19 C 194/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 13 513 Kč

I. Žaloba s tím, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 13 513 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 7. 6. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 13 513 Kč s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli prostřednictvím internetových stránek žalobkyně (www.kamali.cz) či prostřednictvím mobilní aplikace žalobkyně k tomu určené dne 14. 2. 2023 úvěrovou smlouvu, dále jen „smlouva“. Žalovaný vyplnil požadované údaje a jeho žádost byla schválena, neboť mu byl zaslán text rámcové smlouvy a podpisový SMS kód. Zadáním kódu na uvedené webové stránce nebo v mobilní aplikaci byla rámcová smlouva uzavřena. Pro uzavření první smlouvy o úvěru, u níž mají být peněžní prostředky převedeny na bankovní účet, žalobkyně vyžaduje ověření vlastnictví tohoto účtu. Žadatel musí zaslat žalobkyni ze svého bankovního účtu částku ve výši 1 Kč na její účet, případně jí zaslat výpis z účtu, z něhož je zřejmé, kdo je jeho majitelem. Žalovaný zaslal žalobkyni kopii výpisu z účtu, případně printscreen z internetového bankovnictví, a proto žalobkyně převedla po prověření úvěruschopnosti žalovaného schválenou výši úvěru na jeho účet. Na podkladě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se v ní zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za poskytnutí ve výši 660 Kč, a to do 24 měsíců od jeho poskytnutí. Dále si strany sjednaly volitelné poplatky, a to poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. Žalovaný si dvakrát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, za což mu byl účtován poplatek ve výši 1 980 Kč. Žalobkyně si svůj závazek splnila, když dne 14. 2. 2023 zaslala částku 20 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, , avšak žalovaný nikoliv, když se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 26 657 Kč, a to dne 15. 3. 2023 částku 100 Kč, dne 17. 4. 2023 částku 1 Kč, dne 24. 7. 2023 částku 12 125 Kč, dne 14. 8. 2023 částku 1 981 Kč, dne 12. 9. 2023 částku 2 000 Kč, dne 18. 10. 2023 částku 1 962 Kč, dne 16. 11. 2023 částku 1 962 Kč, dne 14. 12. 2023 částku 1 962 Kč, dne 31. 1. 2024 částku 1 900 Kč, dne 29. 2. 2024 částku 1 664 Kč a dne 24. 5. 2024 částku 1 000 Kč. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky nejen informovala žalovaného o výši jeho dluhu, ale i ho vyzývala prostřednictvím e-mailu a SMS k jeho zaplacení. Žalobkyně účtovala žalovanému i smluvní pokutu v celkové výši 4 000 Kč, a to dne 30. 5. 2023 ve výši 500 Kč, dne 16. 6. 2023 ve výši 500 Kč, dne 17. 7. 2023 ve výši 500 Kč, dne 30. 1. 2024 ve výši 500 Kč, dne 29. 2. 2024 ve výši 500 Kč, dne 2. 4. 2024 ve výši 500 Kč, dne 15. 4. 2024 ve výši 500 Kč a dne 16. 5. 2024 ve výši 500 Kč, a náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalovaný byl naposledy žalobkyní marně písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky výzvou k plnění před podáním žaloby, přesto však nebyla dlužná částka uhrazena. Žalobkyně má za to, že jí vznikl nárok na zaplacení částky 13 513 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 10 687 Kč, z poplatku za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 147 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a z účelně vynaložených nákladů ve výši 882 Kč.

2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě posouzení jeho příjmové a výdajové stránky, na základě posouzení klientských informací o proměnných jako je např. věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné, prostřednictvím nahlížení do externích úvěrových registrů SOLUS, BRKI a NRKI a rovněž lustrací v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Na základě učiněných zjištění pak žalobkyně posoudila, zda je žalovaný schopen žádaný úvěr splatit. V případě žalovaného pak dospěla k závěru, že je možno žalovanému požadovaný úvěr poskytnout.

3. Nadepsaný soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem ze dne 14. 6. 2024, č. j. EPR 152504/2024-6, který byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 25. 6. 2024 a proti kterému podal žalovaný včasný odpor, v němž uvedl, že v době sjednání smlouvy nedokázal správně vyhodnotit svoje možnosti ani podmínky smlouvy a že na rizika spojená s plněním smluvních závazků při uzavírání smlouvy nebyl nikterak upozorněn. Žalovaný dále uvedl, že uzavřená smlouva je od samého počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně ve fázi schvalování úvěru nedostatečně prověřila schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splatit., resp. nesplnila své povinnosti dané zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, a dále proto, že nebyly splněny požadavky pro její platné uzavření prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na dálku. Žalobkyně se k odporu žalovaného vyjádřila písemným podáním ze 22. 8. 2024, ve kterém doplnila svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tak, že vycházela z informací získaných od žalovaného, které jsou uvedeny v kartě klienta, které získala způsobem uvedeným v metodice posouzení úvěruschopnosti klienta, a dále z informací získaných lustrací žalovaného v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem – nenalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem – klient v NRKI nenalezen, pozitivní vyhodnocení, dotaz do ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen a dotaz do registru CRIBIS byl proveden s výsledkem – bez exekuce. Žalobkyně dále uvedla, jakým způsobem byla předmětná úvěrová smlouva uzavřena a že žalovaný na úvěr uhradil celkem částku ve výši 26 657 Kč. Na podporu svých tvrzení žalobkyně předložila úvěrovou zprávu z nebankovního registru klientských informací.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Listinnými důkazy, a to úvěrovou smlouvou ze dne 14. 2. 2023, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebníkem poplatků platným od 4. 1. 2019, bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli za pomoci prostředků komunikace na dálku (internet) na internetových stránkách www.kamali.cz nebo v mobilní aplikaci Kamali, kdy ze strany žalovaného byla smlouva podepsána kódem odeslaným na jím uvedené telefonní číslo, dne 14. 2. 2023 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit v 24 pravidelných měsíčních splátkách, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. Dále si strany sjednaly poplatek za doplňkovou službu expres výplata ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, poplatek za prodloužení doby splatnosti (korunový odklad) ve výši 1 980 Kč, platbu pro případ prodloužení doby splatnosti (korunový odklad) ve výši 1 Kč a poplatek za online platbu, pokud žalovaný tuto možnost využije, ve výši 1 % z převáděné finanční částky. Dále bylo sjednáno právo žalobkyně účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady na vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč za zpoždění se zaplacením splátky či jiné platby a úrok z prodlení v zákonné výši. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků.

6. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 7. 6. 2024 a z úvěrové zprávy z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela z údajů uvedených žalovaným, který uvedl, že je v zaměstnaneckém poměru, má příjem ve výši 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 15 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost a hradí splátky jiným společnostem ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech NRKI, CRIBIS a ISIR, ve kterých prověřila úvěrovou historii žalovaného. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, jaké má žalobkyně nastavené postupy k posouzení úvěruschopnosti jejích klientů.

7. Ze sazebníku platného od 4. 1. 2019 soud zjistil, že poplatek za poskytnutí úvěru činí 33 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, že poplatek za korunový odklad činí 99 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, že poplatek za expres výplatu úvěru činí 199 Kč jednorázově za výplatu 1 úvěru, že poplatek za SMS servis činí 49 Kč měsíčně, že poplatek za bezpečnou splátku činí 99 Kč měsíčně, že smluvní pokuta činí 500 Kč a žalobkyně si ji účtuje, když se žalovaný zpozdí se zaplacením splátky, že žalobkyně si účelně vynaložené náklady účtuje jen, když se žalovaný zpozdí se zaplacením pravidelné měsíční splátky úvěru o víc než 5 dní, přičemž výši účelně vynaložených nákladů na vymáhání úvěru žalobkyně počítá podle toho jakým způsobem, jak dlouho a jak často žalovaného v souvislosti s nutností vrátit žalobkyni peníze musela upomínat a kontaktovat.

8. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 14. 2. 2023 soud zjistil, že dne 14. 2. 2023 žalobkyně převedla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, .

9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad smlouvy číslo , hodnota, týkající se úvěru žalovaného ve výši 20 000 Kč soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 26 657 Kč, a to dne 15. 3. 2023 částku 100 Kč, dne 17. 4. 2023 částku 1 Kč, dne 24. 7. 2023 částku 12 125 Kč, dne 14. 8. 2023 částku 1 981 Kč, dne 12. 9. 2023 částku 2 000 Kč, dne 18. 10. 2023 částku 1 962 Kč, dne 16. 11. 2023 částku 1 962 Kč, dne 14. 12. 2023 částku 1 962 Kč, dne 31. 1. 2024 částku 1 900 Kč, dne 29. 2. 2024 částku 1 664 Kč a dne 24. 5. 2024 částku 1 000 Kč, a zůstala tak žalobkyni dlužna na jistině částku 10 687 Kč, na poplatcích za bezpečnou splátku částku 297 Kč, na poplatcích za SMS servis částku 147 Kč, na smluvních pokutách částku 1 500 Kč a na účelně vynaložených nákladech částku 882 Kč.

10. Z výzvy před zahájením vymáhaní celého úvěru ze dne 22. 4. 2024 včetně podacího archu ze dne 23. 4. 2024 a výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 5. 6. 2024 včetně podacího archu ze dne 7. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, a protože úvěr řádně nesplácel, žalobkyně jej dopisem ze dne 5. 6. 2024 zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho úhradě ve lhůtě do 14 dní ode dne sepsání této výzvy.

11. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 6. 6. 2024 adresované žalovanému na adresu pro doručovaní a z poštovního podacího archu ze dne 7. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzvána k zaplacení žalované částky před podáním žaloby. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy.

12. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

15. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy uvedl informace o své příjmové stránce, svých splátkách u jiných společností a příjmech ostatních členů domácnosti. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (potvrzení o provedení ověření bonity klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalovaného o pravdivosti jím uvedených údajů o jeho příjmech a výdajích, kdy zkoumala pouze příjmovou stránku žalovaného, příjmy ostatních členů domácnosti a splátky žalovaného u jiných společností, další podstatné výdaje žalovaného nezkoumala ani nezjišťovala vůbec a k prokázání zjištěných údajů o majetkové situaci žalovaného neoznačila žádné důkazní prostředky. Žalobkyně žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené v potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik byly žalobkyní pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. Nadto není ověřeno, zda lze s příjmem ostatních členů domácnosti nakládat jako s příjmem, se kterým může nakládat žalovaný. Soud dále konstatuje, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně žalovanému již dříve poskytla dva úvěry, a to z úvěrové smlouvy č. SSU20/101484 sjednané dne 4. 6. 2020 ve výši 178 000 Kč (věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ), na základě které měl žalovaný uhradit žalobkyni částku ve výši 356 664 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 4 246 Kč, když splatnost poslední splátky byla až 2. 6. 2027, a dále z úvěrové smlouvy č. SSU21/101952, sjednané dne 14. 7. 2021 ve výši 250 000 Kč (věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ), na základě které měl žalovaný uhradit žalobkyni částku ve výši 476 784 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 676 Kč, když splatnost poslední splátky byla až 11. 7. 2028, přesto žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného nezohlednila tyto předchozí poskytnuté úvěry žalovanému, tedy splátky v celkové výši 9 922 Kč, i když měla k těmto informacím přístup, a vycházela jen ze splátek žalovaného u jiných společností ve výši 9 529 Kč. K žalobkyní doloženému posouzení úvěruschopnosti klienta soud uvádí, že metodika posuzování je jakýmsi modelem, který však neodpovídá tomu, že ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Zcela statisticky jsou uvedeny výdaje žalovaného na bydlení, které jsou zcela minimální a činí pouze 8 932 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena v roce 2023, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně zkoumala jen příjmovou stránku žalovaného, splátky žalovaného u jiných společností a příjmy ostatních členů domácnosti, které ale neověřovala oproti žádným dokladům, a nezabývala se dalšími podstatnými výdaji žalovaného, zejména splátkami úvěrů, které sama žalobkyně žalovanému již dříve poskytla, nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Je logické, že u žalovaného mohla nastat situace, kdy sice příjmová stránka odpovídala údajům uvedeným žalovaným, ale jeho výdaje byly vyšší než uvedené příjmy. V takovémto případě by jistě žalobkyně úvěr neposkytla. Pokud žalobkyně nezkoumala podstatné výdaje žalovaného, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

18. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

26. Z ustálené judikatury soudů České republiky (např. sp. zn. III ÚS 4129/18) i Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce) bez ohledu na jazykové znění § 87 ZoSÚ vyplývá, že neplatnost smlouvy pro nesplnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) je absolutní, tedy soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

27. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou. Soud se dále zabýval možným bezdůvodným obohacením žalovaného.

28. Jelikož bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla na smlouvu částku 20 000 Kč, přičemž žalovaný již uhradil 26 657 Kč, nebylo ke dni rozhodnutí soudu zjištěno bezdůvodné obohacení žalovaného, a nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I.)

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná a žalovanému žádné náklady v tomto řízení – podle obsahu spisu – nevznikly (výrok II.).