19 C 175/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobce zastoupené advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupené pověřeným zaměstnancem Mgr. Bc. jméno příjmení pro určení vlastnického práva

I. Určuje se, že vlastníky pozemku parc. [číslo] vzniklého z původního pozemku parc. [číslo] nacházejícího se v k. ú. [část obce] u [obec] [územní celek], zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce] jsou žalobce a) a žalobce b), každý ve výši jedné ideální poloviny. Nedílnou součástí tohoto rozsudku je geometrický plán č. 1928 2022 vyhotovený [právnická osoba], jímž byl nově vymezen pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] a obci [obec], ověřený oprávněným zeměměřičským inženýrem Ing. [jméno] [příjmení], s nímž vyslovil souhlas Katastrální úřad pro Středočeský kraj, [stát. instituce] dne 2. 3. 2022, č. PGP- 398/ 2022 [číslo]

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci a) a žalobci b) náklady řízení 21 456 Kč k rukám zástupce žalobců, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 4. 2022, doplněnou podáním ze dne 14. 7. 2022, domáhali na žalované určení svého vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] lesní pozemek o výměře 121m2, vzniklého z původního pozemku parc. [číslo] nacházejícího se v k. ú. [část obce] u [obec] a obci [obec], zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce] a nově vymezeným geometrickým plánem číslo 1928 2022, ověřeným dne 22. 2. 2022 oprávněným zeměměřičským inženýrem Ing. [jméno] [příjmení], s nímž vyslovil souhlas dne 2. 3. 2022 Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, [stát. instituce], pod PGP – [číslo] 2020 [číslo]. Žalobci jsou spoluvlastníky (každý jedné ideální poloviny) nemovitých věcí – pozemků st. par. 173 se součástí stavbou [adresa], st. par. 501 se součástí stavbou bez č.p. garáž a pozemku st. par. [číslo] zahrada, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek]. Nemovité věci nabyli žalobci darovacími smlouvami od svých rodičů. Rodiče žalobců nemovité věci nabyli kupní smlouvou 5. 4. 1967 a stavby na nich sami zbudovali.

2. V rámci tohoto souboru nemovitých věcí rodiče žalobců, posléze i žalobci, od počátku užívají část pozemku [číslo] (nově oddělená jako [číslo], dále jen„ [číslo]“) přiléhající k pozemku [číslo]. Oba pozemky jsou funkčně propojeny v zahradu a společně od počátku oploceny. Na pozemku [číslo] v minulosti rodiče žalobců provedli velké terénní úpravy, vybudovali pergolu, jezírko, pozemek spolu s pozemkem [číslo] oplotili a po celou dobu udržovali v dobrém stavu v domnění, že jde o součást jimi nabytých pozemků. Stejně se k předmětnému pozemku [číslo] chovali i žalobci a neměli důvod se domnívat, že po léta užívají a pečují o cizí pozemek. Žalovaná je nikdy neupozornila, že zasahují oplocením do jejího pozemku, o pozemek se nestarala ani při řádění živlů (odstranění spadlých dřevin). Rovněž oplocení zahrady žalobců, včetně předmětného pozemku [číslo] je v linii s oplocením sousedních zahrad stejně jako na katastrální mapě. Ani z porovnání hranic pozemku v terénu a na mapě tedy neměli žalobci důvod se domnívat, že užívají cizí pozemek. Sousední oplocení zahrad totiž rovněž zasahují do pozemku [číslo] ve vlastnictví žalované. Do roku 2021 neměli žalobci žádnou pochybnost o svém vlastnickém právu k celé oplocené zahradě včetně pozemku [číslo]. Žalobci i jejich právní předchůdci zahradu výlučně užívali a mají ji od počátku oplocenou (od roku 1967), oplocení po celou dobu udržovali a udržují.

3. Žalovaná nárok žalobců neuznala a navrhla podanou žalobu zamítnout. Žalovaná je přesvědčena, že žalobcům nesvědčí poctivá držba, o níž se domnívá, že je podmínkou mimořádného vydržení. Žalovaná tvrdila, že žalobci minimálně od roku 2006 věděli nebo mohli a měli vědět, že jim pozemek [číslo] nepatří. Tuto vědomost měli získat jako účastníci řízení z rozhodnutí [stát. instituce] – stavební odbor, č. j. Sto 28574-88010/2006-330/Va ze dne 20. 11. 2006 o povoleno užívání stavby – přístavby stavebních úprav rodinného domu [adresa], ul. [ulice] a především z jeho přílohy geometrického plánu [číslo] 2006, vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení] dne 20. 6. 2006 pod [číslo] 2006 a potvrzený katastrálním úřadem dne 8. 8. 2006 pod [číslo] 2006. Z geometrického plánu jsou dle žalované patrné hranice pozemku [parcelní číslo] tak, jak odpovídají hranicím dle katastru nemovitostí. Žalovaná se proto domnívala, že žalobci minimálně od druhé poloviny roku 2006 znali skutečnou hranici pozemků [číslo] a nemohli se domnívat, že odpovídá faktickému stavu. Žalovaná argumentovala, že tak nebyla dodržena podmínka mimořádného vydržení, kterou je podle ní, vedle doby 20 let, poctivá držba.

4. Žalovaná učinila nesporným, že pozemek [číslo], který je katastru nemovitostí zapsán jako vlastnictví České republice s právem hospodařit pro žalovanou, užívají žalobci, respektive jejich právní předchůdci minimálně 20 let.

5. Soud z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:

6. Účastníci učinili nesporným, že žalobci a jejich rodiče část pozemku žalované (nyní označený jako [číslo]) oplocený užívali ke dni podání žaloby minimálně 20 let.

7. Kupní smlouvou ze dne 5. 4. 1967, registrovanou státním notářstvím v [obec] 28. 4. 1967 pod č. registračním [spisová značka], došlo ve prospěch kupujících – manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] ze strany prodávající – [anonymizováno] stát [anonymizována tři slova] v [obec] k prodeji domu [adresa] se st p. č. kat. [anonymizováno] v obci [část obce] u [obec]. [příjmení] č. kat [číslo] v obci [část obce] u [obec] pak byla dle této kupní smlouvy předána do osobního užívání manželů.

8. Darovací smlouvou (lč. 7 spisu) ze dne 4. 10. 2019 soud zjistil, že žalobci od svých rodičů nabyli každý jednu ideální čtvrtinu nemovitých věcí pozemku st parc. [číslo] se součástí domem [adresa], pozemek parc. [číslo] dále každý jednu ideální polovinu pozemku st. parc. [číslo] se součástí stavbou bez čp. garáž, vše v obci [část obce] u [obec].

9. Výpisem z katastru nemovitostí platným k 27. 4. 2022 pro [list vlastnictví] k. ú. [část obce] u [obec] (l. [číslo] spisu) soud zjistil, že žalobci jsou ideálními spoluvlastníky (každý ½) pozemku st. [anonymizováno], st. [anonymizováno] pozemku parc. [číslo], a to na základě darovací smlouvy ze dne 15. 12. 1988 registrované státním notářstvím 19. 12. 1988 a darovací smlouvy ze dne 14. 10. 2019. Vlastnictví předmětných nemovitostí žalobci a předtím od roku 1967 rodiči žalobců žalovaná nad to učinila nesporným.

10. Z Kolaudačního rozhodnutí Magistrátu města Mladá Boleslav – stavební dozor StO [číslo] [číslo] 2006 [číslo] spolu s geometrický plán [číslo] 2006 (l. [číslo]) soud zjistil, že žalobcům byla zkolaudována přístavba k domu [adresa] kolaudační rozhodnutí je doplněno geometrickým plánem obsahujícím zakreslení přístavby na pozemku a i okolní pozemky. Je zakreslena i hranice s pozemkem žalované [číslo] [obec] pozemku žalobců i dalších dvou zachycených pozemků [číslo], [číslo] tvoří vůči pozemku [číslo] jednu linii.

11. Z mapy pořízené v aplikaci nahlížení do KN (l. [číslo] spisu), soud zjistil pouze to, že hranice pozemku [číslo] (vlastní žalobci) sousedních pozemku [číslo] a sním soudního pozemku [číslo] (vlastní třetí osoby) s pozemkem žalované [číslo] tvoří linii.

12. Z fotografie na l. [číslo] soud zjistil, že i fakticky jsou hranice pozemku [číslo] a třetích osob sousedící s pozemkem [číslo] oploceny v jedné linii, a že na pozemku [číslo] je vzrostlá zahrada.

13. Z fotografií na l. [číslo] soud zjistil, že na předmětném pozemku je vzrostlá zahrada a byla zde již kolem roku 2000.

14. Soud dospěl po provedeném dokazování a shora uvedených dílčích skutkových závěrech k tomuto závěru o skutkovém stavu věci stavu:

15. Rodiče žalobců manželé [jméno] a [celé jméno žalobce] vlastnili od roku 1967 dům [adresa] se stavební parcelou č. kat. [anonymizováno]. Pozemek [číslo] jim byl dán do osobního užívání. Právním titulem pro toto práva byla smlouva Kupní ze dne 5. 4. 1967 (viz odst. 5 odůvodnění).

16. Právními nástupci, pokud jde o vlastnictví a osobní užívání nemovitostí uvedených v odst. 11 odůvodnění, byli žalobci, a to na základě darovací smlouvy ze dne 19. 12. 1988 a ze dne 4. 10. 2019 (viz odst. 7 odůvodnění).

17. Právo osobního užívání bylo u pozemků transformováno na osobní vlastnictví s účinností k 1. 1. 1992 (§ 872 zákona [číslo] Sb), od tohoto okamžiku se stal pozemek parc. [číslo] spoluvlastnictvím žalobců.

18. Skutkovým zjištěním uvedeným v odst. [číslo] odpovídá zápis v katastru nemovitostí.

19. Žalobci a předtím jejich právní předchůdci (rodiče) spolu s pozemkem [číslo] užívali od přesně nezjištěného data, avšak již několik let před rokem 2000 (vrostlost zahrady), pozemek [číslo]. Držba tohoto pozemku byla jimi navenek jednoznačně demonstrována, když pozemek byl oplocen a přetvořen na okrasnou zahradu a vybudovány zahradní stavby (pergola jezírko.

20. Soud nemá za prokázané tvrzení žalované, že žalobci i z porovnání faktické situace se zákresem v mapách KN měli zjisti, že užívají část cizího pozemku. I majitelé sousedních pozemků totiž užívají a mají oplocenou část pozemku žalované [číslo] a tato oplocení, jak vplývá z fotografie z místa (l. [číslo] spisu) navazují na oplocení žalobců a jsou v jedné linii stejně jako na katastrální mapě. Soud však podotýká, že pochyby či vědomost, o užívání cizího pozemku samo osobě mimořádnému vydržení nebrání (viz právní hodnocení).

21. Po právní stránce hodnotil soud věc takto:

22. Na úvod je třeba uvést, že žaloba je přípustná podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, jelikož žalobcům svědčí naléhavý právní zájem na určení jejich vlastnického práva, neboť účelem žaloby je dosažení souladu faktického stavu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí. Oba účastníci jsou věcně legitimovány – žalobci jako tvrzení vlastnici odděleného, nově vytvořeného pozemku parc. [číslo] žalovaná jako jejich zapsaná vlastnice v katastru nemovitostí.

23. Soud postupoval ve věci podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o.z.“).

24. Pro mimořádné vydržení nemovité věci platí dle § 1095 o. z., že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího (§ 1096 odst. 2 o. z.). Poctivým předchůdcem je opět ten kdo držel pozemky nikoli v nepoctivém úmysl (nelze opět ztotožňovat s poctivou držbou). Do doby stanovené v § 1095 o. z. se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou (§ 3066 o. z.).

25. Podrobněji k předpokladům mimořádného vydržení podle § 1095 o. z.:

26. K mimořádnému vydržení zákon vyžaduje jen dvě věci 1) uplynutí vydržecí doby 2) neprokázání nepoctivý úmysl držiteli. Držitel tak vydrží vlastnické právo, aniž by prokazoval cokoli jiného, než držbu po dobu 20 let. Neprokazuje tady právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá ani jakýkoli charakter držby. Prokázání nepoctivého úmyslu je důkazním břemenem žalované. Nepoctivý úmysl přitom není totožný s nepoctivou držbou, jak vyplývá z rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 3387/2021 cit.:„ Že v § 1095 o. z. nejde o nepoctivou držbu (§ 992 odst. 1 o. z., věta druhá), se podává i z toho, že ke kvalifikaci držby jako nepoctivé se nutně nevyžaduje nepoctivý úmysl; zpravidla postačí i nedbalost, pokud držiteli musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Při výkladu sousloví nepoctivý úmysl je třeba přihlédnout i k principu poctivosti (§ 6 odst. 1 o. z.). Ustanovení § 6 o. z. a na něj navazující § 7 o. z. se hlásí k principům poctivosti a dobré víry. Oba principy spolu souvisejí, avšak zároveň je mezi oběma zapotřebí rozlišovat. Poctivost vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích, vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Ochrana dobré víry se uplatní v situaci, kdy ten, kdo jedná, neví a ani nemohl vědět o určitých právně významných nedostatcích; například kupující neví, že prodávající není vlastníkem věci, a ani o tom nemohl vědět ([příjmení], P. a kol: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 654) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 45). Mimořádné vydržení se neopírá o dobrou víru, ale o poctivost držitele, resp. o nedostatek nepoctivého úmyslu.“ 27. K obsahu pojmu nepoctivý úmysl se v duchu citovaného rozhodnutí NS ČR již dříve vyslovili autoři komentářů, z kterých lez citovat:„ Občanský zákoník (…) pro mimořádné vydržení implicitně zavedl nový druh držby, a to držby nikoliv v nepoctivém úmyslu (§ 1095). Zatímco o. z. o. vyžadoval i pro mimořádné vydržení poctivou držbu, občanský zákoník ji nahradil držbou nikoliv v nepoctivém úmyslu, přičemž důkaz nepoctivého úmyslu leží na protistraně držitele, který se mimořádného vydržení dovolává ([příjmení], J., Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ [číslo]). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 101).„ Kvalifikace držby nikoliv v nepoctivém úmyslu vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma; jde zde o kritérium obdobné dobré víře v nejméně přísném pojetí“. ([obec], J. in [obec], J., Výtisk, M., [příjmení], V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. [číslo]).

28. Z dosud citované judikatury a komentářů vyplývá, že samotný nikoli nepoctivý úmysl se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný (např. z geometrického pránu, že hranice pozemku v terénu nesouhlasí s hranicí v něm a tedy v KN mapě). Z uvedeného důvodu je proto bez významu, zda žalobci mohli při přestavbě domu [adresa] z přiloženého geometrického plánu zjistit, že jim pozemek [číslo] nepatří. Je třeba zvážit, že i vlastnické právo k nemovitosti lze nabýt mimoknihovně (vydržením), takže ani vědomost o tom, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován ve veřejném seznamu, nevylučuje nepoctivý úmysl; to platí tím spíše pro zápisy v takovém seznamu, které mají původ v letech 1948 až 1990, ev. i o něco později kdy nebyla vedena řádná evidence práv k nemovitostem. V daném případě nabyli právní předchůdci nemovité věci v roce 1967, když i oni drželi pozemek [číslo].

29. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosnou (§ 993 o. z.). Lze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele.

30. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu.

31. Žalovaná se domnívá, že žalobcům musí svědčit dobrá víra v pojetí, jak je požadována pro řádné vydržení. V tomto se však žalovaná mýlí, jak soud odkazem na judikaturu a odborné komentáře vysvětlil shora. U mimořádného vydržení se vyžaduje absence nepoctivého úmysl, a to jen v tom smyslu, že se držbou nepůsobí nikomu újma. Nepoctivý úmysl by tedy nevyplýval jen z vědomosti žalobců o tom, že jim užívaný pozemek [číslo] nepatří, ale musel by být splněn požadavek na úmyslné působení újmy držbou. S ohledem na dlouhodobý nezájem žalované o pozemek [číslo] by žalobci i při vědomosti, že užívají cizí pozemek, nemohli nabýt dojmu, že by jejich držba a péče o pozemek způsobovala žalované újmu. Nemělo tedy význam se více otázkou, zda žalobci věděli již před rokem 2021, že užívají cizí pozemek, v rámci dokazování zabývat.

32. Nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že by se žalobci do držby vetřeli úmyslně lstí. Držba pozemku [číslo] totiž na žalobce přešla současně s vlastnickým právem k jiným nemovitým věcem, které tvoří funkční soubor, a to z rodičů žalobců. Tím je lstivé vetření se do držby vyloučeno.

33. Jiné důkazy k nepoctivému úmyslu žalobců žalovaná nepředložila.

34. K době nutné pro mimořádné vydržení. Pozemek [číslo], který navazuje na sporný pozemek [číslo] a je s ním funkčně spojen v zahradu a oplocen, žalobci vlastní každý v podílu ¼ od roku 1988. Zbylé 2/4 měli v SJM od roku 1967 rodiče žalobců a ty žalobcům darovali v roce 2019. Žalobcům lze v souladu s § [číslo] započítat i celou držbu pozemku [číslo] rodiči. Žalovaná neprokázal u žalobců ani u rodičů žalobců nepoctivý úmysl ve smyslu, jak byl s odkazem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu popsán shora v odst. [číslo] odůvodnění. V daném případě nebylo nutné přesně stanovit, kdy k vydržení došlo. Z fotografií stavu pozemku z roku 2000 bylo prokázáno, že již v tomto roce byl sporný pozemek původní rodinou žalobců užíván několik let, o čemž svědčil celkový vzhled vzrostlé, upravené zahrady. Nejpozději v roce 2020 tak bez pochyby lhůta 20 let nikoli nepoctivé držby žalobců a jejich bezprostředních právních předchůdců uplynula. Byl tak dodržen i požadavek přechodného ustanovení § 3066 o. z.

34. Pokud jde o žalovanou předloženou judikaturu, je soudu znáno, že se určitou dobu tříbily názory na výklady předpokladů pro mimořádné vydržení, jako zcela nového institutu, navíc zavádějícího dosud neužívaný pojem„ nepoctivý úmysl“. Judikatura a stejně tak komentářová literatura logicky postupně nacházely obsah tohoto pojmu, zejména s ohledem na kvalitu držby realizované nikoli v nepoctivém úmyslu. V době rozhodování soudu je však již k dispozici zásadní rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (viz 22 Cdo 3387/2021), které by mělo názorovou pluralitu ukončit a není důvod jej nerespektovat.

35. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žalobci jsou vlastníky pozemku nově označeného jako [číslo], blíže specifikovaného ve výroku, a to na základě jeho mimořádného vydržení.

36. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně po zaokrouhlení v celkové výši 21 456 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 5 000 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) odměnou 12 400 Kč za 4 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (§ 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu /dále jako„ AT“ /) za úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání dne 8. 9. 2022, písemné podání ve věci samé ze dne 14. 7. 2022), přičemž podle § 7 AT činí z tarifní hodnoty 50 000 Kč stanovené dle § 9 odst. 4 písm. b) AT sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby 3 100 Kč, -) odměnou 1 200Kč za 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, -) to vše zvýšeno o náhradu za 21 % DPH ve výši 2 856Kč.

37. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.