19 C 24/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 19 342 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 094 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně jdoucím od 14.2.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku to je co do -) částky 3 706 Kč -) úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 14 800 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, -) částky 2 500 Kč jako nákladu spojených s uplatněním pohledávky, -) částky 2 042 Kč jako smluvní pokuty, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 315,28 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce 2. žalobkyně tvrdila, že s ní žalovaný uzavřel dne 30. 6. 2021 smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby postupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v 3. části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta, a to podle skenu dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to [příjmení], který žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobce má za to, že tento [příjmení] je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného.

4. Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to převodem na učet č. [bankovní účet] dne 30. 6. 2021. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 800 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 24. 11. 2021, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 1 906 Kč Touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Smluvní pokuta je požadována žalobkyní s odkazem na čl. 2 smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 6. 2021 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 12 000 Kč, a to konkrétně ode dne 25. 11. 2021 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 20. 10. 2022, kdy žalobce vyhotovil žalobu. Ke dni vyhotovení žaloby po zaokrouhlení na celé koruny je 3 948 Kč. Tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalovaného a to na výši 2 042 Kč.

5. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též: úroky z prodlení ve výši určené a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy á 500 Kč odeslány dne: 1. 12. 2021, 8. 12. 2021, 15. 12. 2021, 24. 12. 2021, 8. 1. 2022) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 Smlouvy).

6. Celková výše dluhu žalovaného, ke dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobce požaduje činí 19 375 Kč. Jistina + poplatek ve výši 14 800 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuta 2042 Kč 7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřila.

8. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

9. Soud tak vycházel z obsahu spisu.

10. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 6. 2021 vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 12 000. Žalovaný se zavázal k zápůjčce uhradit i poplatek v celkové výši 2 800 Kč, a to do 24. 11. 2021. Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně obsahují bližší úpravu práv a povinností účastníků.

11. Potvrzení o platbě dokládá, že žalobkyně žalovanému dne 30. 6. 2021 zaslala na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 12 000 Kč.

12. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, má soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 1 906 Kč.

13. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky žalobkyní vyzván pěti upomínkami ze dne 1. 12. 2021, 8. 12. 2021, 15. 12. 2021, 24. 12. 2021, 8. 1. 2022. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 10. 2022 ve spojení s podacím lístkem se podává, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky 23 663 Kč před podáním žaloby do tří dnů od doručení této výzvy.

14. Soud má za prokázaný následující skutkový stav:

15. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 6. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla Žalobkyně poskytla žalovanému celkem zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 14 800 Kč, tvořenou jistinou 12 000 Kč a poplatkem 2 800 Kč nejpozději do 24. 11. 2021. Žalovaný na dlužnou částku uhradil 1 906 Kč. Žalobkyně neprovedla před poskytnutí zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného.

16. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. <i>17. Dle ust. § [číslo] o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>18. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>20. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>21. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>22. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>23. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>24. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>25. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>26. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>27. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 28. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

29. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

30. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

31. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Srovnej též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C [číslo] či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 22/2013-19 ze dne 29. 1. 2015 32. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

33. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně nikterak neověřila příjmy žalovaného, nezkoumala jeho měsíční výdaje, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalovaného. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o zápůjčce neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 11 094 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (12 000 Kč), a částkou, kterou žalovaný na svůj dluh žalobkyni uhradil (1 906 Kč).

34. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení proto je proto po žalovaném možné požadovat až od doručení žaloby, tj. od 14. 2. 2023.

35. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o zápůjčce včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 7 470 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12 470 Kč od 23. 11. 2021 do 9. 10. 2022 a zákonného úroku z prodlení z částky 7 470 Kč od 10. 10. 2022 do zaplacení a částky 860 Kč odpovídající nákladům spojeným uplatněním pohledávky částečně zamítnout (výrok II.).

36. Dle poměru úspěchu ve věci by tak měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

37. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 14 % z 2 225 Kč, což je 315,28 Kč (úspěch 57% - neúspěch 43%) Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 342 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.