19 C 245/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 61 946,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 44 413,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím od 27. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do částky 17 533,65 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši jdoucím od 27. 12. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 61 946,84 Kč od 27. 12. 2024 do 26. 1. 2025, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 420,97 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 23. 4. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 61 946,84 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 25. 3. 2024, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalované úvěr ve výši 60 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 25. 4. 2025. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou svých pravidelných měsíčních splátek, a proto byla opakovaně žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, vyzývána k jejich úhradě. K zesplatnění celého úvěru došlo dne 26. 12. 2024. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 18. 1. 2025. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 44 413,19 Kč, ze smluvního úroku ve výši 16 859,96 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 673,69 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to od 27. 12. 2024. Úvěr byl sjednán pomocí prostředků komunikace na dálku a byl poskytnut na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Jako variabilní symbol bylo uvedeno číslo , hodnota, . Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřila lustrací žalované ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI). Žalobkyně svoji aktivní legitimaci prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, podle které nabyla pohledávku za žalovanou od společnosti , právnická osoba, Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy neuznal, žádala žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Po celou dobu řízení byla zcela pasivní.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a to dle listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Ze Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaná uzavřely dne 25. 3. 2024 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr formou 12 měsíčních splátek po 8 404,38 Kč spolu s úrokem ve výši 108,72% vrátit, a to nejpozději do 25. 3. 2025. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský, neúčelový, splatný ve splátkách.

5. Dále ze Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaná uzavřely dne 30. 5. 2024 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 57 031,62 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr formou 11 měsíčních splátek po 8 404,38 Kč spolu s úrokem ve výši 108,72% vrátit, a to nejpozději do 25. 4. 2025. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský, neúčelový, splatný ve splátkách.

6. Z Výpisu z běžného účtu vedeného u , právnická osoba, . soud zjistil, že dne 21. 3. 2024 z účtu číslo , č. účtu, vedeného na jméno , Jméno žalované, došla pod variabilním symbolem , var. symbol, na tento účet platba ve výši 0,01 Kč a dne 25. 3. 2024 odešla z účtu žalobkyně na účet číslo , č. účtu, vedený na jméno , Jméno žalované, pod variabilním symbolem , var. symbol, platba ve výši 60 000 Kč.

7. Z Předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 26. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila touto výzvou žalované zesplatnění úvěru a zároveň ji vyzvala k úhradě částky ve výši 62 046,84 Kč na účet číslo , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Z této výzvy je patrné, z čeho se požadovaná částka skládá: celková dlužná jistina ve výši 44 413,19 Kč, smluvní úrok ve výši 16 859,96 Kč, smluvní pokuta ve výši 673,69 Kč, poplatky za upomínku 100 Kč. Tato Výzva tedy bezdůvodné obohacení vyčísluje.

8. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 1. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzýval k úhradě celkové částky ve výši 72 021,35 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, . Částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 62 535,35 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 9 486 Kč. Žalovaná byla upozorněna na následky neuhrazení dlužné částky. Odeslání výzvy žalobkyně prokázala podacím lístkem ze dne 18. 1. 2025. Tato Výzva zřetelně bezdůvodné obohacení nevyčísluje.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, z Dodatku č. 1 ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a ze Seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 12. 12. 2024 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek a téhož dne Dodatek č. , hodnota, k této smlouvě, na jejichž základě byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou. O postoupení pohledávky na žalobkyni byla žalovaná informována dopisem ze dne 18. 1. 2025 odeslaným téhož dne, což bylo prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2025 a podacím lístkem z téhož dne (zásilka číslo , Anonymizováno, , pošta České Budějovice 90).

10. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo pouze tvrzeno lustrování žalované ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, s negativním výsledkem, důkaz o lustraci předložen nebyl. Žalobkyně výslovně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích a že případně souhlasí s posouzením nároku jako nároku z bezdůvodného obohacení.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Dne 25. 3. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaná měla poskytnutou částku spolu s úrokem vrátit právní předchůdkyni žalobkyně formou 12měsíčních splátek po 8 404,38 Kč nejpozději do 25. 4. 2025. Žalovaná úvěr ve výši 60 000 Kč čerpala, a to jednorázově dne 25. 3. 2024. Nebylo prokázáno, že by žalovaná na svůj závazek něčeho uhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky, ta však ničeho neuhradila. Důkazy k prokázání povinnosti žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, zkoumat a řádně prověřit úvěruschopnost žalované nebyly soudu předloženy. V žalobě bylo uvedeno, že k prokázání úvěruschopnosti nedisponuje žalobkyně žádnými dokumenty a případně souhlasí s posouzením nároku jako bezdůvodné obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně tak řádně neprověřila možnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 26. 12. 2024 bezdůvodné obohacení vyčísluje řádně.

13. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 419 a 420, § 1810 a násl. o. z.

14. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

20. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

21. S ohledem na absenci důkazů k tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalované posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Úvěruschopnost žalované měla právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat prostřednictvím lustrace žalované ve veřejně přístupných databázích. Pouhá lustrace ve veřejně přístupných rejstřících by pro posouzení úvěruschopnosti žalované nebyla dostačující, i kdyby byla prokázána. Lustrací se nezjistí nic o příjmech a výdajích žalované. Nelze tak dojít k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované, a že žalovaná byla schopna svůj dluh splácet, když žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nemohla znát finanční situaci žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované, zda je schopna úvěr splácet, a poskytla jí úvěr, aniž by řádně zkoumala její příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

22. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalované, a přesto jí úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 60 000 Kč, které žalovaná jednorázově čerpala dne 25. 3. 2024 a které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Na jistině zůstává nesplacená částka ve výši 44 413,19 Kč. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky ve výši 44 413,19 Kč, žalobkyni vrátit. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení.

23. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 44 413,19 Kč, o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl, a to včetně toho, že žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 27. 1. 2025 do zaplacení (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 17 533,65 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši jdoucím od 27. 12. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 61 946,84 Kč od 27. 12. 2024 do 26. 1. 2025 zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, se žalovaná dosud s touto částkou neocitla v prodlení.

24. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 z. č. 257/2016Sb., upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí , spisová značka, , kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalované, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost, nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalované v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalované před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalované se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaná se ocitne v prodlení jen, jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“ opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

25. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen, obsahuje-li skutkové vymezení dluhu, jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR , spisová značka, ) a dostane-li se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzva zaslaná žalované dne 18. 1. 2025 řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení obsahovala. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu jé prokázání, že výzva došla do dispozice žalované. Přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázání „dojití“.

26. Podle § 570 o. z. „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Podle § 573 o. z. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 o. z. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol., se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS , spisová značka, ), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznamu provozovatelů poštovních služeb, který je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz. Zásilka byla doručována dne 24. 1. 2025 a téhož dne byla uložena. Dne 27. 1. 2025 tak nastala domněnka doby dojití do sféry vlivu žalované.

27. Vzhledem k tomu, že žalobkyně předložila výzvu, která založila splatnost bezdůvodného obohacení, soud přiznal úroky z prodlení v zákonné výši z částky 44 413,19 Kč, tedy z dosud nesplacené jistiny, a to od 27. 1. 2025.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 420,97 Kč, přičemž tato částka představuje 43,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 71,69 % a úspěchu žalované v rozsahu 28,31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 478 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 946,84 Kč, tj. z částky 3 580 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t., z částky 450 Kč jako náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ke každému ze tří úkonů právní služby a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 090 Kč ve výši 2 538,90 Kč.

29. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.