19 C 151/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 731 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím od 7. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, a to co do -) částky 3 250 Kč jako poplatku z úvěru, -) zákonného úroku z prodlení z částky 15 750 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10,00 % ročně, -) částky 2 500 Kč jako náhrady s uplatněním pohledávky, -) částky 1 481 Kč jako smluvní pokuty, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené dlužné částky z titulu neuhrazené zápůjčky ze smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 1. 2020, kterou žalovaný uzavřel se žalobkyní prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách žalobkyně webová adresa a za pomoci příjmení kódu, odeslaného na telefonní číslo žalovaného. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se se zněním smlouvy o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, seznámil, že jim porozuměl a že s nimi souhlasí. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do 6. 2. 2020. Svou povinnost však žalovaný nesplnil, když zápůjčku do uvedeného data řádně a včas nevrátil. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (za písemné výzvy). Žalovaný na svůj dluh plnil pouze částečně (3 819 Kč – tato částka byla započtena na smluvní pokutu), žalovanou částku sestávající z dlužné jistiny ve výši 12 500 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 481 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 2 500 Kč však do dne podání žaloby neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy právní zástupkyně žalobkyně.

2. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prověřila na základě informací získaných od žalovaného a náhledem do centrální evidence exekucí. Žalobkyně přitom vycházela z toho, že žalovaný je už více než 5 let zaměstnán na plný úvazek u společnosti právnická osoba na pozici seřizovače, jeho měsíční příjem činí 56 428 Kč, přičemž smlouvu má uzavřenu na dobu neurčitou. Výše příjmu žalovaného byla přitom ověřena na základě výplatní pásky za měsíc listopad 2019. Žalobkyně z této pásky vypočetla průměrnou měsíční mzdu žalovaného, a to na částku 36 004 Kč, rovněž z této pásky zjistila, že žalovanému nejsou ze mzdy strhávány žádné exekuční srážky. Pokud jde o výdaje, žalovaný sdělil, že jeho měsíční výdaje činí 7 900 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je ženatý, bezdětný a bydlí u rodičů. Z centrální evidence exekucí žalobkyně zjistila, že v této databázi nemá žalovaný žádný záznam. Po zhodnocení uvedených informací a s přihlédnutím k výši nezabavitelného minima (7 772 Kč) a k výši požadované zápůjčky žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 14. 7. 2021, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti, zároveň však uvedla, že pokud soud shledá žalobní tvrzení či předložené důkazy za nedostatečné, žádá žalobkyně o vyzvání k jejich doplnění. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu § 41a odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nepřihlížel a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách žalobkyně webová adresa a za pomoci příjmení kódu uzavřela dne 7. 1. 2020 smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen„ VOP“) a na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč, které žalovanému zaslala na bankovní účet, uvedený ve smlouvě, a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, celkem tedy částku ve výši 15 750 Kč, nejpozději do 6. 2. 2020. Pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazků se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni jednak smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a rovněž účelně vynaložené náklady, zejm. na zasílání písemných upomínek ve výši 500 Kč za odeslání jedné upomínky (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 7. 1. 2020 a výpisem z účtu žalobkyně ze dne 7. 1. 2020). Žalovaný sjednanou částku do dne splatnosti neuhradil, dlužnou částku v plné výši neuhradil ani přes opakované výzvy žalobkyně, ani přes předžalobní výzvu právní zástupkyně žalobkyně (prokázáno upomínkami ze dne 13. 2. 2020, 20. 2. 2020, 27. 2. 2020, 7. 3. 2020 a 22. 3. 2020, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 1. 2. 2021 a podacím lístkem). Žalovaný na svůj dluh plnil pouze částečně, a to platbami dne 19. 3. 2020 ve výši 2 319 Kč a dne 23. 2. 2021 ve výši 1 500 Kč (prokázáno potvrzeními banky o platbě ze dne 31. 5. 2021).

6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud z výplatní pásky za měsíc listopad 2019 zjistil, že čistý příjem žalovaného z jeho zaměstnání u společnosti právnická osoba za tento měsíc činil 56 428,98 Kč, přičemž jeho hrubá mzda činila 29 796 Kč, další složky mzdy tvořily tržní příplatek, osobní ohodnocení, cílová týmová prémie, bonus a mimořádná jednorázová prémie. Dále z této výplatní pásky soud zjistil, že žalovanému nebyly v daném měsíci prováděny žádné exekuční srážky ze mzdy. Ze sjetiny z náhledu do centrální evidence exekucí ze dne 18. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný ke dni 18. 12. 2019 neměl v této evidenci záznam o žádné exekuci.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

16. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

19. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 20. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

21. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

22. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě informací zjištěných od žalovaného a dále náhledem do centrální evidence exekucí. Po provedeném dokazování má však soud za to, že žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit dostatečným způsobem. Žalobkyně sice uváděla, že vycházela z informací, které získala od žalovaného, a to jak co se týče jeho příjmů, tak výdajů, k této skutečnosti však předložila jen jednu výplatní pásku, z níž je zřejmý pouze příjem, který měl žalovaný od svého zaměstnavatele v měsíci listopadu 2019. Z uvedené listiny není možné zjistit, zda byl žalovaný v pracovním poměru na dobu určitou či neurčitou, zda byl ve zkušební době nebo zda zjištěný příjem pobírá každý měsíc, a to zejm. vzhledem ke skutečnosti, že hrubá mzda žalovaného činila 29 796 Kč, přičemž zbylá část příjmu byla nenároková. Žalobkyně rovněž ani neuvedla, jakým způsobem informace od žalovaného získala, přičemž tvrzenou skutečnost, že jí byly poskytnuty právě žalovaným, vůbec nedoložila. Pokud jde o pravidelné výdaje žalovaného, žalobkyně ani netvrdila, že by (údajně) zjištěné informace ověřovala tím způsobem, že by si od žalovaného vyžádala dokumenty, na základě kterých by jeho tvrzení mohla ověřit. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být žalobkyní ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet.

23. K tomu je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

24. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému zápůjčku poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné zápůjčku žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou.

25. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 12 500 Kč, kterou jí žalovaný ani zčásti nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění, tedy částku 12 500 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne podání žaloby, tj. od 7. 4. 2021, do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Pokud žalovaný hradil splátky, které nebyly započteny na jistinu zápůjčky, ale na další nároky vyplývající z ujednání neplatné smlouvy o zápůjčce (úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalovaného (uplatnění bezdůvodného obohacení jako obrany do výše žalované částky, vzájemný návrh) však soud ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu.

26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 534 Kč, přičemž tato částka představuje 26,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 63,35 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,65 %). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 19 731 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 534 Kč (tj. 26,7 % z částky 2 000 Kč) byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.