19 C 149/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, to je, co do -) zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 273,53 Kč -) kapitalizovaného úroku ve výši 490 Kč -) částky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 496 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozhodnutí odpovídá zjednodušené formě stanovené § 157 odst. 4 o.s.ř.

2. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala úhrady dluhu ze spotřebitelského úvěru založeného smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 2. 2019 [číslo] uzavřenou mezi žalovaným a společností [právnická osoba] [IČO] (právní předchůdce žalobkyně) prostřednictvím zprostředkovatele spol. [právnická osoba] [IČO] Smlouva byla uzavřena distančním způsobem s využitím [webová adresa]. Dle ujednání smlouvy obdržel žalovaný hotovostně částku 2 000 Kč a zavázal se vrátit částku 2 490 Kč s příslušenstvím do 16. 3. 2019 Vedle neuhrazené jistiny dluhu se tak žalobkyně domáhala dalších nároků z úvěrové smlouvy, jak jsou uvedeny v zamítavém výroku II. tohoto rozhodnutí (1 000 Kč je požadovaná smluvní pokuta). Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovaným společností postoupena [právnická osoba] dne 19. 8.2020 na žalobkyni s účinností od 28. 8. 2020 a tato skutečnost byla oznámena žalovanému přípisem dne 8. 9. 2020 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z žalobkyní předložených listin, a to zejména kopie smlouvy o úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kopie smlouvy o postoupení pohledávky, potvrzení o úhradě ceny za postoupení pohledávky, oznámení o postoupení žalovanému a k němu poštovního podacího archu, soud zjistil skutkový stav, jak jej tvrdila žalobkyně a je rekapitulován shora. Soud na něj pro stručnost odkazuje.

5. V situaci, kdy soud kvalifikoval vztah mezi účastníky jako spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., bylo namístě nejdříve posoudit, zda žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Teprve v případě kladného závěru k této otázce, mělo smysl zkoumat další konkrétní ustanovení smlouvy.

6. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, soud z předložených důkazů a z žalobních tvrzení žalobkyně učinil závěr, že ke zkoumání úvěruschopnosti v rozsahu a způsobem stanoveným § 86 a následující z. č. 257/2016 Sb. nedošlo. Soud upozorňuje i na § 78 z. č. 257/2016Sb., podle něhož je povinností úvěrujícího uchovat podklady pro zkoumání úvěruschopnosti (např. pracovní smlouvy, výplatní pásky, výpisy z účtu atd.). Splněním povinnosti prověřit úvěruschopnosti není spoléhání na informace sdělené dlužníkem bez jejích náležitého ověření.

7. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK) jakož i NS (sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), NSS a ÚS ČR (I US 199/11) dovodila, že nedostatek řádného zkoumání úvěruschopnosti zakládá absolutní nepatrnost úvěrové smlouvy.

8. Soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalobkyně má tak nárok pouze na náhradu bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny dluhu dle § 2991 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „ o. z.“) spolu s úrokem z prodlení § 1970 o. z., a však až od podání žaloby, neboť předchozí výzvy k úhradě dluhu byly výzvou k úhradě plnění z neplatné úvěrové smlouvy, tedy nezaložily splatnost bezdůvodného obohacení. Uvedenému odpovídá výrok I. tohoto rozhodnutí. Ostatní ve smlouvě o úvěru ujednané nároky včetně sankce za porušení povinností soud pro neplatnost smlouvy zamítl ve výroku II. tohoto rozsudku.

9. Pokud žalovaný hradil splátky, které nebyly započteny na jistinu úvěru (nebo však tvrzeno), ale na další nároky vyplývající z ujednání neplatné smlouvy o úvěru (úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalované (uplatnění bezdůvodného obohacení jako obrany do výše žalované částky, vzájemný návrh) však soud ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., 3 000 Kč úspěch 2 000 Kč neúspěch 1 000 Kč (k ostatnímu příslušenství) se nepřihlíží, tedy nárok má žalobkyně na 33% celkových nákladů řízení, které byly 1 489 Kč, tedy po zaokrouhlení 496 Kč. Náhradu 100% nákladů řízení tvoří mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění) po 200 Kč ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, náhrada za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč podle položky 2 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků v příloze k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.

11. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.