19 C 148/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 3 389 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 3. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, a to co do -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 44,43 Kč od 4. 1. 2021 do 2. 3. 2021, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 389 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení, -) částky 389 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 306 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 28. 6. 2020 úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. V rámci tzv. schvalovacího procesu ověřila žalobkyně identitu žalovaného, zda je žalovaný vlastníkem účtu, na který bude úvěr vyplacen a prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uhradil na účet žalobkyně částku 1 Kč. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč s tím, že splatnost úvěru včetně poplatku za jeho poskytnutí ve výši 99 Kč a ostatních sjednaných poplatků byla 30 dnů od poskytnutí úvěru. Částku 3 000 Kč zaslala žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] v den uzavření smlouvy. V souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou úvěru byla žalovanému dne 8. 9. 2020 účtována smluvní pokuta ve výši 3 % z nezaplacené jistiny úvěru, tj. smluvní pokuta ve výši 90 Kč a dne 4. 8. 2020 a dne 6. 11. 2020 účelně vynaložené náklady po 100 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, dluží tak na jistině částku 3 389 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru částku 99 Kč, na smluvní pokutě částku 90 Kč a na účelně vynaložených nákladech částku 200 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván žalobkyní k zaplacení žalované částky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z žalobkyní předložených listin, a to formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru spolu s úvěrovou smlouvou, sazebníku poplatků, opisu výpisu proplacení smlouvy, kopie občanského průkazu žalovaného, výpisu čerpání, splátek a úhrad má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli za pomoci prostředků komunikace na dálku dne 28. 6. 2020 úvěrovou smlouvu shora uvedeného čísla, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit do 30 dnů od poskytnutí úvěru, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal i k úhradě dalších poplatků za další služby, tyto však žalobkyně nepožadovala. Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie jeho občanského průkazu.

4. V situaci, kdy soud kvalifikoval vztah mezi účastníky jako spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., bylo namístě nejdříve posoudit, zda žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Teprve v případě kladného závěru k této otázce, mělo smysl zkoumat další konkrétní ustanovení smlouvy.

5. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, soud ze žádosti o úvěr jakož i z dalších předložených důkazů a ani z žalobních tvrzení žalobkyně nemohl učinit závěr, že by úvěruschopnost žalovaného byla řádným způsobem zkoumána a učiněny odpovídající závěry. Soud proto vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti a výslovně požádal o připojení listin, na něž se žalobkyně odvolává dle § 79 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně v doplnění žaloby uváděla, že vypočetla tzv. Kreditní score. Hodnoty, které však byly do tohoto výpočtu zadány, žalobkyně soudu nedokládá žádným ověřitelným způsobem, přitom je třeba upozornit na § 78 z. č. 257/2016Sb., podle něhož je její povinností uchovat podklady pro zkoumání úvěruschopnosti (např. pracovní smlouvy, výplatní pásky, výpisy z účtu atd.). Zároveň není ani tvrzeno ani prokázáno, jak bylo ověřeno tvrzení o příjmech dalších členů (to disponibilním) domácnosti a zejména z čeho byl činěn závěr, že mají povinnost se na nákladech domácnosti rovněž podílet a dále jakým dílem. Přitom ani distanční způsob sjednání úvěru poskytovatele povinnosti prověřit řádně úvěruschopnost nezbavuje a ani technicky nevylučuje této povinnosti řádně dostát. Pokud žalobkyně poukazuj na jiná rozhodnutí soudů, některá jsou vydána v poměrech z.č. 145/2010Sb., nyní posuzovaný vztah se řídí z.č. 257/2016Sb. Z citovaných rozhodnutí vyplývá, že akceptovatelných přístupů k hodnocení úvěruschopnosti je více, patří k nim i statistický model, který předvídá selhání spotřebitele, s tím není rozhodnutí zdejšího soudu v rozporu. Podmínkou však, je a to zdůrazňuje i žalobkyní citovaný komentář k z.č. 2157/2016Sb. z nakladatelství C.H.Beck, jeho správné použití. Podle soudu je základním předpokladem správného použití řádné ověření dat na vstupu a zajištění možnosti pro soud výstup statistického modelu s použitím ověřitelných dat na vstupu přezkoumat (k tomu zákonodárce zařadil do z. č. 257/2016Sb. § 78). Soudu však nebyl předložen žádný doklad prokazující pravdivost údajů, s nimiž předmětný statistický model pracoval. Soud tedy nemohl učinit závěr, že žalobkyně řádně analyzovala poměry žalované a její závěr o úvěruschopnosti žalované byl oprávněný. Žalobkyně navíc sama uvádí, že si údaje sdělené klientem ověřuje až v případě vyvstanou-li pochybnosti o pravosti tvrzení klienta, to je ale v rozporu s se zákonem, který mimo jiné ukládá uchování podkladů, na základě nichž byla analýza úvěruschopnosti provedena, tedy předpokládá, že nepůjde jen o tvrzení klienta. V daném případě byla klientka navíc studentka s uváděným měsíčním příjmem 7 000 Kč (bez konkretizace zdroje příjmu) a započtenými náklady pouze na domácnost ve výši 2 000 Kč. Již tyto vstupní údaje sami vzbuzují nedůvěru, u výdajů i co do své úplnosti, když student má jistě náklady související se studiem, často i cestovné atd. Žalobkyně tak neprokázala, že by dodržela povinnost stanovenou § 86, 87 z. č. 257/2016 Sb. a před poskytnutím úvěru řádně vyhodnotila příjmové a výdajové poměry žalované.

6. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK) jakož i NS (sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), NSS a ÚS ČR (I US 199/11) dovodila, že nedostatek řádného zkoumání úvěruschopnosti zakládá absolutní nepatrnost úvěrové smlouvy.

7. Soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalobkyně má tak nárok pouze na náhradu bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny dluhu dle § 2991 z. č. 89/2012 Sb (dále jen „ o. z.“) spolu s úrokem z prodlení § 1970 o. z. od podání žaloby, neboť předchozí výzvy k úhradě dluhu byly výzvou k úhradě plnění z neplatné úvěrové smlouvy, tedy nezaložily splatnost bezdůvodného obohacení.

8. Pokud žalovaná hradil splátky, které nebyly započteny na jistinu úvěru, ale na další nároky vyplývající z ujednání neplatné smlouvy o úvěru (úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalované (uplatnění bezdůvodného obohacení jako obrany do výše žalované částky, vzájemný návrh) však soud ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni vůči žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, neboť byla žalobkyně zcela úspěšná. Náhradu nákladů řízení tvoří mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění) po 200 Kč ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, náhrada za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč podle položky 2 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků v příloze k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.

10. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.