19 C 193/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 20 078 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 731 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do- částky 12 347 Kč- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 154,16 Kč- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 078 Kč od 11. 4. 2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 10. 4. 2024 domáhala na žalované zaplacení částky 20 078 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely prostřednictvím internetových stránek žalobkyně (www.kamali.cz) či prostřednictvím mobilní aplikace žalobkyně k tomu určené dne 20. 4. 2023 úvěrovou smlouvu, dále jen „smlouva“. Žalovaná vyplnila požadované údaje a její žádost byla schválena, neboť jí byl zaslán text rámcové smlouvy a podpisový SMS kód. Zadáním kódu na uvedené webové stránce nebo v mobilní aplikaci byla rámcová smlouva uzavřena. Pro uzavření první smlouvy o úvěru, u níž mají být peněžní prostředky převedeny na bankovní účet, žalobkyně vyžaduje ověření vlastnictví tohoto účtu. Žadatel musí zaslat žalobkyni ze svého bankovního účtu částku ve výši 1 Kč na její účet, případně jí zaslat výpis z účtu, z něhož je zřejmé, kdo je jeho majitelem. Žalovaná zaslala žalobkyni ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, a proto žalobkyně převedla po prověření úvěruschopnosti žalované schválenou výši úvěru na její účet. Na podkladě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se v ní zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za poskytnutí ve výši 660 Kč, a to do 24 měsíců od jeho poskytnutí. Dále si strany sjednaly volitelné poplatky, a to poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. Žalobkyně si svůj závazek splnila, když dne 20. 4. 2023 zaslala částku 20 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, , avšak žalovaná nikoliv, když se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 12 269 Kč, a to dne 21. 5. 2023 částku 1 859 Kč, dne 25. 6. 2023 částku 1 962 Kč, dne 25. 7. 2023 částku 2 262 Kč, dne 1. 9. 2023 částku 2 262 Kč, dne 25. 9. 2023 částku 1 962 Kč a dne 24. 10. 2024 částku 1 962 Kč. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalované s úhradou dlužné částky nejen informovala žalovanou o výši jejího dluhu, ale i jí vyzývala prostřednictvím e-mailu a SMS k jeho zaplacení. Žalobkyně účtovala žalované i smluvní pokutu v celkové výši 1 500 Kč, a to dne 5. 12. 2023 ve výši 500 Kč, dne 22. 12. 2023 ve výši 500 Kč a dne 22. 1. 2024 ve výši 500 Kč, a náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalovaná byla žalobkyní marně písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky výzvou k plnění před podáním žaloby, přesto však nebyla dlužná částka uhrazena. Žalobkyně má za to, že jí vznikl nárok na zaplacení částky 20 078 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 14 996 Kč, z poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků ve výši 1 960 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a z účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, a vzhledem ke vzniknuvšímu prodlení žalované se zaplacením dlužné částky též právo na úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 154,16 Kč od 23. 3. 2024 do 10. 4. 2024 a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 20 078 Kč od 11. 4. 2024 do zaplacení.

2. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě posouzení její příjmové a výdajové stránky, na základě posouzení klientských informací o proměnných jako je např. věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné, prostřednictvím nahlížení do externích úvěrových registrů SOLUS, BRKI a NRKI a rovněž lustrací v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Na základě učiněných zjištění pak žalobkyně posoudila, zda je žalovaná schopna žádaný úvěr splatit. V případě žalované pak dospěla k závěru, že je možno žalované požadovaný úvěr poskytnout.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 8. 2024 byla žalobkyně vyzvána, aby do 7 dnů od doručení usnesení sdělila, jakým způsobem byla při poskytnutí úvěru žalované posuzována její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, předložila doklady dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, dále aby sdělila, jaká konkrétní částka a kdy byla z titulu předmětné smlouvy žalované poskytnuta a jaká částka byla žalovanou uhrazena, a k prokázání svých doplněných tvrzení označila a předložila důkazy. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, doplnila tak, že vycházela z informací získaných od žalované, které jsou uvedeny v kartě klienta, které získala způsobem uvedeným v metodice posouzení úvěruschopnosti klienta, a dále z informací získaných lustrací žalované v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem – nenalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem – klient v NRKI nenalezen, pozitivní vyhodnocení, dotaz do ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen a dotaz do registru CRIBIS byl proveden s výsledkem – bez exekuce. Žalobkyně dále uvedla, že dne 20. 4. 2023 poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč na účet žalované č. , tel. číslo, /0100 a že žalovaná na úvěr uhradila celkem částku ve výši 12 269 Kč. Na podporu svých tvrzení žalobkyně předložila úvěrovou zprávu z nebankovního registru klientských informací.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, přestože jí byla žaloba řádně doručena dne 8. 8. 2024 v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, a dne 13. 8. 2024 vhozena do domovní schránky na adrese trvalého pobytu žalované.

5. Podle § 115a o. s. ř. není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a proto rozhodl bez nařízení jednání.

6. Listinnými důkazy, a to úvěrovou smlouvou ze dne 20. 4. 2023, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebníkem poplatků platným od 4. 1. 2019, bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely za pomoci prostředků komunikace na dálku (internet) na internetových stránkách www.kamali.cz nebo v mobilní aplikaci Kamali, kdy ze strany žalované byla smlouva podepsána kódem odeslaným na jí uvedené telefonní číslo, dne 20. 4. 2023 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč na účet žalované č. , tel. číslo, /0100 a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit v 24 pravidelných měsíčních splátkách, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. Dále si strany sjednaly poplatek za doplňkovou službu expres výplata ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a poplatek za online platbu, pokud žalovaná tuto možnost využije, ve výši 1 % z převáděné finanční částky. Dále bylo sjednáno právo žalobkyně účtovat žalované účelně vynaložené náklady na vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč za zpoždění se zaplacením splátky či jiné platby a úrok z prodlení v zákonné výši. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků.

7. Z fotokopie občanského průkazu žalované č. , tel. číslo, soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 10. 4. 2024 a z úvěrové zprávy z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy vycházela z údajů uvedených žalovanou, která uvedla, že je v zaměstnaneckém poměru, má příjem ve výši 27 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost a hradí splátky jiným společnostem ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech NRKI, CRIBIS, SOLUS a ISIR, ve kterých prověřila úvěrovou historii žalované. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, jaké má žalobkyně nastavené postupy k posouzení úvěruschopnosti jejích klientů.

8. Ze sazebníku platného od 4. 1. 2019 soud zjistil, že ověřovací poplatek pro ověření, že bankovní účet žalované je opravdu její, činí 1 Kč, že poplatek za poskytnutí úvěru činí 33 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, že poplatek za expres výplatu úvěru činí 199 Kč jednorázově za výplatu 1 úvěru, že poplatek za SMS servis činí 49 Kč měsíčně, že poplatek za bezpečnou splátku činí 99 Kč měsíčně, že smluvní pokuta činí 500 Kč a žalobkyně si ji účtuje, když se žalovaná zpozdí se zaplacením splátky, že žalobkyně si účelně vynaložené náklady účtuje jen, když se žalovaná zpozdí se zaplacením pravidelné měsíční splátky úvěru o víc než 5 dní, přičemž výši účelně vynaložených nákladů na vymáhání úvěru žalobkyně počítá podle toho jakým způsobem, jak dlouho a jak často žalovanou v souvislosti s nutností vrátit žalobkyni peníze musela upomínat a kontaktovat.

9. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že dne 20. 4. 2023 žalobkyně převedla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na účet žalované č. , tel. číslo, /, Anonymizováno, .

10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad smlouvy číslo , hodnota, týkající se úvěru žalované ve výši 20 000 Kč soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 12 269 Kč, a to dne 21. 5. 2023 částku 1 859 Kč, dne 25. 6. 2023 částku 1 962 Kč, dne 25. 7. 2023 částku 2 262 Kč, dne 1. 9. 2023 částku 2 262 Kč, dne 25. 9. 2023 částku 1 962 Kč a dne 24. 10. 2024 částku 1 962 Kč, a zůstala tak žalobkyni dlužna na jistině částku 14 996 Kč, na poplatcích za bezpečnou splátku částku 396 Kč, na poplatcích za SMS servis částku 196 Kč, na smluvních pokutách částku 1 500 Kč, na účelně vynaložených nákladech částku 1 030 Kč, na úroku částku 1 960 Kč a na úroku z prodlení částku 154,16 Kč.

11. Z výzvy před zahájením vymáhaní celého úvěru ze dne 25. 12. 2023 včetně podacího archu ze dne 28. 12. 2023 a výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 9. 2. 2024 včetně podacího archu ze dne 12. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky.

12. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 8. 3. 2024 adresované žalované na adresu pro doručovaní a z poštovního podacího archu ze dne 11. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla řádně vyzvána k zaplacení žalované částky před podáním žaloby do 14 dní od odeslání této výzvy, přičemž k odeslání výzvy na uvedenou adresu došlo dne 11. 3. 2024. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě této výzvy.

13. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

16. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaná při uzavírání předmětné smlouvy uvedla informace o své příjmové stránce, svých splátkách u jiných společností a příjmech ostatních členů domácnosti. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (potvrzení o provedení ověření bonity klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Pouhé prohlášení žalované o tom, že je schopna předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jejích majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalované o pravdivosti jí uvedených údajů o jejích příjmech a výdajích, kdy zkoumala pouze příjmovou stránku žalované, příjmy ostatních členů domácnosti a splátky žalované u jiných společností, další podstatné výdaje žalované nezkoumala ani nezjišťovala vůbec a k prokázání zjištěných údajů o majetkové situaci žalované neoznačila žádné důkazní prostředky. Žalobkyně žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené v potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik byly žalobkyní pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. Nadto není ověřeno, zda lze s příjmem ostatních členů domácnosti nakládat jako s příjmem, se kterým může nakládat žalovaná. K žalobkyní doloženému posouzení úvěruschopnosti klienta soud uvádí, že metodika posuzování je jakýmsi modelem, který však neodpovídá tomu, že ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Smlouva byla uzavřena v roce 2023, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně zkoumala jen příjmovou stránku žalované, splátky žalované u jiných společností a příjmy ostatních členů domácnosti, které ale neověřovala oproti žádným dokladům, a nezabývala se dalšími podstatnými výdaji žalované, nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaná bude schopna úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Je logické, že u žalované mohla nastat situace, kdy sice příjmová stránka odpovídala údajům uvedeným žalovanou, ale její výdaje byly vyšší než uvedené příjmy. V takovémto případě by jistě žalobkyně úvěr neposkytla. Pokud žalobkyně nezkoumala podstatné výdaje žalované, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

19. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

20. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

22. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

24. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

27. Z ustálené judikatury soudů České republiky (např. sp. zn. III ÚS 4129/18) i Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce) bez ohledu na jazykové znění § 87 ZoSÚ vyplývá, že neplatnost smlouvy pro nesplnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) je absolutní, tedy soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

28. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

29. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 7 731 Kč (zapůjčených 20 000 Kč po odečtení žalovanou vrácených 12 269 Kč), žalobkyni vrátit.

30. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 7 731 Kč, o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se žalovaná dosud neocitla v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť žalovaná byla sice ve věci úspěšnější, ale žádné náklady jí v tomto řízení – podle obsahu spisu – nevznikly (výrok III.).

32. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.