19 C 278/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 5. 8. 2024 do zaplacení- s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 5. 8. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky a přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 21. 6. 2023 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru. Žalované vznikla povinnost úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 2. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky písemnou upomínkou ze dne 20. 2. 2024 a ze dne 5. 3. 2024. Jelikož žalovaná tuto svoji povinnost řádně nesplnila, žalobkyně dopisem ze dne 21. 7. 2024 prohlásila celý dluh žalované za splatný a vyzvala žalovanou k jeho uhrazení. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 20 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 5. 8. 2024 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2 v souladu s čl. V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru, a přiznání náhrady nákladů řízení.

2. Usnesením ze dne 2. 10. 2024, č. j. 19 C 278/2024-12, nadepsaného soudu byla žalobkyně vyzvána, aby soudu ve lhůtě 5 dnů od doručení usnesení písemně doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala při poskytnutí úvěru žalované její schopnost splácet spotřebitelský úvěr a jakou celkovou částku žalovaná z důvodu uzavření smlouvy uhradila (včetně sankcí, poplatků, úroků, pojištění atd.), a k prokázání doplněných tvrzení označila a předložila důkazy. Žalobkyně svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, ve stanovené lhůtě doplnila tak, že vycházela z prohlášení žalované uvedeného v posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, které následně ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalované. Žalobkyně si od žalované vyžádala oboustrannou kopii občanského průkazu, druhý doklad totožnosti (řidičský průkaz), potvrzení o příjmu od zaměstnavatele žalované, tři výplatní pásky a kompletní výpis z bankovního účtu na jméno spotřebitele (nedoložen). Dále žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované výpisem z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalované, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z databáze neplatných dokladů a výpisem z registru SOLUS. Rovněž odkázala na přílohu č. 1 ke smlouvě o úvěru, kde byly zaznamenány informace obdržené žalovanou, její osobní údaje, posouzení příjmů a výdajů, informace o jiných závazcích, skóring žalované, parametry hodnocení a další. Žalobkyně dále soudu sdělila, že žalovaná uhradila celkem sedm splátek po 3 000 Kč, tj. celkem 21 000 Kč.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 6. 2023, předsmluvními informacemi a detaily pohybu na účtu (bezhotovostní platba, okamžitá příchozí platba) soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 21. 6. 2023 prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaná potvrdila akceptaci návrhu smlouvy zasláním platby ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Žalobkyně se úvěrovou smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Podle čl. IV. odst. 4.3. smlouvy měl být úvěr čerpán vyplacením částky 20 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, . Úroková sazba činila 15 % měsíčně. Žalovaná byla dle smlouvy povinna splácet ve 12 splátkách úroku (bez umoření jistiny) po 3 000 Kč se splatností každého 15. dne v měsíci. Současně s poslední splátkou úroku byla splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru. Celková částka spotřebitelského úvěru ve výši 56 000 Kč byla splatná dne 15. 6. 2024. Žalobkyně a žalovaná si dále v čl. V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru sjednaly, že náklady spojené s uplatněním pohledávky činí za první písemnou upomínku 500 Kč a za druhou písemnou upomínku 500 Kč.

7. Z předsmluvních informací soud zjistil, že žalobkyně žalovanou před uzavřením smlouvy o úvěru seznámila s jejími právy a povinnostmi plynoucími jí z uzavírané smlouvy a se splátkovým kalendářem.

8. Z přílohy č. 1 (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) soud naznal, že žalovaná uvedla, že je vdaná, nemá vyživovací povinnost k žádnému dítěti, je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , její měsíční příjem činí 44 072 Kč a náklady na bydlení 3 000 Kč měsíčně.

9. Žalobkyně ověřila identitu žalované z kopie občanského průkazu žalované a kopie řidičského průkazu žalované (prokázáno kopiemi uvedených dokladů). Pravost občanského průkazu žalované ověřila žalobkyně v evidenci neplatných dokladů MVČR (prokázáno výpisem z evidence neplatných dokladů MVČR). Žalovaná neměla negativní záznam v centrální evidenci exekucí (prokázáno výpisem z centrální evidence exekucí), ani v registru SOLUS (prokázáno výpisem z registru SOLUS).

10. Z potvrzení o zaměstnání ze dne 20. 6. 2023, výpisu z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalované a tří výplatních pásek za měsíc březen – květen 2023 soud zjistil, že žalovaná je zaměstnancem společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , její průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři kalendářní měsíce činí 44 072 Kč, kdy v měsíci březnu 2023 pobírala čistý příjem ve výši 40 534 Kč, v měsíci dubnu 2023 čistý příjem ve výši 50 363 Kč a v měsíci květnu 2023 čistý příjem ve výši 41 320 Kč.

11. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dne 21. 6. 2023 na účet č. , č. účtu, verifikační platbu ve výši 1 Kč.

12. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba se podává, že dne 21. 6. 2023 zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostní platbě ve výši 20 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, .

13. Upomínka č. 1 ze dne 20. 2. 2024 včetně odeslaného emailu s 1. upomínkou prokazuje, že žalobkyně odeslala dne 20. 2. 2024 žalované s ohledem na její prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 3 000 Kč splatné dne 15. 2. 2024 výzvu k úhradě dlužné splátky a vyúčtovala jí poplatek za upomínku ve výši 500 Kč.

14. Upomínka č. 2 ze dne 5. 3. 2024 včetně odeslaného emailu s 2. upomínkou prokazuje, že žalobkyně odeslala žalované dne 5. 3. 2024 s ohledem na její prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 3 000 Kč splatné dne 15. 2. 2024 výzvu k úhradě dlužné částky a vyúčtovala jí poplatek za upomínku ve výši 500 Kč (spolu s předchozím poplatkem za 1. upomínku ve výši 500 Kč).

15. Listina označená jako předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 7. 2024 včetně podacího archu z téhož dne prokazuje, že zástupce žalobkyně svým dopisem v důsledku prodlení žalované s hrazením jejích závazků plynoucích z úvěrové smlouvy zesplatnil nesplacenou jistinu úvěru, celková dlužná částka byla vyčíslena na 40 960,53 Kč, a vyzval žalovanou k jejímu zaplacení ve lhůtě do 4. 8. 2024.

16. Žalovaná celkem zaplatila žalobkyni částku 21 000 Kč. Žalobkyně ani žalovaná provedení žádné další platby netvrdily.

17. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

18. Na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 6. 2023 poskytla žalobkyně žalované převodem na účet žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná měla hradit žalobkyni měsíčně částku úroku ve výši 3 000 Kč, a to po dobu 12 měsíců, s tím, že současně s poslední splátkou úroku byla splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se ocitla přes upomínky žalobkyně v prodlení se splátkou splatnou dne 15. 2. 2024, pročež žalobkyně úvěr dne 21. 7. 2024 zesplatnila. Žalovaná na úvěru č. , hodnota, žalobkyni uhradila částku v celkové výši 21 000 Kč.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

20. Soud se předně zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením předmětné smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

21. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, když k úvěruschopnosti žalované nebyly ze strany žalobkyně předloženy dostatečné důkazy. Žalobkyně si od žalované vyžádala toliko informaci o jejím příjmu, k čemuž předložila potvrzení o zaměstnání ze dne 20. 6. 2023, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaná byla ke dni 20. 6. 2023 zaměstnancem společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , a tři výplatní pásky za měsíc březen 2023, duben 2023 a květen 2023, ze kterých byla zjištěna průměrná výše měsíční mzdy žalované. Z uvedených dokumentů není však zřejmé, jakou pracovní pozici žalovaná u zaměstnavatele vykonávala a na jak dlouho, tedy zda v době poskytnutí úvěru byl dán předpoklad, že průměrný čistý měsíční příjem ve výši 44 072 Kč bude trvat po dobu úvěru. Nadto výdaje žalované nebyly ověřovány vůbec. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaná v příloze č. 1 – posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla pouze výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, což může být, pokud by žalovaná bydlela na ubytovně. Žalobkyně však toto měla ověřit. Další výdaje žalované (např. stravné, ošatné atd.) nebyly žalobkyní vůbec zjišťovány, ani ověřovány, přičemž není možné, aby měla žalovaná takto nízké životní náklady. Nezjišťování životních výdajů žalované se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalované, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení její reálné životní situace.

22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

25. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

27. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

29. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

31. Z ustálené judikatury soudů České republiky (např. sp. zn. III ÚS 4129/18) i Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18, , Anonymizováno, -, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce) bez ohledu na jazykové znění § 87 ZoSÚ vyplývá, že neplatnost smlouvy pro nesplnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) je absolutní, tedy soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

32. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně nedoložila, když příjem žalované nebyl dostatečně ověřen a podstatné výdaje žalované nebyly blíže zjišťovány a ověřovány vůbec. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, že informace uvedené žalovanou k jejím výdajům v posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, byly úvěrujícím pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalované a o její schopnosti úvěr splácet. Z předložených důkazů tak nelze dojít k závěru, že žalobkyně při poskytnutí spotřebitelského úvěru ověřovala příjmy a výdaje žalované, a že žalovaná byla schopna svůj dluh splácet.

33. Smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalované, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Jelikož bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že jí žalovaná uhradila celkem částku 21 000 Kč, a to v 7 měsíčních splátkách po 3 000 Kč, tak je zcela zřejmé, že žalovaná poskytnutou jistinu úvěru žalobkyni již dávno uhradila, resp. přeplatila. S ohledem na shora uvedené proto soud rozhodl výrokem I. tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšné žalované by náležely náklady řízení, avšak žádné jí nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.