19 C 214/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 31 982,42 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba s tím, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 982,42 Kč</b> <b>- s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 832,90 Kč vzniklým sazbou 15,00 % ročně z částky 28 930,42 Kč od 1. 8. 2022 do 23. 3. 2023</b> <b>- s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 874,27 Kč vzniklým zákonnou sazbou</b> <b>ročně z částky 28 930,42 Kč od 28. 7. 2022 do 23. 3. 2023</b> <b>- s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 28 930,42 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení</b> <b>- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 28 930,42 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení,</b> <b>se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 25. 4. 2023 domáhala na žalované zaplacení částky 31 982,42 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 16. 11. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 151 492 Kč. Žalovaná se zavázala splatit žalobkyni úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 413 Kč splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce. Součástí každé splátky byla úhrada úroku z úvěru ve výši 15,90 % ročně a poplatky dle ceníku. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Žalovaná sjednané splátky ani přes upomínky žalobkyně včas a řádně nesplácela, pročež žalobkyně úvěr dne 31. 7. 2022 zesplatnila. Žalovaná byla dne 28. 3. 2023 vyzvána výzvou k zaplacení před podáním žaloby. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 28 930,42 Kč, poplatků ve výši 3 052 Kč, řádného úroku ve výši 2 832,90 Kč a dále úroku ve výši 15 % ročně z částky 28 930,42 Kč od 24. 3. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 874,27 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 930,42 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení.

2. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých bance klientem, kdy byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 8. 2023, č. j. 19 C 214/023-12, zda byla žalobkyně vyzvána, aby do 7 dní od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, kdy byla částka 151 492 Kč žalované poskytnuta a žalovanou hrazena, případně dosud nepředložené důkazy i předložila k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení doplnila tak, že uvedla, že žalovaná čerpala úvěr dne 16. 11. 2016 v celkové výši 151 492 Kč, a to částkou 60 884,48 Kč na úvěrový účet č. [bankovní účet] a částkou 90 607,52 Kč na úvěrový účet č. [bankovní účet]. Dále žalobkyně uvedla, že jí žalovaná uhradila částku v celkové výši 225 230 Kč.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena dne 30. 8. 2023 vhozením do domovní schránky na adrese trvalého pobytu.

5. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne 16. 11. 2016, výpisu z úvěrového účtu za období 16. 11. 2016 do 31. 12. 2016, poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 29. 6. 2022, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 31. 7. 2022, historie úvěru a předžalobní upomínky ze dne 28. 3. 2023 včetně podacího archu ze dne 28. 3. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 16. 11. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 151 492 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala splatit žalobkyni čerpaný peněžní obnos v 68 měsíčních splátkách po 3 413 Kč splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce s tím, že 1. splátka byla splatná dne 16. 12. 2016 a poslední splátka ve výši 3 341 Kč měla být splatná dne 18. 7. 2022. Součástí každé splátky byla i úhrada sjednaného úroku z úvěru ve výši 15,90 % ročně, které se dle čl. 3 smlouvy stávaly vždy posledního dne v měsíci součástí jistiny (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 16. 11. 2016). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně pro soukromou klientelu a ceník pro spotřebitelský úvěr platný pro úvěry uzavřené od 26. 7. 2014 (prokázáno všeobecnými obchodními podmínkami pro soukromou klientelu a ceníkem pro spotřebitelský úvěr). Žalobkyně poskytla žalované dne 16. 11. 2016 částku 60 884,48 Kč a téhož dne částku 90 607,52 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu za období od 16. 11. 2016 do 31. 12. 2016). Žalovaná splátky řádně nehradila, proto žalobkyně žalovanou dopisem ze dne 29. 6. 2022 naposledy vyzývala k úhradě dlužných splátek a dopisem ze dne 31. 7. 2022 prohlásila žalobkyně pohledávku za splatnou ke dni 31. 7. 2022 s tím, že dluh žalované k tomuto dni činil 32 049 Kč (prokázáno poslední výzvou k úhradě dlužní částky ze dne 29. 6. 2022, rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 31. 7. 2022 vč. Poštovního podacího archu ze dne 4. 8. 2022). Z čl. 8 a 8.2 smlouvy soud ověřil, že v případě prodlení žalované s úhradou dvou splátek, popřípadě s úhradou jedné splátky déle než tři měsíce, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Úvěr byl veden na účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná uhradila do zesplatnění celého úvěru ke dni 31. 7. 2022 žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 225 230 Kč (prokázáno výpisy z účtu za období od 16. 11. 2016 do 31. 12. 2016, od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019, od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 a od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky upomínkou právní zástupkyně žalobkyně dne 28. 3. 2023 podanou k poštovní přepravě téhož dne, ani poté dlužnou částku neuhradila (prokázáno výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne 28. 3. 2023 včetně poštovního podacího archu z téhož dne).

7. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (výpis z obchodního rejstříku).

8. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn skutkový stav, jak výše uvedeno, tedy že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 16. 11. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 151 492 Kč, který žalovaná téhož dne v plné výši čerpala a zavázala se tuto částku včetně úroku z úvěru a sjednaných poplatků vrátit žalobkyni ve sjednaných splátkách. Žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když žalované poskytla požadované peněžní prostředky. Žalovaná však svým smluvním povinnostem nedostála, když splátky úvěru včas a řádně nesplácela, proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. Žalovaná uhradila do zesplatnění celého úvěru ke dni 31. 7. 2022 žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 225 230 Kč.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ z. s. ú.“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

11. Podle § 2395 zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

16. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

20. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

25. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č.j. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

28. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 29. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

30. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., který vyžaduje prověřování příjmové i výdajové stránky žalované, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

31. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 151 492 Kč. Žalovaná však žalobkyni dosud uhradila celkem částku 225 230 Kč, na úkor žalobkyně se tak bezdůvodně neobohatila. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná a žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.