19 C 17/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 100 101 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 33 153 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do - částky ve výši 66 948 Kč - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 790,01 Kč - kapitalizovaného úroku ve výši 3 426,17 Kč - zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 122,87 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení - úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 18 122,87 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 264,43 Kč - kapitalizovaného úroku ve výši 7 587,59 Kč - zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 288,94 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení - úroku ve výši 29,00 % ročně z částky 38 288,94 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 1. 11. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky v souhrnné výši 100 101 Kč s příslušenstvím za dva nároky. V žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 27. 1. 2020 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s částkou 19 694 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok (8 284 Kč) a poplatek za zpracování úvěru (11 410 Kč). Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 65 týdenních splátkách po 627 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 26. 4. 2021.

2. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 27. 5. 2019 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s částkou 47 989 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok (16 479 Kč), poplatek za zpracování úvěru (18 315 Kč) a poplatek za komfortní splácení (13 195 Kč). Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 4 083 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 27. 5. 2021.

3. Žalovaný však uvedené splátky u obou úvěrů nehradil řádně a včas. Poslední příslušná splátka prvního úvěru byla ze strany žalovaného uhrazena dne 16. 11. 2020. Žalovaný uhradil částku ve výši 7 627 Kč Poslední příslušná splátka druhého úvěru byla ze strany žalovaného uhrazena dne 31. 8. 2020. Žalovaný uhradil částku ve výši 30 220 Kč.

4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke stejnému dni k postoupení pohledávek z obou smluv na žalobkyni.

5. Žalobkyně po zvážení všech okolností požadovala u první smlouvy zaplacení nesplacené jistiny 18 122,87 Kč a dále v žalobě kalkulované příslušenství, tj. zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku 3 426,17 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 14 944,13 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 24,57 % p. a. z částky 18 122,87 Kč za období od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 790,01 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 18 122,87 Kč za období od 29. 1. 2022 do zaplacení.

6. U druhé smlouvy žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené jistiny 38 288,94 Kč a dále v žalobě kalkulované příslušenství, tj. zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku 7 587,59 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 28 745,06 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 29 % p. a. z částky 38 288,94 Kč za období od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 264,43 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 38 288,94 Kč za období od 29. 1. 2022 do zaplacení.

7. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalovaného, kdy takto získané informace byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Správnost údajů stvrdil žalovaný vlastnoručním podpisem ve smlouvě.

8. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

9. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu byla výzva k vyjádření řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

10. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 27. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s částkou 19 694 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za zpracování úvěru, garanci ceny a další funkcionality, v 65 týdenních splátkách po 627 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 27. 5. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s částkou 47 989 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za zpracování úvěru, administrativní činnost a další funkcionality, v 24 měsíčních splátkách po 4 083 Kč (prokázáno citovanými smlouvami o spotřebitelském úvěru, smluvními podmínkami a žádostí o úvěr). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 došlo k postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedených smluv na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek, přílohami – seznamy pohledávek v listinné podobě). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022, v němž byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužných částek (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 a podacím archem ze dne 24. 2. 2022). Následně právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky do 27. 5. 2022 (prokázáno předžalobní výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 12. 5. 2022 a podacím archem ze dne 12. 5. 2022). Žalovaný uhradil na smlouvu [číslo] částku 7 627 Kč a na smlouvu [číslo] částku 30 220 Kč (prokázáno tabulkami umoření).

11. Soud se dále zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

12. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze Žádosti o úvěr ze dne 27. 5. 2019 (ke smlouvě [číslo]) zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalovaného bylo v této žádosti zaznamenáno, že žalovaný má vlastní bydlení, je ženatý, pečuje o jednu vyživovanou osobu, je zaměstnanec na plný pracovní úvazek (na pozici vrátný) u společnosti [právnická osoba] Tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena pracovní smlouvou (nedoloženo). [příjmení] příjem z tohoto zaměstnání měl činit 16 481 Kč, ostatní příjmy činily 4 612 Kč a další příjmy domácnosti činily 7 300 Kč, což mělo být ověřeno výplatní páskou (není konkretizováno množství ani období). [ulice] výdaje žalovaného byly zaznamenány ve výši 10 000 Kč. K nákladům nebyly předloženy při žádosti o úvěr žádné doklady. Právní předchůdkyně žalobkyně žádné doklady, jež jsou tvrzeny jako ověřující v žádosti, neuchovala.

13. Ze Žádosti o úvěr ze dne 27. 1. 2020 (ke smlouvě [číslo]) zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalovaného bylo v této žádosti zaznamenáno, že žalovaný má vlastní bydlení, je ženatý, pečuje o jednu vyživovanou osobu, je zaměstnanec na plný pracovní úvazek (na pozici ochrana objektu) u [právnická osoba], s.r.o. Tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena pracovní smlouvou (nedoloženo). [příjmení] příjem z tohoto zaměstnání měl činit 18 321 Kč, což mělo být ověřeno výplatní páskou (nebylo konkretizováno množství ani období), ostatní příjmy činily 5 053 Kč [ulice] výdaje žalovaného byly zaznamenány ve výši 3 200 Kč (externí splátky), 4 083 Kč (interní splátky), další odhadované výdaje 7 000 Kč. K nákladům nebyly předloženy při žádosti o úvěr žádné doklady. Právní předchůdkyně žalobkyně žádné doklady, jež jsou tvrzeny jako ověřující v žádosti, neuchovala.

14. Na základě provedeného dokazování soud nemá za to, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem, s odbornou péčí. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který prokazoval, že informace uvedené žalovaným v Žádostech o úvěr, byly úvěrujícím pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 zák. č. 257/2016 Sb. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet.

15. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom by nic neměnilo, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

18. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

20. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 21. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvají na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

22. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému úvěr poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen zapůjčené peněžní prostředky vrátit.

23. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

24. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na smlouvu [číslo] částku 21 000 Kč, kterou jí žalovaný co do 13 373 Kč nevrátil, a na smlouvu [číslo] částku 50 000 Kč, kterou jí žalovaný nevrátil co do 19 780 Kč, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávek na úkor žalobkyně, ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění v souhrnné výši 33 153 Kč žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl.

25. Soud však zamítl požadované příslušenství pohledávek. Z § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení 3 dny od právní moci tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť žalovaný byl sice ve věci úspěšnější o 33,8 %, ale náklady mu nevznikly (neprokázal je).