19 C 221/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 220 174,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 38 978 Kč a dále částku ve výši 27 515 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do částky 85 032,24 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 22 895 Kč úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 122 410,24 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 138,44 Kč zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 124 010,24 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení částky 68 649,29 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 16 663,48 Kč úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 94 564,29 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 204,44 Kč zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 96 164,29 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 30. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky v souhrnné výši 220 174,53 Kč s příslušenstvím za dva nároky. V návrhu uvedla, že žalobkyně uzavřela dne 12. 1. 2021 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 120 000 Kč, který byl oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Celkem žalovaný čerpal částku ve výši 198 790 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž výše splátky byla stanovena jako 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost splátek byla stanovena vždy na 20. den v kalendářním měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. V každé splátce byly zahrnuty sjednané úroky, část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky. Celkem žalovaný uhradil částku 171 275 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně proto celý dluh v souladu s úvěrovými podmínkami ke dni 24. 1. 2024 zesplatnila a současně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. Po zesplatnění žalovaný neuhradil žalobkyni žádnou splátku a zůstal žalobkyni dlužen celkovou částku ve výši 96 164,29 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 94 564,29 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném též zaplacení sjednaného úroku 26,28 % ročně kapitalizovaného za období od 25. 1. 2024 do 30. 4. 2024 z částky 94 564,29 Kč ve výši 16 663,48 Kč a dále od 1. 5. 2024 z dlužné jistiny do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od 8. 2. 2024 do 30. 4. 2024 částkou 3 204,44 Kč a dále od 1. 5. 2024 do zaplacení z dlužné jistiny, případných poplatků a smluvních pokut.

2. Dále žalobkyně uzavřela dne 9. 5. 2021 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 140 000 Kč, který byl oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Celkem žalovaný čerpal částku ve výši 160 480 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž výše splátky byla stanovena jako 3,53 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost splátek byla stanovena vždy na 20. den v kalendářním měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. V každé splátce byly zahrnuty sjednané úroky, část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky. Celkem žalovaný uhradil částku 121 502 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně proto celý dluh v souladu s úvěrovými podmínkami ke dni 24. 1. 2024 zesplatnila a současně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. Po zesplatnění žalovaný neuhradil žalobkyni žádnou splátku a zůstal žalobkyni dlužen celkovou částku ve výši 124 010,24 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 122 410,24 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném též zaplacení sjednaného úroku 27,88 % ročně kapitalizovaného za období od 25. 1. 2024 do 30. 4. 2024 z částky 122 410,24 Kč ve výši 22 895 Kč a dále od 1. 5. 2024 z dlužné jistiny do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od 8. 2. 2024 do 30. 4. 2024 částkou 4 138,44 Kč a dále od 1. 5. 2024 do zaplacení z dlužné jistiny, případných poplatků a smluvních pokut.

3. Před podáním žaloby byl žalovaný zástupcem žalobkyně písemně vyzván k zaplacení dlužných částek předžalobní výzvou k plnění, přesto však nebyly dlužné částky uhrazeny.

4. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně před uzavřením předmětných smluv na základě posouzení jeho příjmové a výdajové stránky, na základě posouzení klientských informací o proměnných jako je např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí a způsob bydlení, a prostřednictvím nahlížení do externích úvěrových registrů.

5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože mu byla žaloba řádně doručena dne 15. 8. 2024 do jeho datové schránky.

6. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

7. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 12. 1. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností každého 20. dne v měsíci. Součástí splátek byla úhrada úroku ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný při uzavírání smlouvy žalobkyni uvedl, že je svobodný, žije v podnájmu, je vyučen s maturitou. Žalovaný byl zaměstnancem společnosti Sara MB s čistým měsíčním příjmem ve výši 30 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činil 10 000 Kč. Žalovaný měl vyživovací povinnost k jednomu dítěti. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, které upravovaly práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu neupravené smlouvou (prokázáno smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, „Šikovný účet“ a úvěrovými podmínkami žalobkyně IESIKU220 platnými od 15. 11. 2020). Žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela z údajů uvedených žalovaným ve smlouvě a z žalovaným uvedené výše měsíčních výdajů domácnosti 10 000 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech NRKI, ISIR, CEE a SOLUS, přičemž dotaz do registru SOLUS, NRKI s CEE byl proveden s výsledkem – pozitivní vyhodnocení, a dotaz do registru ISIR byl proveden s výsledkem – v externím systému nenalezen (prokázáno potvrzením o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 4. 2024 a úvěrovou zprávou). Žalovaný čerpal částku 198 790 Kč, celková částka k uhrazení včetně úroků, nákladů na vymáhání a smluvních pokut činila 287 307,21 Kč. Žalovaný na tuto částku uhradil částku v celkové výši 171 275 Kč, přičemž na jistinu byla započtena částka 104 225,71 Kč. Žalovaný své závazky neplnil řádně a včas, proto žalobkyně dluh ve výši 106 520,72 Kč v souladu s čl. 7.

1. úvěrových podmínek ke dni 24. 1. 2024 zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy. Po zesplatnění neuhradil žalovaný žádnou splátku (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. , hodnota, , výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 24. 1. 2024, podacím archem ze dne 25. 1. 2024 a úvěrovými podmínkami žalobkyně IESIKU220 platnými od 15. 11. 2020).

8. Listinnými důkazy bylo dále prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 9. 5. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 3,53 % z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností každého 20. dne v měsíci. Součástí splátek byla úhrada úroku ve výši 27,88 % ročně. Žalovaný při uzavírání smlouvy žalobkyni uvedl, že je svobodný, žije v podnájmu, je vyučen s maturitou. Žalovaný byl zaměstnancem společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , s čistým měsíčním příjmem ve výši 35 000 Kč. Žalovaný měl vyživovací povinnost k jednomu dítěti. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, které upravovaly práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu neupravené smlouvou (prokázáno smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, „Flexibilní půjčka“ včetně přílohy č. , hodnota, a úvěrovými podmínkami žalobkyně IJK120 platnými od 15. 11. 2020). Žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela z údajů uvedených žalovaným ve smlouvě a z žalovaným uvedené výše měsíčních výdajů domácnosti 10 000 Kč a výše příjmu ostatních členů domácnosti 0 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech NRKI, ISIR, CEE a SOLUS, přičemž dotaz do registru SOLUS, NRKI s CEE byl proveden s výsledkem – pozitivní vyhodnocení, a dotaz do registru ISIR byl proveden s výsledkem – v externím systému nenalezen (prokázáno potvrzením o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 4. 2024 a úvěrovou zprávou). Žalovaný čerpal částku 160 480 Kč, celková částka k uhrazení včetně úroků, nákladů na vymáhání a smluvních pokut činila 272 545,68 Kč. Žalovaný na tuto částku uhradil částku v celkové výši 121 502 Kč, přičemž na jistinu byla započtena částka 38 069,76 Kč. Žalovaný své závazky neplnil řádně a včas, proto žalobkyně dluh ve výši 138 257,44 Kč v souladu s čl. 6.

1. úvěrových podmínek ke dni 24. 1. 2024 zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy. Po zesplatnění neuhradil žalovaný žádnou splátku (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. , hodnota, , výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 24. 1. 2024, podacím archem ze dne 25. 1. 2024 a úvěrovými podmínkami žalobkyně IJK120 platnými od 15. 11. 2020).

9. Jelikož žalovaný po zesplatnění dlužné částky neuhradil, zaslal mu zástupce žalobkyně předžalobní upomínku a vyzval ho k úhradě dlužné částky v celkové výši 249 017,01 Kč nejpozději do 22. 2. 2024 (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 15. 2. 2024 a podacím lístkem ze dne 16. 2. 2024). Žalovaný dlužné částky neuhradil ani na základě této výzvy.

10. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, jaké má žalobkyně nastavené postupy k posouzení úvěruschopnosti jejích klientů (prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta).

11. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku).

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětné smlouvy byly mezi žalobkyní a žalovaným uzavřeny platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením těchto smluv zkoumána schopnost žalovaného sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citované smlouvy jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

14. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaný při uzavírání předmětných smluv uvedl informace o své příjmové stránce, výdajích domácnosti a bydlení. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (předmětných smluv, potvrzení o provedení ověření bonity klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalovaného v předmětných smlouvách o pravdivosti jím uvedených údajů o jeho příjmech a výdajích, kdy zkoumala pouze příjmovou stránku žalovaného a výdaje domácnosti, výdaje žalovaného nikterak nezkoumala ani nezjišťovala, a k prokázání zjištěných údajů o majetkové situaci žalovaného neoznačila žádné důkazní prostředky. Nadto není ověřeno, zda lze s příjmem domácnosti nakládat jako s příjmem, se kterým může nakládat žalovaný. Dále výdaje domácnosti nebyly nijak specifikovány a činily pouze 10 000 Kč, přestože žalovaný údajně bydlí v podnájmu a má vyživovací povinnost k jednomu dítěti. Už jen z těchto důvodů bylo třeba takto nízké výdaje skutečně doložit. Vedle toho byl úvěrový rámec, ke kterému byly zjišťovány příjmy a výdaje žalovaného dle smlouvy č. , hodnota, ze dne 12. 1. 2021 sjednán na 20 000 Kč, posléze však dle tvrzení žalobkyně byl změněn na 120 000 Kč, a u smlouvy č. , hodnota, ze dne 9. 5. 2021 z 50 000 Kč na 140 000 Kč, tj. uvedeno i v hlavičce splátkového kalendáře. Údaje o příjmech a výdajích žalovaného však nebyly nijak revidovány. K žalobkyní doloženému posouzení úvěruschopnosti klienta soud uvádí, že metodika posuzování je jakýmsi modelem, který však neodpovídá tomu, že ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Obě smlouvy byly uzavřeny v roce 2021, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně zkoumala jen příjmovou stránku a výdaje domácnosti, které ale neověřovala oproti žádným dokladům, a nezabývala se výdajovou stránkou žalovaného, nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěry splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Je logické, že u žalovaného mohla nastat situace, kdy sice příjmová stránka odpovídala údajům uvedeným ve smlouvách, ale jeho výdaje byly vyšší než uvedené příjmy. V takovémto případě by jistě žalobkyně úvěry neposkytla. Pokud žalobkyně výdaje žalovaného nezkoumala, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěry moci poskytnout.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

17. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

18. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

26. Z ustálené judikatury soudů České republiky (např. sp. zn. III ÚS 4129/18) i Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18, OPR-Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce) bez ohledu na jazykové znění § 87 ZoSÚ vyplývá, že neplatnost smlouvy pro nesplnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) je absolutní, tedy soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

27. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětných smluv řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěry žalovanému poskytnout. Soud proto předmětné smlouvy posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatné.

28. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, částku 198 790 Kč (výše čerpaného úvěru) a z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, částku 160 480 Kč (výše čerpaného úvěru), které jí žalovaný co do částky 27 515 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ) a 38 978 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ) nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částek, které nebyly žalobkyni na jistinách splaceny, tj. částky 27 515 Kč a 38 978 Kč, žalobkyni vrátit.

29. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadovaných částek ve výši 27 515 Kč a 38 978 Kč, o něž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatných úvěrových smluv. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrových smluv nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť žalovaný byl sice ve věci úspěšnější, ale žádné náklady mu v tomto řízení – podle obsahu spisu – nevznikly (výrok III.).

31. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.