19 C 239/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 21 469 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba to je co do- částky 4 062 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 062 Kč od 17.4.2023 do zaplacení ve výši 15% ročně,- nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč,- částky 4 407 Kč jako smluvní pokuty,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 487,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 10. 4. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 21 469 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 3. 2023, dále jen „smlouva“, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách žalobkyně , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .cz a za pomoci PIN kódu odeslaného na telefonní číslo žalovaného. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se se zněním smlouvy o zápůjčce a všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou nedílnou součástí smlouvy, seznámil, že jim porozuměl a že s nimi souhlasí. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni tuto částku spolu s poplatkem ve výši 4 062 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit do 16. 4. 2023, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. V důsledku prodlení vznikla žalovanému dále povinnost zaplatit úrok z prodlení z dlužné částky od 17. 4. 2023 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den v období od 17. 4. 2023 do 21. 3. 2024, kdy byl žalovaný v prodlení, tj. celkové částky 4 407 Kč, a náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč za 5 písemných výzev zaslaných žalovanému. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z informací poskytnutých žalovaným. Žalovaný na svůj závazek nic neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Usnesením nadepsaného soudu ze dne 2. 9. 2024, č. j. 19 C 239/2024-17, byla žalobkyně vyzvána, aby do 7 dní od doručení usnesení písemně doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem byla při poskytnutí úvěru žalovanému posuzována jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr a jaká konkrétní částka a kdy byla z titulu předmětné smlouvy žalovanému poskytnuta a žalovaným uhrazena, a případně dosud nepředložené důkazy i předložila k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně v uvedené lhůtě soudu sdělila, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, že žalovanému byla celkem poskytnuta částka 13 000 Kč, a to dne 17. 3. 2023 částka 10 000 Kč v rámci smlouvy o zápůjčce a 2 000 Kč v rámci smlouvy o dočerpání a dne 23. 3. 2023 částka 1 000 Kč v rámci smlouvy o dočerpání, a že žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 3. 2023 a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že dne 17. 3. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným jako klientem uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, bezúčelovou zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 3 087 Kč nejpozději do 16. 4. 2023. Výše zápůjční úrokové sazby činila 0 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, které obsahovaly bližší úpravu práv a povinností účastníků. Pro případ prodlení s plněním svých závazků dle smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady žalobkyně ve výši 500 Kč za písemnou upomínku.

6. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, podepsaného žalovaným dne 17. 3. 2023 v 16:01 hod. soud zjistil, že se žalobkyně zavázala navýšit původní zápůjčku (ze smlouvy o zápůjčce č. , Anonymizováno, ze dne 17. 3. 2023 znějící na částku 10 000 Kč) o 2 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit navýšení zápůjčky a poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 650 Kč do 16. 4. 2023.

7. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, podepsaného žalovaným dne 23. 3. 2023 v 14:51 hod. soud zjistil, že se žalobkyně zavázala navýšit původní zápůjčku (ze smlouvy o zápůjčce č. , Anonymizováno, ze dne 17. 3. 2023 a dodatku ke smlouvě ze dne 17. 3. 2023 znějící na částku 12 000 Kč) o 1 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit navýšení zápůjčky a poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 325 Kč do 16. 4. 2023.

8. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně ze dne 31. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, dne 17. 3. 2023 částku ve výši 10 000 Kč a 2 000 Kč a dne 23. 3. 2023 částku ve výši 1 000 Kč.

9. Z upomínek ze dne 23. 4. 2023, 30. 4. 2023, 7. 5. 2023, 16. 5. 2023 a 31. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 2. 2024 a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl zástupkyní žalobkyně řádně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 24 213 Kč před podáním žaloby do tří dnů od doručení výzvy.

11. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 17. 3. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce a žalobkyně poskytla žalovanému celkem (i na základě výše zmíněných dodatků ke smlouvě) zápůjčku ve výši 13 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni jistinu zápůjčky se smluvenými poplatky nejpozději do 16. 4. 2023. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. Žalobkyně neprovedla před poskytnutím zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného, což je soudu zjevné i přes obecnou proklamaci žalobkyně v žalobním žádání, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, neboť tuto proklamaci nepodložila žádnými důkazy, přičemž si byla vědoma toho, a to nikoli jen procesně, že úvěruschopnost žalovaného má zkoumat a dokládat. Tuto vědomost sama prezentovala odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru v této žalobě a lze též na tuto vědomost usoudit nepřímo i z ostatních žalob a rozhodnutí o nich (jež jsou známy soudu z jeho úřední činnosti), kterýmiž žalobkyně zahajovala soudní řízení před tímto soudem (např. sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ).

13. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

16. Podle § 2048 věta prvá o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

17. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „z. s. ú.“, může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

20. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Podle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

26. Z ustálené judikatury soudů České republiky (např. sp. zn. III ÚS 4129/18) i Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce) bez ohledu na jazykové znění § 87 z. s. ú. vyplývá, že neplatnost smlouvy pro nesplnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) je absolutní, tedy soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

27. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ničím nedoložila, jak zkoumala a ověřovala měsíční příjmy a výdaje žalovaného, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalovaného. K výzvě soudu uvedla, že již žádná skutková tvrzení doplňovat nebude. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného a tedy i co do platného sjednání smlouvy o zápůjčce.

28. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou. Soud se dále zabýval možným bezdůvodným obohacením žalovaného. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 13 000 Kč, která představuje částku, kterou žalobkyně žalovanému poskytla a kterou žalovaný žalobkyni dosud nevrátil. Soud proto žalobě co do této částky s odkazem na § 87 z. s. ú. vyhověl (výrok I.).

29. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, náleží jí tak poměrná část účelně vynaložených nákladů řízení, konkrétně ve výši 21,1 % z celkových nákladů (rozdíl mezi poměrem úspěchu 60,6 % a neúspěchu ve věci 39,5 %). O odměně a paušální náhradě nákladů žalobkyně soud v daném případě rozhodl podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.“, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Advokátka žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. Náklady řízení žalobkyně se tak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 859 Kč, z paušální odměny za zastupování advokátem dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 2. a. t. ve výši 3 x 300 Kč, ze 3 režijních paušálů dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. po 100 Kč a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21,1 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 311 Kč, tj. 487,62 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně, která je advokátkou (§ 149 o. s. ř.).

31. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.