19 C 255/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 26 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 100 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 580,94 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 334,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,95 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 496 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 100 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 580,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 334,4 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 18,95 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 6. 6. 2019 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč za dobu řádného trvání smlouvy a dále i spolu s odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 30. 7. 2020. Žalovaný však uvedené splátky nehradil řádně a včas, poslední platbu provedl dne 24. 6. 2019 Celkem uhradil pouze částku ve výši 900 Kč (2 splátky), která byla započtena na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (700 Kč) a na poplatek za hotovostní inkaso splátek (200 Kč). Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 18,95 % ročně z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 28 350 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou v částce 15 000 Kč, dlužným úrokem v částce 2 300 Kč, dlužným poplatkem za administrativní činnost v částce 3 000 Kč, dlužným poplatkem za hotovostní inkaso splátek v částce 5 800 Kč a navýšením, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho dalšího neuhradil.

2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalovaného, kdy takto získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytl žalovaný. Následně získané a ověřené informace zanesla do tzv. karty zákazníka. Žalovaný úplnost a pravdivost poskytnutých informací stvrdil svým podpisem. Získané údaje pak byly odeslány do obchodního informačního systému právní předchůdkyně žalobkyně, který úvěruschopnost žalovaného vyhodnotil. Na základě posouzení všech shora uvedených skutečností pak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen žádaný spotřebitelský úvěr splácet.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 20. 10. 2021, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti, zároveň však uvedla, že pokud soud na jednání shledá, že nemůže žalobě v plném rozsahu vyhovět, žádá žalobkyně o to, aby byla vyzvána k doplnění žalobních tvrzení a důkazních návrhů. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlížel a věc projednal a následně rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 6. 6. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve formě peněžité zápůjčky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč (tato částka je představována zápůjční úrokovou sazbou 32,15% za 60 týdnů), administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč (tato částka je představována sazbou 20% z jistiny) a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč (tato částka je představována sazbou 40% z jistiny), celkem tedy částku 27 000 Kč, v 60 týdenních splátkách po 450 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru). Na základě tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný na celkovou dlužnou částku uhradil pouze 900 Kč, přičemž 700 Kč bylo započteno na úrok a 200 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou číslo k této smlouvě). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021, v němž byl zároveň žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, která k datu postoupení činila 28 350 Kč bez příslušenství (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 a podacím lístkem). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval jej k úhradě dlužné částky ve výši 29 352,67 Kč nejpozději do 28. 5. 2021 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 13. 5. 2021 a podacím lístkem).

7. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na základě uzavřené smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které měly být splaceny nejpozději do 20. 7. 2020.

8. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud z karty zákazníka ze dne 6. 6. 2019 zjistil, že žalovaný žije v nájmu, má jedno nezaopatřené dítě a je na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti právnická osoba Tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena telefonicky. příjmení příjem z tohoto zaměstnání měl činit 14 843 Kč, další příjem žalovaného uveden nebyl. Měsíční výdaje žalovaného byly zaznamenány ve výši 12 492 Kč, kdy 1 500 Kč z této částky představovaly náklady na bydlení, 5 000 Kč ostatní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava a oblečení) a 5 992 Kč výživné. Použitelný příjem žalovaného tak měl představovat částku 2 351 Kč. Dále bylo zaznamenáno, že žalovaný nemá žádnou další zápůjčku či úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně či jiné společnosti. Příjmy žalovaného měly být ověřeny pracovní smlouvou, nájemní smlouvou a složenkami - příjmy. V kartě bylo rovněž zaznamenáno, že na majetek žalovaného není vedena exekuce.

9. Jelikož soud nepovažoval zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za řádné prokázané, vyzval dne 30. 8. 2021 žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání těchto tvrzení. Žalobkyně následně dne 7. 9. 2021 žalobu doplnila, přičemž tvrdila, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně zkoumala majetkovou situaci z pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a složenek ohledně příjmů. Dále tvrdila, že žalovaný žije v nájmu, je zaměstnán jako pekař u společnosti právnická osoba a jeho měsíční příjem činí 14 843 Kč. K těmto tvrzením žalobkyně předložila jako důkaz pracovní smlouvu ze dne 2. 10. 2018 uzavřenou mezi žalovaným a společností právnická osoba na dobu neurčitou. Dále předložila 3 výplatní pásky za období od února 2019 do dubna 2019, a smlouvu o poskytnutí sociální služby v azylovém domě jméno ze dne 27. 9. 2018 spolu se třemi příjmovými doklady vystavenými Azylovým domem jméno s účelem platby ubytování. Z těchto tvrzení a předložených důkazů má soud za prokázané, že majetková situace žalovaného, jak byla zjištěna právní předchůdkyní žalobkyně, odpovídá skutečnému stavu a opravňovala žalobkyni k závěru o tom, že žalovaný je schopen splácet poskytnutý úvěr.

10. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dostatečným způsobem přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila, zda je žalovaný schopen zapůjčené peněžní prostředky vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a splnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud se následně zabýval oprávněností jednotlivých nároků uvedených v žalobě.

11. Co se týče sjednaného úroku ve výši 18,95 % ročně, soud dospěl k závěru, že tento není nepřiměřený a byl sjednán v souladu s dobrými mravy. O nepřiměřený úrok by šlo v případě, pokud by byl úrok sjednán ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud přihlédl i ke skutečnosti, že poskytnutí úvěru žalovanému pro žalobkyni představovalo výrazně vyšší míru rizikovosti a to s ohledem na fakt, že by žalovaný jinak na bankovní půjčku či úvěr nedosáhl. V takovýchto případech nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, či jeho usnesení ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014).

12. Co se týče poplatku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, který byl sjednán ve výši 3 000 Kč, soud dospěl k závěru, že ani tento není nepřiměřený, když představuje úrok ve výši 32,15 %, a odpovídá tak kritériím přiměřenosti stanovým výše. Sjednaný poplatek plní mimo jiné funkci smluvních úroků, jejichž sjednání je v případě úvěru možné. Pokud jde o jeho výši, soud ji posoudil jako platně sjednanou i s ohledem na charakter úvěru a podmínky jeho poskytnutí a splácení (byl poskytnut krátkodobě a bez zajištění). Navíc výše poplatku za poskytnutí úvěru odráží náklady poskytovatele úvěru na zpracování žádosti o úvěr, přičemž taková úplata je v obchodním styku běžnou praxí, soud tuto neshledal nepoctivým obchodním jednáním. Bylo dále přihlédnuto k tomu, že sjednaná výše poplatku zahrnuje tzv. cenu peněz, tj. úrok za půjčení obnosu.

13. Dále se soud zabýval odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč Ani tuto neshledal nepřiměřenou, když zohlednil, že tato odměna sestává z nákladů na pracovní sílu, z technických nákladů a z hotových výdajů (např. náklady za hovory, internet, tisk apod.).

14. Soud neshledal za nepřiměřenou ani odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, když tato částka je představována 100 Kč za každý výběr hotovostní splátky. Žalovaný měl hradit jednotlivé splátky zaměstnanci žalobkyně v hotovosti v místě svého bydliště, kam měl zaměstnanec pro splátky jezdit, proto je částka 100 Kč přiměřená.

15. Soud má dále za prokázané, že žalovaný svůj závazek nesplnil, když se dne 31. 7. 2020 dostal do prodlení se všemi splátkami. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na zákonné úroky z prodlení i na smluvní úrok ve výši 18,95 % ročně, a to od okamžiku prodlení žalovaného do postoupení pohledávky a následně od postoupení pohledávky do úplného zaplacení.

16. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

25. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

27. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 496 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 044 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 26 100 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 2 496 Kč byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a popř. výší příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.