19 C 277/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 44 626,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 997,72 Kč- s kapitalizovaným úrokem ve výši 1690,23 Kč vzniklým sazbou 18,36 % ročně z částky 7 111,95 Kč od 19. 6. 2022 do 27. 9. 2023,- kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 172,09 Kč vzniklým sazbou ve výši 8,5 % ročně z částky 7 111,95 Kč od 30. 10. 2021 do 27. 9. 2023,- s úrokem ve výši 18,36 % ročně z částky 7 111,95 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,- s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 7 111,95 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,- částku 14 799 Kčto vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do- částky 17 829,8 Kč- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 707,76 Kč- kapitalizovaného úroku ve výši 2 194,33 Kč- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 17 670,48 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení s úrokem ve výši 21,39 % ročně z částky 17 670,48 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 793 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným k nadepsanému soudu dne 30. 5. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 44 626,52 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, uzavřeli dne 19. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný peněžní prostředky převzal v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, zejména provedla vyhodnocení informací získaných od žalovaného, které byly ověřeny doklady pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní/podnájemní smlouvou. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou ve výši 8 917 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 5 101 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,36 % ročně, odměnu za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč. Žalovaný se zavázal splácet v 52 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 364 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 18. 6. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, naposledy uhradil splátku dne 22. 10. 2021 a celkem uhradil částku 6 700 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 16. 4. 2022 jistina činila částku 7 111,95 Kč a dlužný poplatek částku 4 885,77 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku ve výši 19 773,83 Kč. Žalovaný již neuhradil ničeho a nadále zůstal žalobkyni dlužen celkovou částku 11 997,72 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 7 111,95 Kč a dlužného poplatku ve výši 4 885,77 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 690,23 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 172,09 Kč, úroku ve výši 18,36 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 111,95 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 111,95 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřeli dne 2. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaný peněžní prostředky převzal v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, zejména provedla vyhodnocení informací získaných od žalovaného, které byly ověřeny doklady pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní/podnájemní smlouvou. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou ve výši 20 001 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 11 846 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,39 % ročně, odměnu za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 315 Kč. Žalovaný se zavázal splácet v 78 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 501 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 2. 3. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, naposledy uhradil splátku dne 10. 12. 2021 a celkem uhradil částku 4 201 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 16. 4. 2022 jistina činila částku 17 670,48 Kč a dlužný poplatek částku 14 958,32 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku ve výši 45 587,28 Kč. Žalovaný již neuhradil ničeho a nadále zůstal žalobkyni dlužen celkovou částku 32 628,80 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 17 670,48 Kč a dlužného poplatku ve výši 14 958,32 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 2 194,33 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 707,76 Kč, úroku ve výši 21,39 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 670,48 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 670,48 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal žalobkyni dlužen žalované částky.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Bulharské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť poskytnutí úvěrů bylo poskytnutím služby ve smyslu uvedeného ustanovení a úvěry dle smluv byly poskytnuty na území České republiky.

4. Usnesením nadepsaného soudu ze dne 2. 10. 2024, č. j. 19 C 277/2024-18, byla žalobkyně vyzvána, aby do 5 dnů od doručení usnesení písemně doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a označila a předložila důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že vycházela z prohlášení žalovaného uvedeného v zákaznické kartě ze dne 19. 6. 2021 a 2. 9. 2021, které následně ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Na podporu svých tvrzení předložila pracovní smlouvu ze dne 1. 6. 2020, výplatní pásky za měsíc duben 2021 a květen 2021, smlouvu o podnájmu bytu ze dne 20. 12. 2020 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020.

5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivní.

6. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

8. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaný jako zákazník uzavřeli dne 19. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 10 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 917 Kč (souhrnný poplatek se sestává z úroku, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru a nákladu právní předchůdkyně žalobkyně na komfortní a flexibilní splácení), a to v 52 týdenních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první po předposlední činila 364 Kč a poslední činila 353 Kč, když splatnost poslední splátky byla stanovena na 18. 6. 2022. Celková dlužná částka, kterou byl žalovaný na základě této smlouvy povinen zaplatit, činila částku ve výši 18 917 Kč. Výše úrokové sazby činila 88 % ročně. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřenou dne 19. 6. 2021 a smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru). Žalovaný dosud uhradil v jednotlivých splátkách částku v celkové výši 6 700 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 2. 10. 2023, žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by uhradil více, než tvrdí žalobkyně). Žalovaný v zákaznické kartě vyplnil, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodný, má vyživovací povinnost k jedné osobě a pracuje na plný úvazek jako operátor výroby ve společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Žalovaný doložil k žádosti o úvěr pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky a uvedl, že pobírá čistý měsíční příjem ve výši 15 413 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 11 600 Kč, nemá zápůjčku u jiné společnosti, ani úvěr z kreditní karty, a dále uvedl, že jeho odhadované měsíční výdaje činí částku 4 000 Kč (prokázáno zákaznickou kartou - žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 6. 2021, pracovní smlouvou ze dne 1. 6. 2020, výplatními páskami za měsíc duben 2021 a květen 2021 a smlouvou o podnájmu bytu ze dne 20. 12. 2020).

9. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaný jako zákazník dále uzavřeli dne 2. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 19 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 661 Kč (souhrnný poplatek se sestává z úroku, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru a nákladu právní předchůdkyně žalobkyně na komfortní a flexibilní splácení) a pojistným za doplňkové pojištění ve výši 2 340 Kč, a to v 78 týdenních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první po předposlední činila 501 Kč a poslední činila 424 Kč, když splatnost poslední splátky byla stanovena na 2. 3. 2023. Celková dlužná částka, kterou byl žalovaný na základě této smlouvy povinen zaplatit, činila částku ve výši 39 001 Kč. Výše úrokové sazby činila 70,40 % ročně. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřenou dne 2. 9. 2021 a smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru). Žalovaný dosud uhradil částku 4 201 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 2. 10. 2023, žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by uhradil více, než tvrdí žalobkyně). Žalovaný v zákaznické kartě vyplnil, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodný, má vyživovací povinnost ke dvěma osobám a pracuje na plný úvazek jako manipulační dělník ve společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Žalovaný doložil k žádosti o úvěr pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky a uvedl, že pobírá čistý měsíční příjem ve výši 14 215 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 11 600 Kč, nemá zápůjčku u jiné společnosti, ani úvěr z kreditní karty, a dále uvedl, že splácí interní splátky ve výši 1 602 Kč měsíčně a jeho odhadované měsíční výdaje činí částku 5 000 Kč (prokázáno zákaznickou kartou - žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 2. 9. 2021, pracovní smlouvou ze dne 1. 6. 2020 a smlouvou o podnájmu bytu ze dne 20. 12. 2020).

10. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 29. 9. 2023 byl žalovaný informován o tom, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 a podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023). Žalovaný byl dopisem zástupce žalobkyně ze dne 28. 3. 2024 vyzván k úhradě dlužných částek (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 28. 3. 2024 a podacím lístkem ze dne 2. 4. 2024). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a již ničeho nezaplatil.

11. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku).

12. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 29 000 Kč, a to částku 10 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , přičemž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil pouze částku 6 700 Kč, a částku 19 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , přičemž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil pouze částku 4 201 Kč.

13. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, která žalovanému poskytla úvěry, sídlo na území České republiky.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

15. Soud se předně zabýval otázkou, zda předmětné smlouvy byly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřeny platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením předmětných smluv dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citované smlouvy jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

16. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze žádostí o spotřebitelské úvěry a zákaznických karet ze dne 19. 6. 2021 a 2. 9. 2021 učinil skutková zjištění k osobním a majetkovým poměrům žalovaného, mimo jiné již výše uvedené, že v červnu 2021 žalovaný pracoval na plný úvazek jako operátor výroby ve společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a jeho čistý měsíční příjem činil 15 413 Kč, což mělo být právní předchůdkyní žalobkyně ověřeno pracovní smlouvou (byla nedoložena) a dvěma výplatními páskami (byly doloženy), a následně v září 2021 na plný úvazek u téže společnosti jako manipulační dělník s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 215 Kč, což mělo být právní předchůdkyní žalobkyně ověřeno pracovní smlouvou (byla nedoložena) a dvěma výplatními páskami (nebyly doloženy). K výdajům nebyly předloženy při žádostech o úvěry žádné doklady. Žalobkyně soudu předložila pracovní smlouvu ze dne 1. 6. 2020, výplatní pásky za měsíc duben 2021 a květen 2021 a smlouvu o podnájmu bytu ze dne 20. 12. 2020.

17. Na základě provedeného dokazování má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem, s odbornou péčí, zkoumala úvěruschopnost žalovaného při poskytnutí úvěru z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 19. 6. 2021, ale nedostatečným způsobem při poskytnutí úvěru z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 2. 9. 2021. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného při poskytnutí úvěru z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 19. 6. 2021 žalobkyně soudu předložila pracovní smlouvu na dobu neurčitou ze dne 1. 6. 2020, výplatní pásky za měsíc duben 2021 a květen 2021 a smlouvu o podnájmu bytu ze dne 20. 12. 2020, které prokazují, že informace uvedené žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 19. 6. 2021, byly úvěrujícím pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Přestože výše průměrného příjmu žalovaného ve výši 15 413 Kč z pracovní smlouvy nevyplývá, dvě výplatní pásky nelze brát jako úplně dostatečný podklad pro ověření průměrného příjmu žalovaného a k výdajům žalovaného byla doložena pouze nájemní smlouva, ve které bylo sjednáno nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně, soud s určitými výhradami ještě takto prověřenou úvěruschopnost žalovaného akceptoval, i když na ostatní výdaje žalovanému zbylo přibližně 5 000 Kč, které právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezjišťovala, ani neověřovala (například výpisem z bankovního účtu). Při poskytnutí úvěru z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 2. 9. 2021, který si žalovaný bral o necelé tři měsíce později, právní předchůdkyně žalobkyně už znovu úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem, s odbornou péčí, nezkoumala, doklady poskytnuté žalovaným nebyly aktualizovány, přestože poskytovaný úvěr byl vyšší. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, splácet, pouze se spolehla na tvrzení žalovaného v žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické kartě ze dne 2. 9. 2021. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně zkoumala registry, ať již bankovní nebo nebankovní, ale například i insolvenční rejstřík nebo centrální evidenci exekucí.

18. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Žalobkyní uvedená judikatura není použitelná k ZoSÚ, neboť ten v § 78 ZoSÚ výslovně požaduje, aby poskytovatel nebo zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru vždy pořídil a uchoval dokumenty nebo jiné záznamy, které jsou nezbytné k tomu, aby s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Je nutné uvést, že již v poměrech zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, , Anonymizováno, a majetkových poměrech. Na tom by nic neměnilo, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Soud ví ze své úřední činnosti, že spotřebitelé jsou často v tísnivé finanční situaci a jsou ochotni uvádět i ne zcela přesné, dokonce i nepravdivé údaje, jen proto, aby úvěr získali. Proto zákonodárce vyžaduje pod sankcí absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, aby kontrolu nad správností, úplností informací prováděl úvěrující. Nelze se tedy spoléhat a odvolávat na sdělení spotřebitelů, neboť jejich tíseň, ve které si často úvěr berou, není zárukou, že podají objektivní informaci.

19. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

24. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

28. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

30. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

31. Z ustálené judikatury soudů České republiky (např. sp. zn. III ÚS 4129/18) i Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce) bez ohledu na jazykové znění § 87 ZoSÚ vyplývá, že neplatnost smlouvy pro nesplnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) je absolutní, tedy soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

32. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni a žalovaný byl o změně věřitele právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměn. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována.

33. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 2. 9. 2021 je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, které žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 14 799 Kč (zapůjčených 19 000 Kč po odečtení žalovaným vrácených 4 201 Kč), žalobkyni také vrátit. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 14 799 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Soud žalobě vyhověl i co do veškerých závazků z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 19. 6. 2021, neboť dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru z titulu této smlouvy dostatečným způsobem, s odbornou péčí, zkoumala úvěruschopnost žalovaného a že má právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky žalobkyně, vůči žalovanému splatnou pohledávku z titulu této smlouvy ve výši odpovídající nárokované částce. Úrok z prodlení byl přiznán v souladu s § 1970 o. z., přičemž jeho výše je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

34. Žalobě ale soud nevyhověl ve zbylých nárocích z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 2. 9. 2021 (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrových smluv nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 20 % z částky 3 964 Kč, tj. po zaokrouhlení na celé koruny na částku 793 Kč (úspěch 60 % - neúspěch 40 %.). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 786 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši 44 626,52 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

36. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.