19 C 219/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 22 292,11 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 2 007,71 Kč, představující kapitalizované úroky a poplatky, zastavuje pro částečné zpětvzetí žaloby.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 284,4 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se ve zbytku, tj. co do -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 318,69 Kč od 5. 3. 2019 do 1. 5. 2019 -) úroku 18,9 % ročně z částky 22 292,11 Kč od 2. 5. 2019 do zaplacení -) zákonného úroku z prodlení z částky 22 292,11 Kč od 2. 5. 2019 do zaplacení ve výši 9 % ročně -) částky 2 007,71 Kč zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 922,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 3. 1. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 292,11 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 761,9 Kč od 4. 12. 2018 do 1. 5. 2019, kapitalizovaného úroku ve výši 1 564,5 Kč od 4. 12. 2018 do 1. 5. 2019, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 292,11 Kč od 2. 5. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 22 292,11 Kč od 2. 5. 2019 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 30. 5. 2012 s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet], na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu (kontokorent) až do sjednaného limitu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit za poskytnutý kontokorent poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu a úrok ve výši 18,90 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. V souladu se smlouvou byl žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut předmětný úvěr tím, že právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému na účtu č. [bankovní účet] realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru. Žalovaný porušil své smluvní závazky, čímž vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen právní předchůdkyni žalobkyně neprodleně uhradit, avšak neučinil tak ani na poslední výzvu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 3. 12. 2018, v níž právní předchůdkyně žalobkyně současně vypověděla smlouvu a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu ve výši 22 292,11 Kč převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky č. [bankovní účet]. Sazba úroku z nepovoleného debetního zůstatku ke dni zesplatnění činila 18,90 % ročně. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 22 292,11 Kč, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet, na dlužném smluvním úroku částku 1 564,50 Kč a na zákonném úroku z prodlení od 4. 12. 2018 částku 761,90 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně před podáním žaloby na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena dne 18. 9. 2023.

3. Dříve než soud zahájil jednání ve věci samé, vzala žalobkyně dne 18. 10. 2023 podanou žalobu částečně zpět co do částky 2 007,71 Kč, představující kapitalizovaný úrok v částce 1 564,5 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 443,21 Kč, s tím, že nadále po žalované požaduje zaplacení částky 22 292,11 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 318,69 Kč od 5. 3. 2019 do 1. 5. 2019, s úrokem 18,9 % ročně z částky 22 292,11 Kč od 2. 5. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 292,11 Kč od 2. 5. 2019 do zaplacení ve výši 9 % ročně.

4. Podle § 115a o. s. ř. není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 30. 5. 2012 smlouvu o kontokorentním úvěru na sporožirovém účtu, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], a Sazebník, a na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr na bankovním účtu č. [bankovní účet], a to až do výše 20 000 Kč, ve formě možnosti přečerpání (kontokorent) spočívající ve zpřístupnění peněžních prostředků právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému nad rámec aktuálního zůstatku účtu. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnutý kontokorent poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu a úrok ve výši 18,90 % ročně. Dle článku III bodu 3 smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splacením jeho peněžitých závazků ze smlouvy oprávněna prohlásit úvěr a další své pohledávky ze smlouvy za okamžitě splatné a žalovaný byl povinen neprodleně úvěr právní předchůdkyni žalobkyně vrátit, včetně dalších pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně ze smlouvy (prokázáno citovanou smlouvou o kontokorentním úvěru na sporožirovém účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy na jeho sporožirovém účtu možnost čerpání částky až do výše 20 000 Kč a žalovaný peněžní prostředky dne 7. 6. 2012 vyčerpal v celé výši ( (prokázáno výpisem ze sporožirového účtu za období od 1. 6. 2012 do 30. 6. 2012). Žalovaný následně tento úvěr splácel a současně opakovaně čerpal do smluvené výše úvěru, ovšem poslední splátku provedl dne 14. 6. 2018 a po tomto datu již nebylo na úvěr hrazeno ničeho. Celkem byly použity na splácení úvěru prostředky žalovaného v celkové výši 1 270 260,48 Kč a odchozí platby od 7. 6. 2012 do 3. 12. 2018 byly v celkové výši 1 292 552,59 Kč (prokázáno výpisy ze sporožirového účtu za období od 1. 6. 2012 do 30. 11. 2018). Dne 3. 12. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně vypověděla smlouvu a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu ve výši 22 292,11 Kč převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet] (prokázáno poslední výzvou před podáním žaloby ze dne 3. 12. 2018 a podklady pro soudní konání). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2019 s účinností k 1. 5. 2019 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 5. 2019, v němž byl zároveň žalovaný informován o povinnosti k úhradě dlužné částky, která k datu postoupení činila 24 618,51 Kč, žalobkyni (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21 5. 2019 a podacím lístkem z téhož dne). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě oznámení o postoupení pohledávky. Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval jej k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 29. 5. 2019 a podacím lístkem z téhož dne). Po podání žaloby uhradil žalovaný žalobkyni částku v celkové výši 2 007,71 Kč, z toho dne 1. 12. 2020 částku 734,06 Kč, dne 24. 5. 2022 částku 951,47 Kč a dne 1. 2. 2023 částku 322,18 Kč (prokázáno vyjádřením žalobkyně ze dne 18. 10. 2023).

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není - li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Pro právní posouzení této věci – s výjimkou postoupení pohledávky – jsou mimo jiná rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen„ obch. zák.“, a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen„ obč. zák.“.

9. Podle ustanovení § 497 obch. z. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 502 obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

11. Podle § 506 obch. z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

12. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

13. Dle § 273 odst. 1 obch. z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle § 273 odst. 2 obch. zák. odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek uvedených v odstavci 1.

14. Podle § 517 odst. 1 věta prvá zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis (nařízení vlády č. 142/1994 Sb.).

15. Podle § 456 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, se musí předmět bezdůvodného obohacení vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu.

16. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

17. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013, dále jen„ ZoSÚ“, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

18. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o kontokorentním úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, respektive zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 ZoSÚ. Soud totiž považuje za jednoznačně zjištěné, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel, a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ sankcionuje neplatností takové smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze z 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017 – 53). Dle podmínek stanovených evropským spotřebitelským právem, konkrétně Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, je i na„ spotřebitelské“ vztahy vzniklé před nabytím účinnosti ZoSÚ nezbytné zásady ZoSÚ aplikovat, neboť pozice smluvní strany uzavírající smlouvu před nabytím účinnosti tohoto zákona se nikterak nelišila od pozice spotřebitele uzavírajícího smlouvu již v režimu spotřebitelských smluv.

20. S přihlédnutím k výše uvedenému je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně (poskytovatel úvěru), byla i v tomto posuzovaném případě povinna s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele/žalovaného úvěr splácet, za tím účelem mimo jiné získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází a dosažené informace odborným způsobem posoudit. Až v případě zjištění, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, bylo možno úvěr poskytnout, v opačném případě bylo nezbytné považovat smlouvu za absolutně neplatnou. Je nutné konstatovat, že má-li tedy poskytovatel úvěru povinnost ověřovat jednotlivá tvrzení žadatelů o spotřebitelské úvěry z příslušných dokladů, pak s touto povinností souvisí i povinnost doložit, že tímto způsobem bylo postupováno při posuzování úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr.

21. Soud má za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně prověřena. V žalobních tvrzeních ani v důkazech žalobkyně netvrdila ničeho. Proto byla soudem dne 2. 10. 2023 vyzvána k doplnění tvrzení a předložení důkazů k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně dne 18. 10. 2023 zaslala soudu vyjádření, ve kterém sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně aktivně vyhledávala relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, když z výpisu ze sporožirového účtu žalovaného byly zjištěny příjmy a výdaje žalovaného. Dále k tomuto předložila výpis ze sporožirového účtu žalovaného. Co se týče příjmů a výdajů žalovaného, žalobkyně vycházela pouze z výpisu ze sporožirového účtu žalovaného. Pokud žalobkyně nezkoumala žádnou složku příjmů a výdajů žalované (např. příjem z pracovního poměr, náklady na vyživované osoby, nájem, běžné výdaje či splátky jiných úvěrů), nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalovaného, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaný schopen úvěr splatit. Proto soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebylo postupováno zákonným způsobem, právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr nejednala s odbornou péčí, nedostatečně zkoumala a tedy i nedostatečně zhodnotila úvěruschopnost žalovaného.

22. Pro částečné zpětvzetí žaloby soud řízení výrokem I. dle § 96 odst. 2 o. s. ř. co do částky 2 007,71 Kč, představující kapitalizovaný úrok v částce 1 564,5 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 443,21 Kč částečně zastavil. Souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby dle § 96 odst. 3 o. s. ř. nebyl v souladu s § 96 odst. 4 o. s. ř. vyžadován, protože žaloba byla vzata částečně zpět před prvním jednáním ve věci. Předmětem řízení po částečném zastavení zůstal nadále nárok na zaplacení částky 22 292,11 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 318,69 Kč od 5. 3. 2019 do 1. 5. 2019, s úrokem 18,9 % ročně z částky 22 292,11 Kč od 2. 5. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 292,11 Kč od 2. 5. 2019 do zaplacení ve výši 9 % ročně.

23. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětnou smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr na sporožirovém účtu (kontokorent), posoudil jako neplatnou podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, a to absolutně. Žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni pouze částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 456 obč. zák.), a kterou dosud nesplatil. Z dokazování soud zjistil, že žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši 22 292,11 Kč, žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil 2 007,71 Kč. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil co do částky 20 284,4 Kč, a je proto povinen plnění v rozsahu tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno – tj. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyní požadovanou částku 20 284,4 Kč.

24. Soud zamítl požadované příslušenství pohledávky a částku jistiny ve výši 2 007,71 Kč, kterou žalovaný žalobkyni po podání žaloby zaplatil. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu České republiky je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovena soudem až v tomto rozhodnutí. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je nutno analogicky aplikovat i na posuzovaný„ spotřebitelský vztah“, neboť pozice smluvní strany uzavírající smlouvu před nabytím účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se nikterak nelišila od pozice spotřebitele uzavírajícího smlouvu v režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 922,08 Kč, přičemž tato částka představuje 82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 91 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 892 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši 22 292,11 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

26. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť soud neshledal důvody pro prodloužení této lhůty.