19 C 241/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 35 913,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 250 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, to je co do -) částky 25 959 Kč -) zákonného úroku z prodlení z částky 35 209 Kč od 9. 3. 2023 do zaplacení -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 289,39 Kč -) kapitalizovaného úroku ve výši 7 211 Kč -) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč -) částky 704,18 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 13. 7. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 913,18 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 9. 2021 (dále jen„ smlouva“). Součástí úvěrové smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Úvěrová smlouva byla uzavřena elektronicky na základě žádosti žalovaného podané prostřednictvím webových stránek [webová adresa], na kterých se žalovaný nejprve registroval zadáním osobních a dalších údajů, po jejichž vyplnění mu byl zřízen uživatelský účet a po zaslání verifikační platby následně žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím elektronického formuláře požádal o poskytnutí konkrétního úvěru. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč, a to na účet žalovaného, ze kterého žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně dříve tzv. verifikační platbu v rozmezí 0,01 – 1 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky měly být splaceny spolu s úrokem ve výši 47 351,79 Kč formou 31 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 979,09 Kč. Dne 13. 10. 2022 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dodatek k uvedené úvěrové smlouvě, kterým účastníci změnili podmínky smlouvy tak, že jistina úvěru nově činila částku 35 209,89 Kč a měla být žalovaným splacena spolu s úrokem ve výši 21 392,82 Kč dne 13. 5. 2024 formou 19 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 979,09 Kč. Žalovaný však nedodržel sjednaný rozpis měsíčních splátek, když splátky nehradil řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 13. 2. 2023 zesplatnila. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost hradit smluvní pokutu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 43 397 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 35 209 Kč, nesplaceného úroku ve výši 7 061 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 977 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 150 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně. Žalobkyně se proto žalobou domáhá po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 35 209 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 211 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, dále žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 704,18 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 289,39 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 209 Kč od 9. 3. 2023 do zaplacení.

2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně nahlížením do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní a Nebankovní registr klientských informací).

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 13. 9. 2021 se žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 63,30 % splatit 31 měsíčními splátkami po 2 979,09 Kč do 31 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředku. Součástí splátek byla i úhrada úroku kapitalizovaného za dobu trvání smlouvy částkou 47 351,79 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách. (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 13. 9. 2021 a obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč poskytla dne 13. 9. 2021, a to převodem na účet č. [bankovní účet], který žalovaný uvedl ve smlouvě a ze kterého jí žalovaný dne 11. 9. 2021 uhradil verifikační platbu ve výši 0,01 Kč (prokázáno výpisy z účtů právní předchůdkyně žalobkyně č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet]). Dne 13. 10. 2022 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dodatek k uvedené úvěrové smlouvě, kterým účastníci změnili podmínky smlouvy tak, že jistina úvěru nově činila částku 35 209,89 Kč a měla být žalovaným splacena spolu s úrokem ve výši 21 392,82 Kč dne 13. 5. 2024 formou 19 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 979,09 Kč (prokázáno citovanou smlouvou o úvěru [číslo] ve znění změny ze dne 13. 10. 2022). Žalovaný však nedodržel sjednaný rozpis měsíčních splátek, když splátky nehradil řádně a včas, ocitl se v prodlení s vrácením úvěru, pročež jej právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzývala upomínkami ze dne 14. 12. 2022 a ze dne 13. 1. 2023 (prokázáno upomínkou ze dne 14. 12. 2022, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 13. 1. 2023). Žalovaný uhradil na svůj dluh pouze částečně, když do okamžiku postoupení pohledávky uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 35 750,08 Kč a po okamžiku postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni neuhradil již ničeho. Celkem tedy žalovaný uhradil 35 750,08 Kč (prokázáno tvrzením žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, a platební historií právní předchůdkyně žalobkyně). Výzvou ze dne 13. 2. 2023 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 42 659,23 Kč, která se sestávala z dlužné jistiny 35 209,89 Kč, úroku ve výši 7 061,59 Kč, smluvní pokuty ve výši 237,75 Kč a poplatků za upomínku ve výši 150 Kč (prokázáno předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne 13. 2. 2023 a podacím archem ze stejného dne).

6. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 11. 2022 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 15. 3. 2023 a dopisem žalobkyně z téhož dne (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 11. 2022 včetně společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2023, oznámeními o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2023 a podacím archem ze dne 16. 3. 2023, potvrzením o provedení transakce ze dne 8. 3. 2023). Žalobkyně žalovaného rovněž vyzývala k zaplacení žalované částky. Za účelem mimosoudního vymožení dluhu žalobkyně žalovaného i dne 24. 4. 2023 a dne 11. 5. 2023 kontaktovala. Žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni vzniklé náklady za zaslání dopisu ve výši 48 Kč a osobní návštěvu 217 Kč (prokázáno upomínkou ze dne 19. 4. 2023 a výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 11. 7. 2023). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 6. 2023 podanou k poštovní přepravě dne 28. 6. 2023 (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 26. 6. 2023 a podacím archem ze dne 28. 6. 2023).

7. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (výpis z obchodního rejstříku).

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ z. s. ú.“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

10. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla pouze skutečnost, že provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, Bankovním registru klientských informací a Nebankovním registru klientských informací, neoznačila však žádné důkazní prostředky, ani netvrdila ničeho dalšího. Povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru je porovnání a analyzování příjmové a výdajové stránky žalovaného, resp. posouzení, zda majetková situace žalovaného je dostatečná k poskytnutí úvěru v dané výši. Právní předchůdkyně žalobkyně však žádným způsobem nezjišťovala příjmy ani výdaje žalovaného, natož aby je porovnávala. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet.

11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

21. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

24. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

25. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 26. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

27. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

28. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezkoumala příjmovou ani výdajovou stránku žalovaného, neporovnávala jeho příjmy a výdaje, aby zjistila výši volných prostředků, nemohla tak náležité zjistit majetkovou situaci žalovaného. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

29. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 45 000 Kč, kterou jí žalovaný co do částky 9 250 Kč nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 9 250 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl.

30. Soud zamítl požadované příslušenství pohledávky. Z § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvod pro její prodloužení.

31. Ve věci měl převážný úspěch žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.