19 C 175/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 36 075 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 11 075 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč, pro zpětvzetí, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se, co do -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 958,39 Kč -) úroku z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně od 29. 8. 2020 do zaplacení z částky 25 000 Kč, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů 2 702 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že dne 24. 4. 2019 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ anonymizováno“), Smlouvu o úvěru číslo, (dále jen "smlouva"), nedílnou součástí Smlouvy byly Obchodní podmínky. Na základě Smlouvy poskytla právnická osoba žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobci vrátit částku 25 000 Kč spolu s příslušenstvím do 24. 5. 2019. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva byla v souladu s odstavcem číslo Obchodních podmínek Smlouvy o úvěru (dále jen„ VOP“) uzavřena v elektronické podobě, žalovaná svoji vůli Smlouvu uzavřít projevila tzv. verifikační platbou, kdy 18. 5. 2019 převedla částku v rozmezí 0,01 Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení VOP ze svého účtu č. bankovní účet na účet anonymizováno č. bankovní účet. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Proces uzavření smlouvy mezi žalovanou a právnická osoba ověření totožnosti žalovaného a čerpání finančních prostředků žalovanou proběhl následovně: žalovaná o půjčku zažádala online na internetových stránkách webová adresa, kde vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři (formulář dostupný na webová adresa), jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu v souladu s odst. 2 § 15a zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedla žalovaná shora uvedenou verifikační platbu. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalované, k ochraně jejich osobních údajů před zneužitím a je jí dokončena žádost o půjčku. Při dokončení žádosti obdržela žalovaná předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Žalovaná odsouhlasila při zaslání verifikační platby Všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí byl Souhlas se zpracováním osobních údajů a Souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením příjmení a text smlouvy o úvěru, veškeré dokumenty byly zaslány žalované na e-mail uvedený při vyplnění žádosti o úvěr. Z těchto dokumentů žalovaná jakožto spotřebitel získala potřebné informace, a vysvětlení, aby si mohl posoudit nabízený úvěr z hlediska své potřeby a finančních možností. Společnost anonymizováno zahájila schvalovací proces, jehož součástí bylo nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) a prověřování bonity, za účelem posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr na základě sdělní uvedených žalovanou v žádosti. Žádost o půjčku byla žalované následně schválena a byla jí poskytnuta částka jistiny 25 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslala verifikační platbu. Tímto žalovaná čerpala úvěr. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Vznikla jí proto povinnost uhradit smluvní pokutu, tu však žalobkyně po částečném zpětvzetí již nežaluje, proto soud původní tvrzení žalobkyně ke smluvní pokutě zde již nerekapituluje. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (u žalované platí domněnka souhlasu, neboť se nevyjádřila). Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Přes uvedené, soud ve věci nařídil jednání, neboť neměl prokázané, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované řádně. Dříve než soud ve věci rozhodl, reagovala žalobkyně na výzvu k doplnění tvrzení o úvěruschopnosti žalované částečným zpětvzetí (zpět vzata smluvní pokuta 11 075 Kč a paušální náhrada 100 Kč), tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Soud proto v této části dle § 96 o.s.ř. řízení zastavil, nebylo třeba zjišťovat názor žalované, neboť k zastavení došlo, aniž soud dosud ve věci jednal. Žalobkyně původně v žalobě požadovala 36 200 Kč a skládala se z: kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 958,39 Kč zákonný úrok z prodlení z částky 25 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení - nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč - nesplacené smluvní pokuty ve výši 11 075 Kč - neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Po částečném zpětvzetí žádala jistinu dluhu 25 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 958,39 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 25 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení Vzhledem k tomu, že nadále, až na úroky z prodlení vzniklé do podání žaloby, žádala žalobkyni de facto nároky rovnající se bezdůvodnému obohacení (neprověřuje se úvěruschopnost), sdělil soud účastníkům, že již není třeba k věci nařídit jednání (žalobkyně se z původně nařízeného navíc omluvila) a lze rozhodnout, jak navrhovali bez jednání s tím, že bude přiznána jistina dluhu s úrokem z prodlení od podání žaloby, a to vše z titulu bezdůvodného obohacení. Přeplatek na poplatku ve výši 194 Kč bude žalobkyni dle § 10 odst. 4 z. č. 549/1991Sb. vrácen po právní moci tohoto rozhodnutí samostatným usnesením. Skutková a právní zjištění Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Pohledávka za žalovanou byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 s účinností ke dni 28. 8. 2020 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 8. 9. 2020. Tím je prokázána aktivní legitimace žalobkyně (oznámení o postoupení pohledávky, smlouva o postoupení pohledávky). Z úvěrové smlouvy z 24. 4. 2019, části výpisu z účtu anonymizováno prokazující verifikační platbu, a čerpání úvěru, soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a § 2395 z. č. 89/2012 Sb., kdy žalované byla na účet převedena částka 25 000 Kč. V situaci, kdy soud kvalifikoval vztah mezi účastníky jako spotřebitelský úvěr., bylo namístě nejdříve posoudit, zda žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Teprve v případě kladného závěru k této otázce, mělo smysl zkoumat další konkrétní ustanovení smlouvy. Soud k tomuto vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů (l. číslo) na výzvu žalobkyně reagovala shora popsaným zpětvzetím části žaloby s doplněním, že nedisponuje dokumenty k prokázání úvěruschopnosti žalované, nicméně neuvedl, že by změnil titul pro svůj nárok z úvěrové smlouvy na bezdůvodné obohacení, tedy soud musel i nadále hodnotit podmínky pro platný vznik úvěrové smlouvy tedy i zkoumání úvěruschonosti žalované. Ze založených důkazů a tvrzení žalobkyně, jakož i odůvodnění částečného zpětvzetí vyplývá, že posouzení úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru v soudu se zákonem č. 257/2016Sb., které by zahrnovalo prověření příjmů a výdajů (nejen lustrace v registrech), a to nikoli pouze na základě tvrzení žalované, ale po doložení těchto tvrzení relevantními dokumenty neproběhlo. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK) jakož i NS (sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), NSS a ÚS ČR (I US 199/11) dovodila, že nedostatek řádného zkoumání úvěruschopnosti zakládá absolutní nepatrnost úvěrové smlouvy. Soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalobkyně má tak nárok pouze na náhradu bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny dluhu dle § 2991 z. č. 89/2012 Sb (dále jen „ o. z.“) spolu s úrokem z prodlení § 1970 o. z. až od podání žaloby do zaplacení, neboť předchozí výzvy k úhradě dluhu byly výzvou k úhradě plnění z neplatné úvěrové smlouvy, tedy nezaložily splatnost bezdůvodného obohacení. Žalobkyně však i po částečném zpětvzetí požadovala část nároků - úroky z prodlení od data vážícího se k prodlení s úvěrem, proto soud v této části žalobu zamítl, úroky z prodlení přiznal až od podání žaloby. Pokud žalovaná hradila splátky, které nebyly započteny na jistinu úvěru, ale na další nároky vyplývající z ujednání neplatné smlouvy o úvěru (úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalované (uplatnění bezdůvodného obohacení jako obrany do výše žalované částky, vzájemný návrh) však soud ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (až na úroky z prodlení, když toto příslušenství nemá na poměr úspěchu vliv), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 702 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 250 Kč (odečten přeplatek, který bude žalobkyni vrácen soudem po právní moci tohoto rozhodnutí) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč sestávající z částky 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava, předžalobní výzva, podání žaloby) včetně třech paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.