19 C 161/2021
č. j. 19 C 161/2021-19
V PLATNOSTICitované zákony (8)
Rubrum
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro zmeškání <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč</b> <b>s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 210,76 Kč</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 500 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení</b> <b>s úrokem ve výši 11,83 % ročně z částky 11 500 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení,</b> <b>to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 560 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
Odůvodnění
tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 2. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], a žalovanou došlo dne 3. 11. 2015 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), nedílnou součástí Smlouvy byly smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9.016 stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], tj. právní předchůdce žalobce. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15.000,00 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 12. 2016. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 6.000,00 Kč, z toho: - na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 2 100 Kč, - na poplatek za administrativní činnost 2 451,70 Kč a - na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 448,30 Kč. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 4. 4. 2016. Ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 13. 12. 2016. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 13. 12. 2016 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 15 000 Kč ode dne 14. 12. 2016 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednané v čl. 1 Podmínek. Pohledávka vyplývající ze Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla společností [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 20.100,00 Kč, skládající se z: - dlužné jistiny ve výši 15.000,00 Kč, - dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 548,30 Kč - dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 551,70 Kč, (dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a dlužné poplatky společně dále jen„ dlužné úhrady za služby“). Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požadoval po žalované zaplacení: částku 20 100 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 5.100,00 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 10 753,07 Kč (jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15.000,00 Kč od 14. 12. 2016), - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 625,85 Kč (jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 15.000,00 Kč od 21. 12. 2016), - úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 12. 7. 2021. Žalovanému bylo dne 24. 4. 2021 řádně doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Žalovaný se k tomuto jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, na rozdíl od žalobkyně, která se dostavila a navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných včetně tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí. Po právní stránce vychází nárok žalobkyně ze závazkového vztahu – smlouvy o spotřebitelském úvěru dle ustanovení z. č. 257/2016 Sb. a § 2 395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“). Soud při svém rozhodnutí vydat ve věci rozsudek pro zmeškání rovněž respektoval nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04, a nález ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 63/05, podle kterého by soud mimo jiné měl vzít v úvahu rovněž předchozí procesní aktivitu žalovaného. V daném případě žalovaný žádnou aktivitu v řízení nevykázal. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 740 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a dle § 14b písmeno c) bod 2 advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za úkony do podání žaloby včetně z tarifní hodnoty ve výši 20 100 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 (příprava převzetí, předžalobní výzva, žaloba) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dále dle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 100 Kč za úkon dle § 11 odst. 1 a. t. účast na jednání soud dne 12. 7. 2021 z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč a včetně jednoho paušálu 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 600 Kč ve výši 966 Kč. Celkem na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce 6 560 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal požadovanou odměnu za úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby, které bylo učiněno na výzvu soudu, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené (soudem požadovaná tvrzení a důkazy k jejich prokázání měly být správně již součástí žaloby, jejich doplnění učiněné v dalším podání proto nemůže být považováno za samostatný úkon právní služby).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.