19 C 225/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 99 764,84 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro zmeškání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 99 764,84 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 38 938,36 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 13 973,08 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 99 593,47 Kč od 10. 4. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 25,08 % ročně z částky 99 593,47 Kč od 10. 4. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 31 890,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 99 764,84 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 38 938,36 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 13 973,08 Kč od 19. 9. 2019 do 9. 4. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 99 593,47 Kč od 10. 4. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 25,08 % ročně z částky 99 593,47 Kč od 10. 4. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ banka“), uzavřela se žalovanou dne 1. 10. 2002 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byla žalovaná oprávněná čerpat úvěr až do výše úvěrového rámce 30 000 Kč, který byl postupně navýšen na 150 000 Kč Součástí smlouvy byly i Produktové podmínky spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu a Sazebník poplatků. Žalovaná úvěr čerpala prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná byla povinna splácet celý vyčerpaný úvěr včetně úroků a poplatků, a to průběžně a bezhotovostně ve výši minimální splátky, přičemž splatnost byla stanovena ve výpisech z účtu. Roční úroková sazba za poskytnuté finanční prostředky činila 25,08%. Žalovaná řádně a včas nesplácela minimální povinné splátky, proto banka od smlouvy odstoupila a úvěr dne 8. 12. 2018 zesplatnila. Pohledávka banky za žalovanou z této smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2019 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne 2. 10. 2019. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalované 104 764,84 Kč. Žalovaná po postoupení pohledávky uhradila částku 5 000 Kč, která se započetla na příslušenství pohledávky. Dále již žalovaná na dlužnou částku ve výši 99 764,84 Kč neuhradila ničeho, ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 15. 9. 2021. Žalované bylo dne 26. 8. 2021 doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Žalovaná se k tomuto jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavila, na rozdíl od právního zástupce žalobkyně, který se dostavil a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání.

5. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.

6. Po právní stránce vychází nárok žalobkyně ze závazkového vztahu – smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s § 2 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Soud při svém rozhodnutí vydat ve věci rozsudek pro zmeškání rovněž respektoval nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04, a nález ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 63/05, podle kterého by soud mimo jiné měl vzít v úvahu rovněž předchozí procesní aktivitu žalované. V daném případě žalovaná žádnou aktivitu v řízení nevykázala.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 890,33 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 991 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 99 764,84 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dále náhrada nákladů řízení sestává z náhrady cestovních výloh zástupce žalobkyně za cestu z [obec] do [obec] dne 15. 9. 2021 ve výši 857,30 Kč za 140 ujetých km. Z vyčíslení nákladů řízení zaslaného žalobkyní i z údajů uvedených v technickém průkaze osobního vozidla s [registrační značka] byla zjištěna průměrná spotřeba 6,2 l [číslo] km a typ paliva - benzín. Na 1 km jízdy tak připadá průměrná spotřeba 0,062 litru. Dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb. (dále jen„ vyhláška“) je cena za 1 litr paliva benzínu stanovena na 27,80 Kč. Při průměrné spotřebě 0,062 l/1 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle § 1 písm. b) vyhlášky a 140 km vzdálenosti tak celková částka činí 857,30 Kč (výpočet: průměrná spotřeba na 1 km * počet ujetých km * cena pohonných hmot za 1 km + amortizace). Dále náhrada nákladů řízení sestává z náhrady za čas strávený na cestě zástupcem žalobkyně ve výši 600 Kč za celkem 6 půlhodin, přičemž za 1 půlhodinu náleží náhrada ve výši 100 Kč dle § 14 odst. 3 a.t. Náklady řízení podle § 14 a. t. sestávají i z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z celkové částky 23 057,30 Kč ve výši 4 842,03 Kč.