19 C 207/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 97 456,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 321,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co doa) částky ve výši 27 223 Kč- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16 869,74 Kč- s kapitalizovaným úrokem ve výši 50 357,86 Kč- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33 845,81 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení- s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 33 845,81 Kč od 28. 9. 2023 do zaplaceníb) částky ve výši 26 912 Kč- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 002,69 Kč- s kapitalizovaným úrokem ve výši 31 910,21 Kč- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24 332,11 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení- s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 24 332,11 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 30. 4. 2024 domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, . , adresa, , dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, uzavřeli dne 13. 4. 2017 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaný peněžní prostředky převzal v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, provedla vyhodnocení informací získaných od žalovaného, které byly ověřeny doklady pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní/podnájemní smlouvou. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou ve výši 26 912 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 9 228 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 6 716 Kč a poplatek za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 10 968 Kč. Žalovaný se zavázal splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 2 288 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 13. 4. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, naposledy uhradil splátku dne 13. 8. 2017 a celkem uhradil částku 9 200 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 15. 1. 2018 jistina činila částku 24 332,11 Kč a dlužný poplatek částku 17 230,69 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku ve výši 64 846,98 Kč. Žalovaný již neuhradil ničeho a nadále zůstal žalobkyni dlužen celkovou částku 41 562,80 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 24 332,11 Kč a dlužného poplatku ve výši 17 230,69 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 31 910,21 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 002,69 Kč, úroku ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 332,11 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 332,11 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřeli dne 13. 7. 2017 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný peněžní prostředky převzal v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, provedla vyhodnocení informací získaných od žalovaného, které byly ověřeny doklady pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní/podnájemní smlouvou. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou ve výši 27 223 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 7 155 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 10 180 Kč a poplatek za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 9 888 Kč. Žalovaný se zavázal splácet v 60 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 1 121 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 6. 9. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, naposledy uhradil splátku dne 13. 8. 2017 a celkem uhradil částku 8 363 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 15. 1. 2018 jistina činila částku 33 845,81 Kč a dlužný poplatek částku 22 047,79 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku ve výši 85 448,96 Kč. Žalovaný již neuhradil ničeho a nadále zůstal žalobkyni dlužen celkovou částku 55 893,60 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 33 845,81 Kč a dlužného poplatku ve výši 22 047,79 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 50 357,86 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 16 869,74 Kč, úroku ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 33 845,81Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 33 845,81Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal žalobkyni dlužen žalované částky.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 8. 2024, č. j. 19 C 207/2024-21, byla žalobkyně vyzvána, aby do 7 dnů od doručení usnesení sdělila, jakým způsobem byla při poskytnutí úvěru žalovanému posuzována jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, předložila doklady dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, dále aby sdělila, jaká konkrétní částka a kdy byla z titulu předmětné smlouvy žalovanému poskytnuta, jaká částka byla žalovaným uhrazena a kdy a jakým způsobem byl žalovaný informován o postoupení pohledávky, a k prokázání svých doplněných tvrzení označila a předložila důkazy. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení nedoplnila.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

7. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaný jako zákazník uzavřeli dne 13. 4. 2017 smlouvu o zápůjčce – zelená v hotovosti č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 28 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 26 912 Kč (souhrnný poplatek se sestává z úroku, nákladu právní předchůdkyně žalobkyně za zpracování, doručení a flexibilní splácení a nákladu právní předchůdkyně žalobkyně za administrativní činnost a komfortní splácení), a to v 24 měsíčních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky činila 2 288 Kč, když splatnost poslední splátky byla stanovena na 13. 4. 2019. Celková dlužná částka, kterou byl žalovaný na základě této smlouvy povinen zaplatit, činila částku ve výši 54 912 Kč. Výše úrokové sazby činila 29,00 % ročně. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (prokázáno smlouvou o zápůjčce – zelená v hotovosti č. , hodnota, uzavřenou dne 13. 4. 2017 a smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného především porovnáním jeho měsíčních příjmů a výdajů. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a pracuje na plný pracovní úvazek jako skladník senior ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena pracovní smlouvou (nedoloženo) a výplatními páskami (nedoloženo). Žalovaný dále v zákaznické kartě uvedl, že pobírá čistý měsíční příjem ve výši 14 692 Kč, jeho ostatní příjmy činí částku 5 000 Kč měsíčně, má zápůjčku u jiné společnosti, nemá úvěr z kreditní karty, jeho odhadované měsíční výdaje činí částku 8 000 Kč a splácí měsíčně externí splátky zápůjček ve výši 700 Kč a interní splátky ve výši 1 687 Kč (prokázáno zákaznickou kartou ze dne 13. 4. 2017). Žalovaný uhradil pouze částku v celkové výši 9 200 Kč, z toho dne 15. 5. 2017 částku ve výši 2 300 Kč, dne 13. 6. 2017 částku ve výši 2 300 Kč, dne 13. 7. 2017 částku ve výši 2 300 Kč a dne 13. 8. 2017 částku ve výši 2 300 Kč, dále neuhradil ničeho (prokázáno tabulkou umoření ze dne 2. 10. 2023).

8. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaný jako zákazník dále uzavřeli dne 13. 7. 2017 smlouvu o zápůjčce – zelená v hotovosti č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 40 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 27 223 Kč (souhrnný poplatek se sestává z úroku, nákladu právní předchůdkyně žalobkyně za zpracování, doručení a flexibilní splácení a nákladu právní předchůdkyně žalobkyně za administrativní činnost a komfortní splácení), a to v 60 týdenních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první po předposlední činila 1 121 Kč a poslední činila 1 084 Kč, když splatnost poslední splátky byla stanovena na 6. 9. 2018. Celková dlužná částka, kterou byl žalovaný na základě této smlouvy povinen zaplatit, činila částku ve výši 67 223 Kč. Výše úrokové sazby činila 29,00 % ročně. Část poskytnutých peněžních prostředků ve výši 7 360 Kč byla dle ujednání ve smlouvě o refinancování zápůjčky použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (prokázáno smlouvou o zápůjčce – zelená v hotovosti č. , hodnota, uzavřenou dne 13. 7. 2017 a smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného především porovnáním jeho měsíčních příjmů a výdajů. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že bydlí jako spoluvlastník, má základní vzdělání, je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a pracuje na plný pracovní úvazek jako skladník ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena pracovní smlouvou (nedoloženo) a výplatními páskami (nedoloženo). Žalovaný dále v zákaznické kartě uvedl, že pobírá čistý měsíční příjem ve výši 20 097 Kč, má zápůjčku u jiné společnosti, nemá úvěr z kreditní karty, jeho odhadované měsíční výdaje činí částku 6 000 Kč a splácí měsíčně externí splátky zápůjček ve výši 600 Kč a interní splátky ve výši 3 978 Kč (prokázáno zákaznickou kartou ze dne 13. 7. 2017). Žalovaný uhradil pouze částku v celkové výši 8 363 Kč, z toho dne 19. 7. 2017 částku ve výši 3 363 Kč a dne 13. 8. 2017 částku ve výši 5 000 Kč, dále neuhradil ničeho (prokázáno tabulkou umoření ze dne 2. 10. 2023).

9. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023 odeslaným dne 27. 10. 2023 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 a podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023). Žalovaný byl dopisem zástupce žalobkyně ze dne 28. 3. 2024, odeslaným dne 2. 4. 2024, vyzván k úhradě dlužných částek (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 28. 3. 2024 a podacím lístkem ze dne 2. 4. 2024). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a již ničeho nezaplatil.

10. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku).

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

12. Soud se předně zabýval otázkou, zda předmětné smlouvy byly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřeny platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením předmětných smluv dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávané zápůjčky splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citované smlouvy jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

13. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze zákaznické karty ze dne 13. 4. 2017 a ze zákaznické karty ze dne 13. 7. 2017 učinil skutková zjištění k osobním a majetkovým poměrům žalovaného, mimo jiné již výše uvedené, že žalovaný pracuje na plný úvazek jako skladník ve společnosti , právnická osoba, , tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena pracovní smlouvou (nedoloženo). Čistý měsíční příjem žalovaného měl činit dle zákaznické karty ze dne 13. 4. 2017 14 692 Kč a dle zákaznické karty ze dne 13. 7. 2017 20 097 Kč, což mělo být ověřeno výplatními páskami (nebyly doloženy). K výdajům nebyly předloženy při žádostech o úvěry žádné doklady. Žalobkyně žádné doklady, jež jsou tvrzeny jako ověřující v zákaznických kartách, nepředložila.

14. Na základě provedeného dokazování soud nemá za to, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem, s odbornou péčí. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který prokazoval, že informace uvedené žalovaným v zákaznických kartách, byly úvěrujícím pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěry splácet.

15. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Je nutné uvést, že již v poměrech zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom by nic neměnilo, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

16. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

19. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

21. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

25. Z ustálené judikatury soudů České republiky (např. sp. zn. III ÚS 4129/18) i Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, , v řízení o předběžné otázce) bez ohledu na jazykové znění § 87 z. s. ú. vyplývá, že neplatnost smlouvy pro nesplnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) je absolutní, tedy soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

26. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětných smluv o zápůjčce dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému zápůjčky poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného například pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní/podnájemní smlouvou, ač toto uvádí v žalobě. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně zkoumala registry, ať již bankovní nebo nebankovní, ale například i insolvenční rejstřík nebo centrální evidenci exekucí. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen zapůjčené peněžní prostředky vrátit, pouze se spolehla na tvrzení žalovaného v zákaznických kartách ze dne 13. 4. 2017 a 13. 7. 2017. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné zápůjčky žalovanému poskytnout. Soud proto předmětné smlouvy o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatné.

27. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni a žalovaný byl o změně věřitele právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměn. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována.

28. Jak již bylo výše konstatováno, dotčené smlouvy o zápůjčce jsou s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatné. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč a 40 000 Kč, celkem ve výši 68 000 Kč, které žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 14 650,80 Kč (zapůjčených 28 000 Kč po odečtení žalovaným vrácených 13 349,20 Kč), neboť žalovaný měl kromě jistiny ve výši 28 000 Kč uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 26 912 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně v žalobě na jistině dluží 24 332,11 Kč, tzn. uhradil 3 667,89 Kč, a na poplatku 17 230,69 Kč, tzn. uhradil 9 681,31 Kč, celkem tedy uhradil částku 13 349,20 Kč, a částky 28 670,60 Kč (zapůjčených 40 000 Kč po odečtení žalovaným vrácených 11 329,40 Kč), neboť žalovaný měl kromě jistiny ve výši 40 000 Kč uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 27 223 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně v žalobě na jistině dluží 33 845,81 Kč, tzn. uhradil 6 154,19 Kč, a na poplatku 22 047,79 Kč, tzn. uhradil 5 175,21 Kč, celkem tedy uhradil částku 11 329,40 Kč, žalobkyni také vrátit. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky v celkové výši 43 321,40 Kč (14 650,80 Kč + 28 670,60 Kč), o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.).

29. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatných úvěrových smluv. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrových smluv nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť žalovaný byl sice ve věci úspěšnější, ale žádné náklady mu v tomto řízení – podle obsahu spisu – nevznikly.

31. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.