžnou správou užívání věci, a rozhodování o ní se řídí ustanovením § 1128 zákona č. 89/2012 Sb. Uvedli, že většinou hlasů (2/3) počítanou podle podílu rozhodli o takovém užívání pozemku a následně o tomto rozhodnutí informovali žalovanou, která v zákonné lhůtě k soudu nepodala proti tomuto rozhodnutí žalobu. Nynější užívání pozemku žalovanou, a to ke skladování palivového dřeva na části pozemku, je podle žalobců bezprávním výkonem jejího spoluvlastnického práva k pozemku z důvodu rozporu s rozhodnutím vlastníků o způsobu jeho užívání. žalobci proto žádali vyklizení pozemku – odstranění dřeva žalovanou. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí. Uvedla, že mezi účastníky neproběhlo žádné rozhodování o způsobu užívání předmětného pozemku, na kterém by všichni společně rozhodovali o takovém nakládání s pozemkem. Navíc, v minulosti na pozemku uskladnila dřevo i žalobkyně, aniž by žalovaná či jiný spoluvlastník proti tomu brojil. Namítala, že není pravda, že stavebním úřadem bylo rozhodnuto o tom, že pozemek lze výlučně užívat k parkování. V roce 2017 byl vydán žalované se souhlasem spoluvlastníků územní souhlas s umístěním dřevěného zahradního domku na pozemku. Tedy i stavební úřad svým rozhodnutím připustil jiný účel užívání. Domek byl na žádost žalobců odstraněn z důvodu nedodržení přesných rozměrů uvedených v rozhodnutí stavebního úřadu, žalovaná byla přitom pučena, že může požádat o nový územní souhlas umístěním domku dle jeho skutečných rozměrů. Už to popírá tvrzení žalobců o výlučném užívání pozemku k parkování. Žalovaná dále uvedla, že dřevo je navíc složeno při hranici pozemku, kde ani nelze vozidla parkovat, parkování tak nebrání. Žalovaná poukázala na špatné spoluvlastnické vztahy, pročež v minulosti prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. [příjmení], později prostřednictvím Mgr. [příjmení], kontaktovala dřívějšího právního zástupce žalobců [příjmení] [příjmení] k řešení způsobu užití pozemku, případně k jeho rozdělení. Na toto však nebylo ze strany žalobců ani jejich právního zástupce reagováno. Jednání žalobců považovala žalovaná za šikanu, nikoli jednání vedené skutečnou potřebou uspořádat spoluužívání pozemku. Soud jednal v nepřítomnosti žalobce [celé jméno žalobce], který se z jednání omluvil a žádal odročení jednání z důvodu pracovní vytíženosti a zdravotních důvodů Mgr. [jméno] [příjmení]. Tuto omluvu soud vyhodnotil jako nedůvodnou. Žalobce je s účinností od 8. 9. 2021 zastoupen dle předložené plné moci JUDr. [jméno] [příjmení], tím předchozí plná moc udělená Mgr. [jméno] [příjmení] zanikla. Stejně tak soud nevyhověl žádosti žalobkyně [celé jméno žalobkyně] o odročení jednání, která byla shodná s žádostí zaslanou jejím právním zástupcem - kolize s jiným soudním jednáním. Již dříve soud informoval právního zástupce žalobců, že nemůže vyhovět žádosti o odročení jednání, neboť právní zástupce přijal zastupování s vědomím kolize s jiným řízením, v němž zastupuje, tedy se této kolize nelze jako důvodu odročení důvodně dovolávat. Žalobkyně předložila omluvu i za žalobce při jednání osobně a zůstala jednání osobně přítomna. Soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci jsou spoluvlastníky pozemku [číslo] o výměře 418 m2 druh pozemku ostatní plocha z působ užití jiná plocha. Nemovitá věc je zapsána na [list vlastnictví] pro k. ú., [obec], u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Mladá Boleslav (výpis z katastru nemovitostí). Dne 23. 11. 2020 zaslal právní zástupce žalobců [příjmení] [příjmení] žalované dopis nazvaný„ Užívání pozemku [číslo] v k. ú., [obec] – výzva k odstranění skládky dřeva“. V dopise je konstatováno, že žalobci rozhodli o tom, jakým způsobem bude předmětný pozemek užíván a o tom tímto dopisem, jako již o rozhodnuté věci informují žalovanou. Argumentují přitom tím, že mají 2/3 podílu na pozemku. Zároveň žalovanou vyzývají k odstranění skládky dřeva. Dopis byl zaslán na adresu [adresa], tedy nikoliv na adresu evidovanou jako trvalá adresa žalované ([ulice a číslo], [obec a číslo], [PSČ] [část obce]), která byla žalobcům i jejich právnímu zástupci známa, minimálně z předchozích rozhodnutí ve správním řízení, jakož i z katastru nemovitostí, kdy zároveň i trvalou adresou označili žalovanou v žalobě. Rovněž předžalobní výzva ze dne 12. 4. 2021 byla adresována nikoliv na trvalou adresu, nýbrž na adresu [adresa]. V předžalobní výzvě právní zástupce poukazuje na § [číslo], když se domnívá, že užívání věcí spoluvlastníků je běžnou správou. Dále soud zjistil, že 11. 12. 2020 reagovala žalovaná na výzvu k odstranění skládky dřeva s návrhem na zrušení spoluvlastnictví předmětného pozemku a jeho rozdělení, zároveň tím chtěla vyřešit špatné vztahy mezi spoluvlastníky. Z plánku pozemku a přilehlých nemovitostí na č.l. 30 a fotografie na č.l 42, 43 soud zjistil umístění palivového dřeva při okraji pozemku v jeho jihozápadním rohu. Z plánku, jakož i z tvrzení žalobkyně vyplývá, že uvedená skládka nebrání v parkování vozidel na místech plánkem vyznačených k parkování. Z fotodokumentace na listě [číslo] soud zjistil umístění jiných skládek dřeva, a to přibližně v letech 2013 – 2015 (určeno podle věku dcer žalované zachycených na fotografiích, které se narodily v roce 2012 a jsou to dvojčata), k čemuž žalobkyně potvrdila, že tyto skládky dřeva byly její a byly na společném pozemku umístěny dočasně po dobu budování zahrady. Z věku dcer na jednotlivých fotografiích však vyplývá, že muselo jít o období řádu roků (minimálně 2 roky) nikoli měsíců jak uvedla žalobkyně. Z výzvy Obecního úřadu Kněžmost, stavebního úřadu ze dne 6. 5. 2019 (č.l. 6 verze) soud zjistil, že k žádosti žalobců úřad vyzval žalovanou, ke zjednání nápravy – odstranění dřeva z pozemku [číslo] s odůvodněním, že tento je výlučně určen k parkování. Závěr o výlučném způsobu užívání pozemku úřad nijak neodůvodnil, není zřejmé z čeho tak usoudil. Z předchozího rozhodnutí téhož stavebního úřadu z 3. 7. 2017 (č.l. 47) přitom vyplývá, že účel užití pozemku nebyl jen k parkování, když úřad se souhlasem spoluvlastníků vydal územní souhlas s umístěním stavby dřevěného zahradního domku na předmětném pozemku a dle přiloženého plánu umístění domku na pozemku tak, že částečně zasahoval i do vytýčených parkovacích míst. V dalším rozhodnutí téhož úřadu z 6. 2. 2020 bylo rozhodnuto o odstranění stavby tohoto domku, nikoli však z důvodu rozporu s účelem užití pozemku, ale pro nedodržení rozměrů domku s tím, že žalovaná byla poučena, že může požádat o nové územní rozhodnutí. Z dopisu PZ žalované [příjmení] [příjmení] ze dne 31. 5. 2019 (č.l. 35, 36) soud zjistil, že žalovaná žádala žalobkyni o schůzku v záležitosti dohody o spoluužívání pozemku, případně navrhla jeho rozdělení dle návrhu, který přiložila. Dále žalovaná prostřednictvím Mgr. [příjmení] zaslala dne 27. 4. 2021 dopis PZ žalobců [příjmení] [příjmení] (č.l. 37 – 38) v něm se právní zástupkyně ohlazuje proti možnosti žalobců rozhodnout o užívání pozemku bez součinnosti s žalovanou, upozorňuje na rozpor jimi nově tvrzeného účelu užívání (parkování, rekreace) s jimi tvrzeným výlučným účelem užívání, jež měl dle žalobců stanovit stavební úřad, a to parkování. Konstatuje dlouhodobé špatné vztahy, slovní útoky žalobkyně na žalovanou i přes SMS a poškrábání jejího vozidla. Znovu připomíná předchozí návrhy na zrušení spoluvlastnictví pozemku. V dopise z 18. 5. 2021 Mgr. [příjmení] upozorňuje Mgr. [příjmení] na agresivní chování žalobkyně ze dne 17. 5. 2021, které směřovalo ne jen vůči žalované, ale i vůči jejím nezletilým dcerám. Žádá Mgr. [příjmení], aby záležitost spoluvlastnictví pozemku žalobkyně řešila výhradně skrze svého právního zástupce a nejednala s žalovanou napříště osobně. Z fotografie na l. č. 42, 43 má soud za zjištěné množství uskladněného dřeva a jeho polohu na pozemku. Soud činí závěr, že skládka není rozsáhlá a je na místě, které nelze jinak využít. Že jde o předmětnou skládku dřeva, jež má být vyklizena, potvrdila i žalobkyně, přičemž i ona uvedla, že nebrání parkování. Soud z fotografie zjistil, že dřevo ani esteticky pozemek nehyzdí je srovnáno při zdi a zakryto plachtou. Z fotografie 44 má soud za zjištěné, že 6 vozidel parkuje na pozemku i v jiných místech neurčených pro parkování, než jsou tři parkovací místa vytýčená před jihozápadním rohem pozemku, kdy se při hranici nachází dřevo. Žalobkyně potvrdila, že na tomto dalším místě parkuje na fotografii dvě svá vozidla a žalovaná jedno. Z fotografie na l. č. 45 soud zjistil a žalobkyně to učinila nesporným, že na něm parkuje své auto napříč přes tři parkovací místa a znemožňuje tak parkování dalším dvěma vozidlům, pro které je parkování vyhrazeno (místo pro žalovanou a žalobce [příjmení]). Soud věc po právní stránce posuzoval dle ustanovení občanského zákoníku z. č. 89/2012 Sb. o správě společné věci § 1226 a násl., a to zejména dle 1229 o. z. občanský zákoník. Podle § 1226 o. z. je každý ze spoluvlastníků oprávněn k účasti na správě společné věci a při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů. Podle komentáře § 1128 o. z. uveřejněného v ASPI nelze za běžnou správu považovat rozhodnutí o tom, k jakému účelu bude společná věc sloužit, tomu odpovídá dikce § 1129. Dále komentář k § 1128 uvádí:„ Předpokládá se, že rozhodnutí budou přijímat všichni spoluvlastníci společně, k čemuž je ovšem nutné, aby se všem dostala informace o tom, co se chystá, resp. že má být nebo je třeba rozhodovat. Zásadně jen za předpokladu, že se každý ze spoluvlastníků o rozhodování dozvěděl, lze po každém z nich žádat, aby přijatá rozhodnutí akceptoval. Je tedy je třeba, aby o užívání vlastníci rozhodli, tzn. společně a všichni vyjádřili svou vůli, tedy vyjádření názorů dvou spoluvlastníků, které je zasláno třetímu spoluvlastníku, bez možnosti se podílet na tomto rozhodování při vzájemné diskuzi a předkládat argumenty, aby mohla rozhodnutí spoluvlastníků ovlivnit, nesplňuje podmínky § 1129 o. z. (hovoří o přehlasovaném spoluvlastníku) Komentář bod 5 k § 1129 ASPI uvádí:„ v případě rozhodování o významné záležitosti týkající se společné věci se vyžaduje, aby o potřebě rozhodování věděli předem všichni spoluvlastníci a aby jim bylo umožněno o této významné záležitosti hlasovat. Tento závěr vychází ze zákonné formulace "spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování“. Pokud by tomu tak nebylo, pak by rozhodnutí ostatních spoluvlastníků, byť přijaté dvoutřetinovou většinou hlasů spoluvlastníků, muselo být neplatné, neboť odporuje smyslu a účelu zákona (§ 580).“ Tedy soudu nebylo tvrzeno a prokázáno rozhodnutí spoluvlastníků přijaté v souladu se zákonem a žalobci se tak nemohou důvodně dožadovat dodržování rozhodnutí, které řádně nevzniklo. Veškerá korespondence od právního zástupce žalobců již jen žalovanou vyzývala k dodržování rozhodnutí, o němž však nebylo v řízení prokázáno, že by řádně vzniklo. Žalobkyně nedokázala soudu identifikovat, kdy mělo k rozhodnutí dojít, jak byla žalovaná informováno tom, že budou spoluvlastníci nově rozhodovat o účelu užívání pozemku. Poslední tvrzení žalobkyně k této věci, sice že na žalovanou zvonila a ta neotvírala a dále, že tímto rozhodnutím vlastníků je zápis správního orgánu v protokole o místním šetření při odstranění stavby už jen dokazuje, jak hluboce žalobci podceňují spoluvlastnická práva žalované a její právo je vykonávat. Soud tedy uzavírá, že žalobě nelze vyhovět, neboť nebylo prokázáno řádné rozhodnutí spoluvlastníků, na němž by prokazatelně žalovaná dostala předem řádnou příležitost se podílet (nikoli být jen seznámena s výsledkem). Žaloba na vyklizení opírající se právě o neprokázané řádné rozhodnutí spoluvlastníků o účelu užívání společné věci proto musela být zamítnuta. Nad rámec odůvodnění rozhodnutí soud pro další řešení sporů spoluvlastníků uvádí. Z dokazování vyplynulo, že skládka dřeva nijak nenarušuje užívání pozemku, a už vůbec ne k parkování vozidel. Jednání žalobců vůči žalované se soudu jeví přinejmenším nemorální, když i žalobkyně měla v minulosti na pozemku skládku dřeva a jak bylo prokázáno v řízení (žalobkyně to potvrdila), využívá parkovací místa nadlimitně a způsobem zcela nedůvodně omezujícím ostatní v parkování. Pokud by soud za dané důkazní situace měl rozhodovat o návrhu na odstranění dřeva a však při existenci řádného rozhodnutí o účelu užívání pozemku, musel by i tak žalobu zamítnou. To s ohledem na korektiv dobrých mravů a povinnosti všech jednat v právním styku poctivě §6 odst. 1 o. z. a tedy nezneužívat práva. S vědomím uvedeného názoru soudu, by tedy účastníci měli své spoluvlastnické vztahy upravit do budoucna. Pokud spoluvlastníci řádně rozhodnou o účelu užívání pozemku, má pak přehlasovaný spoluvlastník právo podat žalobu dle § 1129 o. z. ve lhůtě 30ti dní od rozhodnutí (situace, předvídaná § 1128 odst. 3 o. z., že se teprve dozví o rozhodnutí, by neměla vůbec nastat u záležitostí dle § 1129 o. z.) Pokud z nějakého důvodu spoluvlastníci nedospějí k žádnému řádnému rozhodnutí o účelu užívání, může se kterýkoli z nich obrátit na soud s žalobou na nahrazení projevu vůle dle § 161 odst. 3 o. s. ř., kdy rozsudečný výrok soudu nahradí rozhodnutí spoluvlastníků o významné záležitosti týkající se společné věci. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle §142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 10 400 Kč Náklady sestávají z uhrazeného soudního poplatku 5 000 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem. Tarifní hodnotu soud určil podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen„ AT“) 10 000 Kč. Odměna sestává z tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 AT á 1 500 Kč dále režijní paušály 3x 300 Kč dle § 13 AT. Žalobci jsou povinni ji uhradit společně a nerozdílně.