19 C 236/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně Praha zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 28 235 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, to jest co dočástky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 000 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně,nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč,částky 4 235 Kč jako smluvní pokuty,zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 0 Kč.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 3. 6. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 28 235 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalované na základě smlouvy uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku dne 10. 4. 2024 (dále jen „smlouva“). Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalované prostředky ve výši 15 000 Kč (jistina), které byly dne 10. 4. 2024 zaslány na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek ve výši 9 000 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 17. 6. 2024. Žalovaná však své smluvní závazky neplnila řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku 1 000 Kč, o kterou byla následně ponížena smluvní pokuta. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 24 000 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 15 000 Kč za každý den prodlení v období od 18. 6. 2024 do 2. 6. 2025, tj. celkovou částku 5 235 Kč, která byla ponížena o částku 1 000 Kč uhrazenou žalovanou na dlužnou částku ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Ke zkoumání a ověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně v návrhu uvedla, že předně vycházela z informací poskytnutých žalovanou a dále z informací získaných nahlížením do relevantních databází.

2. Přípisem ze dne 15. 7. 2025 byla žalobkyně vyzvána, aby do 7 dní od doručení usnesení písemně doplnila svá tvrzení ohledně skutečností, jakým způsobem byla při poskytnutí úvěru žalované posuzována její schopnost splácet spotřebitelský úvěr (mj. jak ukládá např. z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), jaká konkrétní částka a kdy byla z titulu předmětné smlouvy žalované poskytnuta, jaká konkrétní částka a kdy byla žalovanou uhrazena (celkem včetně sankcí, úroků, poplatků atd.), kdy a jakým způsobem byla žalovaná vyzvána k úhradě úvěru před jeho zesplatněním a aby předložila výzvu k úhradě včetně důkazů o dojití adresátu tak, aby případně mohla být aplikována domněnka doby dojití podle § 573 o. z.

3. Žalobkyně na výzvu soudu písemným sdělením ze dne 22. 7. 2025, doručeným soudu téhož dne, uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalované nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Vyslovila myšlenku, že soud zřejmě rozhodne o tom, že smlouva je vzhledem k ustanovení § 87 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná, a proto požádala soud, aby rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit bezdůvodné obohacení, uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení. Uvedla, že na úvěr ve výši 15 000 Kč žalovaná uhradila 1 000 Kč. Bezdůvodné obohacení je tak 14 000 Kč (pozn. soudu).

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

5. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalované soud předpokládal podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

7. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 4. 2024 a Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že dne 10. 4. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její účet č. , č. účtu, bezúčelovou zápůjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč ve třech měsíčních splátkách, a to tak, že první splátka ve výši 8 000 Kč byla splatná třicátý první den ode dne poskytnutí zápůjčky, druhá splátka ve výši 8 000 Kč byla splatná šedesátý druhý den ode dne poskytnutí zápůjčky a třetí splátka ve výši 8 000 Kč byla splatná devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky. Výše zápůjční úrokové sazby činila 0 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, které obsahovaly bližší úpravu práv a povinností účastníků. Pro případ prodlení s plněním svých závazků dle smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady žalobkyně ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku (4 upomínky dne 14. 5. 2024, 25. 5. 2024, 13. 6. 2024 a 22. 6. 2024), tj. v celkové výši 2 000 Kč.

8. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně ze dne 30. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované na její účet č. , č. účtu, dne 10. 4. 2024 částku ve výši 15 000 Kč. Tentýž den došlo i k zaslání verifikační platby ve výši 1 Kč na účet žalobkyně.

9. Z upomínky ze dne 14. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k okamžitému zaplacení částky ve výši 8 784 Kč. Podobně z upomínky ze dne 25. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k okamžité úhradě částky ve výši 9 712 Kč. V obou případech žalobkyně upozornila žalovanou, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, bude celý dluh zesplatněn. Tyto upomínky nejsou upomínkami k úhradě z bezdůvodného obohacení, ale k úhradě dluhu z úvěru. Nemohly tedy založit splatnost bezdůvodného obohacení, a tedy ani běh úroku z prodlení k bezdůvodnému obohacení.

10. Z Oznámení o zesplatnění úvěru – Výzva k úhradě ze dne 13. 6. 2024 soud zjistil, že v důsledku prodlení žalované s úhradou dlužné částky prohlásila žalobkyně dluh za splatný a současně vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 26 030 Kč. Opět tato výzva není výzvou k úhradě bezdůvodného obohacení.

11. Z Opakované výzvy k úhradě ze dne 22. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se ještě před předáním pohledávky k vymáhání externí inkasní agentuře či k soudnímu vymáhání dluhu pokusila vyzvat žalovanou k úhradě, a to konkrétně částky ve výši 26 775 Kč s upozorněním, že pokud nebude tato částka uhrazena, budou podniknuty další kroky. Součástí dlužné částky již byly smluvní poplatky, smluvní úroky z prodlení a náklady spojené s vyhodnocením a odesláním této upomínky ve výši 500 Kč dle platného ceníku.

12. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 2. 2025 a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla právní zástupkyní žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 29 578 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, . Zároveň byla vyzvána k úhradě dosud vzniklých nákladů právního zastoupení ve výši 1 121 Kč na účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, .

13. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).

14. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

20. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ničím nedoložila, jak zkoumala a ověřovala měsíční příjmy a výdaje žalované, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalované. K výzvě soudu uvedla, že již žádná skutková tvrzení doplňovat nebude. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalované, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o zápůjčce.

21. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou. Soud se dále zabýval možným bezdůvodným obohacením žalované. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 14 000 Kč (poskytnuto 15 000 Kč, žalovaná uhradila 1 000 Kč). Soud ve výroku I. tuto částku přiznal.

22. Žalobě ale soud nevyhověl co do zbytku žalované částky (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, se žalovaná dosud neocitla v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků, nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. , spisová značka, cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“23. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 ZoSÚ panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

24. K výzvě k úhradě dluhu je třeba obecně uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen, obsahuje-li skutkové vymezení dluhu, jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR , spisová značka, ) a dostane-li se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzva případně zaslaná žalované by musela obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné proto není zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Výzva, jež by vyčíslila jednoznačně bezdůvodné obohacení, předložena nebyla. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu, je prokázání, že výzva došla do dispozice žalované. Prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázání „dojití“. Dojití výzvy žalované nebylo žalobkyní prokázáno.

25. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu, nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Převážný úspěch ve věci měla žalovaná té však náklady řízení nevznikly. Soud tedy rozhodl o nákladech řízení, jak uvedeno ve výroku III. Tohoto rozsudku.

27. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.