19 C 238/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 11 722,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 535, 05 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, to je co do- částky 2 186,41 Kč- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 394,37 Kč- zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 722,46 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení- úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 9 535,05 Kč od 29. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 639 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 23. 4. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 11 722,46 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 20. 11. 2017 se žalovaným Smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci byl ve prospěch žalovaného sjednán běžný účet a následně také poskytnut kontokorentní úvěr , Anonymizováno, k tomuto běžnému účtu (dále jen „smlouva“). Součástí smlouvy byly i Dispozice ke kontokorentnímu úvěru (dále jen „dispozice“), Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru, Všeobecné obchodní podmínky, Úrokový lístek a Sazebník. V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě mimo jiné zavázal, že nepřekročí úvěrový limit, což nedodržel. Tím vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva ze smlouvy a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, a debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 12 713,37 Kč převedla dne 27. 12. 2023 na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, . Po převedení debetního zůstatku na zvláštní úvěrový účet umožnila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jeho splácení ve splátkách. Dlužná částka však ze strany žalovaného nebyla řádně a včas splácena. Právní předchůdkyně žalobkyně tak ke dni 28. 8. 2024 celou dlužnou částku zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 11 843,77 Kč. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného uhrazena. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 9 535,05 Kč, z poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 187,41 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 394,37 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny 9 535,05 Kč od 29. 8. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné částky ve výši 11 722,46 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 s účinností ke dni 13. 12. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným mu doporučeně dne 3. 1. 2025. Před podáním návrhu k soudu byl žalovaný písemně vyzýván k úhradě dlužné částky, předžalobní výzva mu byla odeslána doporučeně dne 13. 3. 2025.

2. Žalovaný byl po celou dobu řízení pasivní, k věci se nevyjádřil.

3. Ve věci samé bylo nařízeno jednání ne den 2. 9. 2025, ze kterého se právní zástupce žalobkyně omluvil, žalovaný se k jednání nedostavil.

4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené dne 20. 11. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala vést pro žalovaného běžný účet a též poskytnout žalovanému spotřebitelský kontokorentní úvěr , Anonymizováno, povolením debetního zůstatku na běžném účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit.

6. Z Dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 15. 3. 2023, ze Všeobecných obchodních podmínek banky a z Produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru účinných od 1. 8. 2017 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zřídila dne 15. 3. 2023 pro žalovaného bankovní účet číslo , č. účtu, , ke kterému byl povolen kontokorent s povoleným limitem ve výši 10 000 Kč. Minimální měsíční kreditní příjem byl stanoven ve výši 50 % povoleného limitu, úroková sazba byla stanovena ve výši 21,99 % ročně, RPSN ve výši 28,66 %, úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku byla stanovena ve výši 29 % ročně. Dále z Dispozic soud zjistil výši poplatků sjednaných za výzvy, zasílání upomínek, překročení povoleného debetního zůstatku, za převedení nepovoleného debetního zůstatku z běžného účtu na úvěrový účet. Celková částka splatná žalovaným tak byla stanovena ve výši 10 636,75 Kč.

7. Z Oznámení o zesplatnění ze dne 30. 8. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání prohlásila úvěr č. , č. účtu, na částku 12 713,37 Kč za splatný ke dni 28. 08. 2024. K 30. 8. 2024 činila dlužná částka 11 843,77 Kč a žalovaný byl vyzván k její úhradě s upozorněním, že pokud nebude částka uhrazena, bude úročena úrokem z prodlení.

8. Z Úrokového lístku a Sazebníku banky soud zjistil výši úroků a poplatků za produkty a služby pro fyzické nepodnikající osoby s platností od 1. 9. 2013.

9. Z Výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že dne 27. 12. 2023 byla bankou (právní předchůdkyní žalobkyně) převedena částka ve výši 12 713,37 Kč na tento účet a dále soud zjistil z tohoto úvěrového účtu výši nesplacené jistiny v částce 9 535,05 Kč.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 a z její přílohy č. 1 soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným byla pod pořadovým číslem , hodnota, postoupena na žalobkyni.

11. Z Dohody o úplatě ze dne 9. 12. 2024 a z Potvrzení ze dne 13. 12. 2024 soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo dne 13. 12. 2024 k úplatě za převedené pohledávky.

12. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila pohledávku vzniklou z titulu smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že dne 3. 1. 2025 byla žalovanému z podací pošty České Budějovice 90 odeslána na adresu žalovaného zásilka pod podacím číslem RR2729524275F.

13. Z Výzvy k plnění předcházející žalobě ze dne 13. 3. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě pohledávky, která ke dni výzvy činila celkem 13 139,15 Kč, a to nejpozději ve lhůtě do 28. 3. 2025 na účet vedený u , právnická osoba, ., číslo , č. účtu, , pod variabilním symbolem , var. symbol, , s upozorněním na další postup v případě neuhrazení pohledávky a na vznik dalších nákladů s tím souvisejících. Z Podacího lístku soud zjistil, že dne 13. 3. 2025 byla žalovanému na jeho adresu z podací pošty České Budějovice 90 odeslána zásilka s podacím číslem , Anonymizováno, .

14. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného nebylo ze strany žalobkyně doloženo ničeho.

15. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 419 a § 420, § 1810 a násl. o. z.

16. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

19. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

22. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

23. S ohledem na absenci důkazů k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného posoudil soud předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem a s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen úvěr splácet, a poskytla mu úvěr, aniž by řádně zkoumala jeho příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

24. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a přesto mu úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového rámce v částce 10 000 Kč. Žalovaný úvěrový rámec překročil a vyčerpané prostředky v plném rozsahu žalobkyni nevrátil. Na jistině zůstává nesplacená částka ve výši 9 535,05 Kč. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky ve výši 9 535,05 Kč, žalobkyni vrátit.

25. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 9 535,05 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 2 186,41 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 394,37 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 722,46 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 9 535,05 Kč od 29. 8. 2024 do zaplacení zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, se žalovaný dosud neocitl v prodlení.

26. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, ta nastává v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 z. č. 257/2016Sb., upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí , spisová značka, , kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalovaného, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost, nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalovaného v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalovaného před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle § 87 z. č. 257/2016Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalovaného se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaný se ocitne v prodlení jen, jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“ opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

27. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. panují rozdílné názory. Vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

28. Soudu byla předložena jen výzva k úhradě dluhu ve formě předžalobní upomínky, a to výzva k úhradě dluhu z úvěru nikoli k úhradě bezdůvodného obohacení s jeho náležitým vyčíslením. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen obsahuje-li skutkové vymezení dluhu (právní hodnocení není podstatné) a jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR , spisová značka, ) a dostane se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalovanému by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné není zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu jé prokázání, že výzva došla do dispozice žalovaného. Přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázaní „dojití“.

29. Podle § 570 z. č. 89/2012Sb. platí „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“, podle § 573 z. č. 89/2012 Sb. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 z. č. 879/2012 Sb. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS , spisová značka, ), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznam provozovatelů poštovních služeb je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

30. I kdyby se soud přiklonil k druhému názoru o splatnosti dluhu z bezdůvodného obohacení dle § 87 z.č. 257/2016 Sb. (na základě výzvy k plnění, nikoli nové dohody či rozhodnutí soudu), nemohl by konstatovat, že nastala splatnost bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně nepředložila žádnou výzvu, která by obsahovala náležitosti shora vymezené a založila splatnost bezdůvodného obohacení. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu, a to v partiční lhůtě soudem stanovené.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 639 Kč, přičemž tato částka představuje 62,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 81,34 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,66 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 722,46 Kč, tj. z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t., z paušální částky 100 Kč jako náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. ke každému ze tří úkonů právní služby a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

32. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.