19 C 2/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 720 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 000 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 720 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 29. 9. 2018 do zaplacení co do úroku z prodlení jdoucího z částky 4 000 Kč od 29. 9. 2018 do 14. 10. 2020.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 034,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným dne 15. 10. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 720 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 29. 8. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba, za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované na její bankovní účet č. bankovní účet částku 4 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 720 Kč původní věřitelce vrátit do 28. 9. 2018. Žalovaná ve lhůtě splatnosti a ani poté peněžní prostředky původní věřitelce nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020 postoupila původní věřitelka svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 26. 5. 2020. Téhož dne právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

4. Z rámcové smlouvy o úvěru číslo ze dne 29. 8. 2018, jednotlivé smlouvy o úvěru číslo ze dne 29. 8. 2018 a profilu žalované jakožto klienta právní předchůdkyně žalobkyně číslo má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, uzavřela s žalovanou za pomoci prostředků komunikace na dálku rámcovou smlouvu o úvěru číslo na jejím podkladě smlouvu o úvěru číslo kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet částku 4 000 Kč a žalovaná se zavázala ve lhůtě 30 dnů tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 720 Kč.

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy seznámena s jejími právy a povinnostmi vyplývajícími jí z uzavírané smlouvy o úvěru.

6. Totožnost žalované byla ověřena ze scenu občanského průkazu žalované, k výši svých příjmů žalovaná doložila pracovní smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a zaměstnavatelem fyzickou osobou jméno příjmení. Měsíční příjem žalované činil 15 000 Kč hrubého. Žalovaná současně doložila výplatní pásku za měsíc duben 2017 s čistým příjmem 5 290 Kč a výplatní pásku za měsíc březen s čistým příjmem 2 902 Kč.

7. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 31. 8. 2018 a faktury číslo z 29. 8. 2018 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne 29. 8. 2018 na účet žalované č. bankovní účet částku 4 000 Kč a že téhož dne vystavila žalované fakturu na zaplacení částky 4 720 Kč se splatností dne 28. 9. 2018.

8. Upomínkou ze dne 20. 5. 2020 a oznámením o předání vymáhání pohledávky inkasní společnosti ze dne 20. 5. 2020 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020 včetně její přílohy a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 5. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 26. 5. 2020 žalobkyně doložila, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru číslo na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 26. 5. 2020 podaným k poštovní přepravě téhož dne.

10. K řádnému prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto schopnost prověřila. Z profilu uživatele soud zjistil, že žalovaná měla mít příjem ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč měsíčně a měsíční výdaje ve výši 2 300 Kč Tyto částky nebyly nikterak podloženy. Žalobkyní předložený dokument o příjmu žalované (výplatní pásky) se nevztahovaly k tvrzenému zaměstnání, které bylo uvedeno v profilu uživatele. Měsíční výdaje udávané žalovanou nedosahovaly ani výše minimálních nákladů na život. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neprověřila úvěruschopnost žalované.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

12. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Žalovaná byla spotřebitelem. Dle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. V daném případě žalobkyně, resp. právní předchůdkyně nedostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr prakticky vůbec nezkoumala, resp. neprokázala, že by tuto schopnost žalované skutečně řádně zkoumala.

14. Pokud jde o charakter neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 a násl. o. z., uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž i do zájmů celé společnosti a narušila tak zjevně veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost viz rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Povinnost poskytovatele úvěru prověřit úvěruschopnost zakotvuje směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (právnická osoba v . jméno příjmení a další) vyložil čl. 8 směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudní dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V souladu s evropskou legislativou, která našla odraz v citovaných tuzemských rozhodnutích vyšších soudů je nutno interpretovat znění § 86 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že neprověření úvěruschopnosti žalované je důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, nikoli neplatnost relativní (viz též I US 199/11).

15. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr. Právní jednání, jehož výsledkem byla smlouva o úvěru tak odporuje postupu předepsanému zákonem a je podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné; k této absolutní neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 4 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla (4 000 Kč), a částkou, kterou jí, popř. po postoupení pohledávky žalobkyni žalovaná uhradila (0 Kč). Žalovaná pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z.

16. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani platně stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (4 000 Kč) až od 15. 10. 2020, tj. ode dne podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

17. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněného poplatku za poskytnutí úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do částky 720 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru) a zákonného úroku z prodlení z částky 4 000 Kč od 29. 9. 2018 do 14. 10. 2020 částečně zamítnout.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 034,86 Kč, přičemž tato částka představuje 69,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 84,75 % a úspěchu žalované v rozsahu 15,25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 720 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

19. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.