19 C 162/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 217 339 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku ve výši 60 000 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně jdoucí od 10. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do -) částky 157 339 Kč -) zákonného úroku z prodlení z částky 90 500 Kč od 4. 4. 2022 do zaplacení ve výši 11,75%, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 7. 4. 2022 a doplněnou podáním ze dne 27. 4. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 217 339 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a přiznání náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 7. 1. 2022 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Úvěr měl být čerpán tak, že částka 19 703 Kč měla být vyplacena na účet žalované č. [bankovní účet], částka 31 297 Kč měla být použita na úhradu předchozího závazku žalované ve výši 31 297 Kč ze smlouvy [číslo] ze dne 28. 12. 2021 a částka 9 000 Kč měla být započtena na náklady žalobkyně. Žalované vznikla povinnost úvěr splatit v 72 splátkách ve výši 2 595 Kč měsíčně splatných do 15. dne v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 49 % ročně. Žalovaná měla celkem zaplatit 186 840 Kč (60 000 Kč jistina a 126 840 Kč úrok). Smluvní strany si sjednaly smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny při zesplatnění úvěru. Žalobkyně zaslala žalované dvě upomínky, za které jí vyúčtovala celkem 800 Kč dle Smlouvy (300 Kč za první upomínku a 500 Kč za druhou upomínku s tím, že požaduje úhradu 500 Kč). I přes opětovné výzvy žalovaná neuhradila splátku splatnou dne 15. 1. 2022. Jelikož žalovaná tuto svoji povinnost řádně nesplnila, žalobkyně dopisem odeslaným dne 21. 2. 2022 prohlásila celý dluh žalované za splatný a vyzvala žalovanou k jeho uhrazení. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 60 000 Kč, nedoplatku úroků ve výši 126 840 Kč, nákladů na upomínky ve výši 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 30 000 Kč při započtení přeplatku žalované ve výši 1 Kč. Dále žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení z částky 90 500 Kč od 4. 4. 2022 do zaplacení a přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná na svůj závazek neuhradila ničeho.

3. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně neuvedla v žalobě ničeho. V podání ze dne 27. 4. 2022 doplnila, že úvěruschopnost žalované zkoumala z předložených dokumentů (kopie OP, výpisy z bankovního účtu žalované), na základě lustrace v rejstřících a databázích (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů a registr [příjmení]). Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná je rozvedená a nemá vyživovací povinnost. Průměrný příjem žalované uvádí v částce 14 611 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč s tím, že žalovaná pravidelně splácí jednorázové finanční závazky.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní.

5. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

6. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

7. Certifikáty společnosti [webová adresa] (důvěryhodný poskytovatel spotřebitelských úvěrů, systém identifikace a řízení rizik organizace a systém managementu kvality) a výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu žalobkyně dokládala, že byla oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry.

8. Žalobkyně si ověřila, že žalovaná nemá záznam v registru [příjmení] (výsledek lustrace v registru [příjmení]). Současně provedla kontrolu lustrací v insolvenčním rejstříku (výpis z insolvenčního rejstříku). Identitu žalované žalobkyně ověřila z kopie občanského průkazu žalované (kopie občanského průkazu žalované a rodného listu), přičemž ověřila jeho pravost v databázi neplatných dokladů.

9. Z výpisu z účtu žalované vedeného u [právnická osoba], za období září 2021 a z rozhodnutí o invalidním důchodu se podává, že žalovaná pobírala invalidní důchod ve výši 14 611 Kč. Konečný zůstatek na účtu činil - 8 986,70 Kč.

10. Z výpisu z účtu žalované vedeného u [právnická osoba], za období říjen 2021 se podává, že žalovaná pobírala invalidní důchod ve výši 14 611 Kč. Konečný zůstatek na účtu činil - 9 683,70 Kč. Současně byl žalované účtován úrok za nepovolený debet ve výši 144 Kč (dne 30. 9. 2021) a ve výši 172 Kč (dne 31. 10. 2021).

11. Z výpisu z účtu žalované vedeného u [právnická osoba], za období listopad 2021 se podává, že žalovaná pobírala invalidní důchod ve výši 14 611 Kč. Konečný zůstatek na účtu činil - 9 966,77 Kč.

12. Příkaz k povolení inkasa ze dne 7. 1. 2022 osvědčuje, že bylo sjednáno inkaso pro žalobkyni ve výši 6 090 Kč měsíčně 13. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 28. 12. 2021, z potvrzení o vyplacení úvěru, tabulky umoření, detailu pohybu – bezhotovostní platba a opakovaná platební instrukce a z předsmluvních informací má soud za prokázané, že žalované byl žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, kdy částka 6 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně coby poskytovatele úvěru. Z přílohy [číslo] (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) soud naznal, že žalovaná uvedla, že je rozvedená, nemá vyživovací povinnost, její průměrný příjem činí 14 611 Kč a náklady na bydlení 3 000 Kč. Současně žalovaná uvedla, že splácí úvěr ve výši 1 298 Kč měsíčně a současně úvěr u [právnická osoba] [příjmení] ve výši 2 500 Kč měsíčně. Z přílohy [číslo] (smlouva o zřízení doplňkové služby [anonymizováno]) má soud za prokázané, že strany sjednaly ke smlouvě i tuto doplňkovou službu.

14. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 7. 1. 2022 a z interních informací k úvěru [číslo] má soud za prokázané, že úvěr ze smlouvy [číslo] byl doplacen dne 7. 1. 2022. Úvěr byl splacen v den, kdy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč ze smlouvy [číslo]. Z této skutečnosti je patrné, že žalovaná měla před poskytnutím úvěru z žalované smlouvy u žalobkyně sjednán i další úvěr, který splatila prostřednictvím navýšení, resp. poskytnutí, nového úvěru. Žalobkyně tak umožnila žalované řetězit její dluhy vůči žalobkyni, navíc dluh navýšila o další část poplatku – náklady poskytovatele úvěru (9 000 Kč).

15. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] z předsmluvních informací, z potvrzení o vyplacení úvěru, potvrzení o zaslání částky 31 297 Kč a 19 703 Kč žalované, tabulky umoření, potvrzení o verifikační platbě, emailu od žalobkyně a instrukce k dokončení podpisu smlouvy soud naznal, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 7. 1. 2022 prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalovaná potvrdila akceptaci návrhu smlouvy zasláním platby ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Žalobkyně se úvěrovou smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč. Podle čl. 4 smlouvy měl být úvěr čerpán následujícím způsobem: započtením částky 19 703 Kč na dřívější závazek žalované vůči žalobkyni ze smlouvy [číslo] vyplacením částky 31 297 Kč na účet žalované a započtením částky 9 000 Kč na náklady žalobkyně. Žalovaná byla dle smlouvy povinna splácet úvěr ve splátkách po 2 595 Kč se splatností každého 15. dne v měsíci.

16. Z přílohy [číslo] (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) soud naznal, že žalovaná uvedla, že je rozvedená, nemá vyživovací povinnost, její průměrný příjem činí 14 611 Kč a náklady na bydlení 3 000 Kč. Současně žalovaná uvedla, že splácí úvěr u [právnická osoba] [příjmení] ve výši 2 500 Kč měsíčně.

17. Upomínka [číslo] ze dne 20. 1. 2022 včetně podacího lístku prokazuje, že žalobkyně odeslala žalované téhož dne s ohledem na její prodlení s uhrazením již první měsíční splátky ve výši 2 595 Kč splatné dne 15. 1. 2022 výzvu k úhradě dlužné splátky a vyúčtovala jí poplatek za upomínku ve výši 300 Kč.

18. Upomínka [číslo] ze dne 7. 2. 2022 včetně podacího lístku prokazuje, že žalobkyně odeslala žalované téhož dne s ohledem na její prodlení s uhrazením měsíční splátky opakovanou výzvu k úhradě dlužné částky a vyúčtovala jí poplatek za upomínku ve výši 500 Kč.

19. Listina označená jako zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 2. 2022 a listina označená jako zesplatnění úvěru – možnost alternativního řešení ze dne 21. 2. 2022 včetně podacího archu prokazuje, že zástupce žalobkyně svými dopisy v důsledku prodlení žalované s hrazením jejích závazků plynoucích z úvěrové smlouvy zesplatnil nesplacenou jistinu úvěru, celková dlužná částka byla vyčíslena na 217 455,90 Kč, a vyzval žalovanou k jejímu zaplacení ve lhůtě do 3. 4. 2022.

20. Žalovaná nezaplatila žalobkyni ničeho, když žalobkyně ani žalovaná provedení žádné platby netvrdily.

21. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

22. Na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] poskytla žalobkyně žalované převodem na účet částku 60 000 Kč. Žalobkyně sice provedla před poskytnutím úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalované, ale nikoli řádně. Z výpisů účtu žalované vyplývá, že v předmětném období byl její konečný zůstatek vždy záporný, výdaje vždy převyšovaly příjem z invalidního důchodu. Navíc úvěr ze smlouvy [číslo] byl žalované poskytnut jen 10 dní po poskytnutí úvěru ze smlouvy [číslo] přičemž žalovaná se ocitla v prodlení již s první splátkou. To dokazuje, že se žalovaná ocitla v dluhové spirále a poskytování dalších úvěrů jí ze strany žalobkyně bylo jen oddalováním finančních problémů žalované. Navíc žalobkyně neověřovala výdaje žalované (např. za bydlení, výživu apod.)

23. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. <i>24. Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>25. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>26. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>27. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>28. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>29. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>30. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>31. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>32. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 33. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

34. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 35. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

36. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li sice z ověřených příjmů žalované, ale nezkoumala její výdaje a zejména nezohlednila skutečnost, že žalovaná si již dříve vzala úvěr a ocitla se v prodlení již s první splátkou, tj. žalovaná byla již v tzv. dluhové spirále. Dosahovaly-li výdaje žalované vyšších částek než příjmy a konečné zůstatky byly ve sledovaném období vždy záporné, nelze hovořit o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně.

37. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (viz rozsudek Druhého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK (bod 34).

38. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet poskytnuté úvěry ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, které odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 60 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalované poskytla (60 000 Kč), a částkou, kterou žalovaná žalobkyni uhradila (0 Kč).

39. Vzhledem ke skutečnosti, že bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 60 000 Kč a soud co do tohoto rozsahu žalobě vyhověl, přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, který se týkal zákonného úroku z prodlení z částky 90 500 Kč od 4. 4. 2022 do zaplacení ve výši 11,75% soud žalobu zamítl, a to s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalované, a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 10. 5. 2022, do zaplacení.

40. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků, úroků, nákladů na upomínání a smluvních pokut, soud žalobu co do částky ve výši 157 339 Kč a zákonného úrok z prodlení z částky ve výši 90 500 Kč od 4. 4. 2022 do zaplacení částečně zamítl (výrok II.).

41. Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, které však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.