19 C 278/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 21 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně jdoucím od 23. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku zamítá, to je co do: -) částky 7 400 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 147,22 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 2 187,75 Kč, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, -) úroku ve výši 19,07 % ročně z částky 14 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 712 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 21 400 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 147,22 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 187,75 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 14 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 19,07 % ročně z částky 14 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. V žalobě uvedla, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela se žalovanou dne 31. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku právní předchůdkyni žalobkyni vrátit společně s částkou 2 800 Kč, která představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, spolu s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč, a spolu s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč, do 26. 3. 2020. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 420 Kč. Svou povinnost však žalovaná nesplnila, když poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data řádně a včas nevrátila. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 10. 3. 2019. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 3 800 Kč, přičemž na úrok byla započtena částka 2 800 Kč, na poplatek za administrativní činnost částka 140,03 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částka 859,97 Kč. Dne 15. 1. 2021 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. Tato skutečnost byla žalované oznámena téhož dne dopisem. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky bez příslušenství částku 23 400 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni ničeho dalšího neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Úvěruschopnost žalované zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalované, kdy takto získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytla žalovaná (výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouva). Následně získané a ověřené informace zanesla do tzv. zákaznické karty. Žalovaná úplnost a pravdivost poskytnutých informací stvrdila svým podpisem. Teprve po vyhodnocení těchto informací právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela předmětnou smlouvu. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací od ní získaných, rovněž žalovaná stvrdila svým podpisem.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, současně se z jednání omluvila s tím, že pokud soud na jednání shledá, že nemůže žalobě v plném rozsahu vyhovět, žádá žalobkyně o to, aby byla vyzvána k doplnění žalobních tvrzení a důkazních návrhů. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlížel. Žalovaná se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 31. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s úrokem ve výši 2 800 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 2 800 Kč a spolu s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč, celkem tedy částku 25 200 Kč, v 60 týdenních splátkách po 420 Kč. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 32,15 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru). Na základě tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku v celkové výši 3 800 Kč, přičemž na jistinu této částky nebylo započítáno nic. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021, v němž byla zároveň žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, která k datu postoupení činila 23 400 Kč bez příslušenství (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 a podacím lístkem). Žalovaná dlužnou částky neuhradila ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 28. 5. 2021 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 13. 5. 2021 a podacím lístkem).

6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva jsou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

7. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud ze shora uvedené smlouvy zjistil, že žalovaná podpisem této smlouvy stvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila její úvěruschopnost, a to na základě informací od ní získaných, které byly zaneseny do její zákaznické karty. Dále svým podpisem stvrdila, že před uzavřením smlouvy poskytla právní předchůdkyni žalobkyně úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti. Ze zákaznické karty ze dne 31. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je svobodná a bez vzdělání/vzdělání základní. Dále uvedla, že žije s partnerem jako spolubydlící, má 1 nezaopatřené dítě a je na rodičovské dovolené. Uvedla, že nemá další jiné zápůjčky či úvěry u jiných společností. Co se týče příjmů, uvedla, že činí 11 215 Kč a sestávají z příjmu z brigády (3 115 Kč), ze státní podpory – rodičovská/mateřská (7 600 Kč) a ze státní podpory – přídavek na dítě (500 Kč). Celkové výdaje uvedla ve výši 9 000 Kč, přičemž sestávají z výdajů na bydlení ve výši 2 000 Kč a z osobních výdajů ve výši 7 000 Kč. Celkový použitelný příjem byl vyčíslen na 2 215 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaná předložila dohodu o provedení práce a doklad o přiznání mateřské/rodičovské.

8. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že sama žalovaná při uzavření předmětné smlouvy stvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila její úvěruschopnost, a to na základě informací od ní získaných, které byly zaneseny do její zákaznické karty, současně také stvrdila, že právní předchůdkyni žalobkyně za tím účelem poskytla úplné, přesné a pravdivé údaje a dále prohlásila, že je schopna poskytnutý úvěr splatit. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně dále tvrdila, že získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytla žalovaná. Žádné z těchto dokumentů však žalobkyně nepředložila. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalované nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalované a o její schopnosti úvěr splácet. Pouhé prohlášení žalované o tom, že je schopna předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jejich majetkových poměrů zcela nedostačující. Závěr o tom, že ke zkoumání úvěruschopnosti žalované způsobem shora uvedeným skutečně došlo, nelze učinit ani na základě„ potvrzení“ žalované obsaženého v předmětné smlouvě. Byť žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně informace o majetkových poměrech žalované řádně zjišťovala i ověřovala, k této skutečnosti neoznačila, ani nepředložila jediný důkaz. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila ani povinnost stanovenou jí v § 78 odst. 1 z. s. ú., když uvedené doklady a dokumenty předložené žalovanou neuchovala a neevidovala.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 86 pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

22. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 23. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

24. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 68 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

25. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 14 000 Kč, ze které jí žalovaná nevrátila ničeho, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 14 000 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. Co se týče rozsahu, který se týkal zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč ve výši 10 % ročně od 16. 1. 2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalované (dne 22. 7. 2021), a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 23. 7. 2021, do zaplacení.

26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 712 Kč, přičemž tato částka představuje 30,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 65,42 % a úspěchu žalované v rozsahu 34,58 %). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 856 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 21 400 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.