19 C 211/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 147 932,11 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro zmeškání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 147 932,11 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 794,53 Kč, s úrokem 8,25% ročně z částky 144 035,11 Kč od 14. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 574,6 Kč od 26. 2. 2021 do 13. 5. 2021, zákonný úrok z prodlení z částky 147 932,11 Kč od 14. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25% ročně, to vše od tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 32 489,6 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 147 932,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 20 794,53 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 144 035,11 Kč od 14. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 574,60 Kč za dobu od 26. 2. 2021 do 13. 5. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 147 932,11 Kč od 14. 5. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným dne 30. 11. 2017 uzavřela úvěrovou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky a na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 170 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splatit prostřednictvím 96 pravidelných měsíčních splátek po 3 917 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 21. 1. 2018. V jednotlivých splátkách byla zahrnuta příslušná část úvěru, případné pojištění, poplatky a úroky. K čerpání úvěru došlo dne 18. 12. 2017, úvěr byl úročen sazbou ve výši 19,38 % ročně. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil pouze 101 605 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně využila svého oprávnění vyplývajícího z úvěrových podmínek a úvěr ke dni 11. 2. 2021 zesplatnila, současně žalovaného vyzvala ke splacení dlužné částky. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, neučinil tak ani na základě předžalobní výzvy k plnění. Žalovaná částka ve výši 147 932,11 Kč sestává z nesplacené jistiny ve výši 144 035,11 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 3 011 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením předmětné smlouvy prověřována odbornými pracovníky žalobkyně, kdy tito posuzovali příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a dále přezkoumávali informace o proměnných získané od žalovaného, rovněž nahlédli do externích úvěrových registrů.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 2. 9. 2021. Žalovanému bylo dne 30. 7. 2021 řádně doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Žalovaný se k tomuto jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil. Za žalobkyni se dostavil její právní zástupce, který navrhl vydání rozsudku pro zmeškání.

5. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 489,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 918 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 147 932,11 Kč sestávající z částky 7 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 960 Kč ve výši 4 611,60 Kč.