19 C 280/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 11 341,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 890,98 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši jdoucím od 16. 10. 2021 ve výši 8,5% ročně do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do -) částky 451,09 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 2 295,25 Kč, -) úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 10 890,98 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 209,32 Kč, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 341,98 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení, zamítá

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 2. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 341,98 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 209,32 Kč od 15. 4. 2021 do 2. 7. 2021, kapitalizovaného úroku ve výši 2 295,25 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 341,98 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 10 890,98 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 5. 6. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který činil 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 4% z aktuálně dlužné částky. Splatnost splátek byla stanovena vždy na 20. den v kalendářním měsíci. Celkově v době trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal částku 23 183 Kč a uhradil 32 523 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto žalobkyně dne 31. 3. 2021 celý dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu. Po zesplatnění žalovaný uhradil částku 1 120 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 10 890,98 Kč, na dlužném poplatku částku 91 Kč, na nákladech za vymáhání 100 Kč a na smluvních pokutách 260 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dále právo na úhradu úroku ve výši 26,28 % ročně z dlužné jistiny od 3. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho dalšího neuhradil.

2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě zjišťování kreditního skóre žalovaného, v rámci kterého je posuzována příjmová i výdajová stránka. Následně také nahlížela do externích úvěrových registrů. Výsledkem posouzení byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která mohla být žalovanému schválena.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 5. 6. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky a na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni tuto částku v měsíčních splátkách vždy ve výši 4 % z dlužné částky. Splatnost byla stanovena na 20. den v kalendářním měsíci. Výpůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 26,28 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o revolvingovém úvěru a citovanými úvěrovými podmínkami). Žalovaný celkem čerpal úvěr ve výši 23 183 Kč a do okamžiku zesplatnění, ke kterému došlo dne 31. 3. 2021, uhradil žalobkyni částku v celkové výši 32 528 Kč. Po zesplatnění uhradil žalovaný ještě částku 1 120 Kč. Celkově žalovanému vznikl dluh ve výši 11 341,98 Kč, přičemž na jistině vznikl dluh ve výši 10 890,98 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad, výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 31. 3. 2021). Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval jej k úhradě dlužné částky nejpozději do 7 dnů (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 22. 4. 2021 a podacím lístkem). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy.

6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze shora uvedené smlouvy zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnancem Škoda Auto, a.s, jeho měsíční příjem činí 20 000 Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 1 věty druhé zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

12. Podle § 3 písm. b) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

13. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

16. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 17. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

18. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávanou zápůjčku splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

19. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že při uzavření předmětné smlouvy v ní byly uvedeny informace o zaměstnání žalovaného a o jeho čistém měsíčním příjmu. O výdajové stránce ve smlouvě nebylo uvedeno ničeho. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do smlouvy bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, jaká je výše jeho příjmů, je proto pro řádné zjištění a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Závěr o tom, že ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného způsobem shora uvedeným skutečně došlo, nelze učinit ani na základě„ potvrzení“ žalovaného obsaženého v předmětné smlouvě. Byť žalobkyně tvrdila, že přezkoumávala příjmovou i výdajovou stránku, k této skutečnost předložila pouze předmětnou smlouvu, ve které jsou však uvedeny pouze údaje o příjmu žalovaného, ne o jeho výdajích.

20. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou.

21. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 23 183 Kč (čerpaný úvěrový rámec), kterou jí žalovaný co do částky 10 890,98 nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 10 890,98 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl a ve zbylém rozsahu ji zamítl. Co se týče rozsahu, který se týkal zákonného úroku z prodlení z částky 11 341,98 Kč ve výši 8,25 % ročně od 3. 7. 2021 do zaplacení soud žalobu zamítl s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému (dne 15. 10. 2021), a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 16. 10. 2021, do zaplacení.

22. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která se nároku domáhala formulářovou žalobou, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná (úspěch v rozsahu 96,02 %), přičemž neúspěch měla v poměrně nepatrné části (3,98 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 341,98 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.