19 C 283/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , 294 04 Dolní Bousov pro zaplacení 10 863 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 062 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, to je co do- částky 5 801 Kč- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 172,67 Kč- kapitalizovaného úroku ve výši 14 072,09 Kč- zákonného úroku z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 6 296,94 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení- úroku ve výši 21,00 % ročně z částky 6 296,94 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,zamítá se.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 28. 6. 2024 a postoupeným usnesením daného soudu ze dne 1. 7. 2024, č. j. EPR 172934/2024-5, podepsanému soudu, tj. Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, dále jen „soud“, domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 863 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, uzavřeli dne 25. 9. 2011 smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný peněžní prostředky převzal v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, zejména provedla vyhodnocení informací získaných od žalovaného, které byly ověřeny doklady pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní/podnájemní smlouvou. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou ve výši 5 801 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 763 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,00 % ročně, odměnu za zpracování půjčky ve výši 1 280 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 758 Kč. Žalovaný se zavázal splácet v 45 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 307 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 5. 8. 2012. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, naposledy uhradil splátku dne 3. 12. 2012 a celkem uhradil částku 2 938 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 2. 4. 2013 jistina činila částku 6 296,94 Kč a dlužný poplatek částku 4 566,06 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek 21. 9. 2023 činila výše pohledávky za žalovaným částku ve výši 10 867,32 Kč. Žalovaný již neuhradil ničeho a nadále zůstal žalobkyni dlužen celkovou částku 10 863 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 6 296,94 Kč a dlužného poplatku ve výši 4 566,06 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 14 072,09 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 172,67 Kč, úroku ve výši 21,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 296,94 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 7,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 296,94 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal žalobkyni dlužen žalovanou částku.

2. Přípisem soudu ze dne 15. 10. 2024 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala její právní předchůdkyně při poskytování úvěru žalovanému jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že vycházela z prohlášení žalovaného uvedeného v kartě zákazníka, které následně ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Na podporu svých tvrzení předložila zákaznickou kartu ze dne 25. 9. 2011 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu byla výzva k vyjádření řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaný jako zákazník uzavřeli dne 25. 9. 2011 smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 8 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 801 Kč (souhrnný poplatek se sestává z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek), a to v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách, přičemž výše každé týdenní (sedmidenní) splátky od první po předposlední činila 307 Kč a poslední činila 293 Kč, když splatnost poslední splátky byla stanovena na 5. 8. 2012. Celková dlužná částka, kterou byl žalovaný na základě této smlouvy povinen zaplatit, činila částku ve výši 13 801 Kč. RPSN činilo 70,94 %. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce (prokázáno smlouvou o půjčce č. , tel. číslo, uzavřenou dne 25. 9. 2011 a smluvními podmínkami smlouvy o půjčce). Žalovaný dosud uhradil částku 2 938 Kč (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by uhradil více, než tvrdí žalobkyně). Žalovaný v zákaznické kartě vyplnil, že bydlí v podnájmu, tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena nájemní smlouvou (nedoloženo), nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a pracuje na hlavní pracovní úvazek jako dělník ve výrobě ve společnosti RECTICAL s.r.o. tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena pracovní smlouvou (nedoloženo). Žalovaný dále v zákaznické kartě uvedl, že pobírá měsíční příjem ve výši 12 600 Kč, tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena výplatními páskami (nedoloženo), dále že má úvěr z kreditní karty, nemá půjčku u jiné společnosti, jeho výdaje na domácnost činí 4 420 Kč měsíčně, na telefon 400 Kč měsíčně a na nájem 3 000 Kč měsíčně, tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena doklady SIPO (nedoloženo) (prokázáno zákaznickou kartou ze dne 25. 9. 2011).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek ze dne 21. 9. 2023). Dopisem ze dne 29. 9. 2023 byl žalovaný informován o tom, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 a podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023). Žalovaný byl dopisem zástupce žalobkyně ze dne 3. 6. 2024 vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 3. 6. 2024 a podacím lístkem ze dne 4. 6. 2024). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a již ničeho nezaplatil.

8. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku).

9. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, částku ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 5 801 Kč, tj. celkovou částku 13 801 Kč v dohodnuté lhůtě v týdenních splátkách. Žalovaný však svému závazku nedostál, když právní předchůdkyni žalobkyně vrátil pouze částku 2 938 Kč a po postoupení pohledávky na žalobkyni nadále žalobkyni dluží na jistině 6 296,94 Kč a na souhrnném poplatku 4 566,06 Kč.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

11. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. Pro právní posouzení této věci – s výjimkou postoupení pohledávky – jsou mimo jiná rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen „obch. zák.“, a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“.

13. Podle § 261 odst. 1 obch. zák. tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

14. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).

15. Podle § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obch. zák. dohodou podle odst. 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení obč. zák. nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle obč. zák. a na její společné závazky se použijí ustanovení obč. zák.

16. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle ustanovení § 502 obch. zák. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

18. Podle § 506 obch. zák. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

19. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

20. Dle § 273 odst. 1 obch. zák. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle § 273 odst. 2 obch. zák. odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek uvedených v odstavci 1.

21. Podle § 517 odst. 1 věta prvá obč. zák. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis (nařízení vlády č. 142/1994 Sb.).

22. Podle § 456 obč. zák. se musí předmět bezdůvodného obohacení vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu.

23. Z provedeného dokazování, v návaznosti na citovanou právní úpravu, soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si pohledávku.

24. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013, dále jen „ZoSÚ“, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

25. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C-679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“26. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, respektive zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 ZoSÚ. Soud totiž považuje za jednoznačně zjištěné, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel, a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ sankcionuje neplatností takové smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze z 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017 – 53). Dle podmínek stanovených evropským spotřebitelským právem, konkrétně Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, je i na „spotřebitelské“ vztahy vzniklé před nabytím účinnosti ZoSÚ nezbytné zásady ZoSÚ aplikovat, neboť pozice smluvní strany uzavírající smlouvu před nabytím účinnosti tohoto zákona se nikterak nelišila od pozice spotřebitele uzavírajícího smlouvu již v režimu spotřebitelských smluv. Dle důvodové zprávy k ZoSÚ pak musí být posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno s náležitou odbornou péčí. Jedná se v podstatě o právní zakotvení přirozeného zájmu věřitelů správně odhadnout schopnost spotřebitele splatit poskytnutý úvěr, který věřitelé ve vlastním zájmu na „spotřebitelské“ vztahy vzniklé před nabytím účinnosti ZoSÚ již aplikují.

27. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39: „V souvislosti s tímto výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními … požadovanými doklady pro prokázání úvěruschopnosti spotřebitele mohou být např. potvrzení o zaměstnání a příjmu, výplatní pásky, výpis z bankovního účtu žadatele a podobně … Mělo by jít o doklady vydané spotřebiteli třetí stranou, které budou objektivně a věrohodně vypovídat o spotřebitelově schopnosti dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Pokud by i v případě doložení těchto dokladů přetrvávaly pochybnosti o bonitě dlužníka, bylo by možné jeho situaci ověřit nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (viz § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).“28. S přihlédnutím k výše uvedenému je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně (poskytovatel úvěru), byla i v tomto posuzovaném případě povinna s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele/žalovaného úvěr splácet, za tím účelem mimo jiné získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází a dosažené informace odborným způsobem posoudit. Až v případě zjištění, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, bylo možno úvěr poskytnout, v opačném případě bylo nezbytné považovat smlouvu za absolutně neplatnou. Je nutné konstatovat, že má-li tedy poskytovatel úvěru povinnost ověřovat jednotlivá tvrzení žadatelů o spotřebitelské úvěry z příslušných dokladů, pak s touto povinností souvisí i povinnost doložit, že tímto způsobem bylo postupováno při posuzování úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr. I přes tuto povinnost žalobkyně soudu žádné předmětné doklady nedoložila. Proto soud byl povinen dospět k závěru, že v posuzovaném případě nebylo postupováno zákonným způsobem, právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr nejednala s odbornou péčí, nedostatečně zkoumala a tedy i nedostatečně zhodnotila úvěruschopnost žalovaného.

29. S ohledem na shora uvedené tak soud smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr, posoudil jako neplatnou podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, a to absolutně. Žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni pouze částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 456 obč. zák.), a kterou dosud nesplatil. Z dokazování soud zjistil, že byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil 2 938 Kč. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil co do částky 5 062 Kč, a je proto povinen plnění v rozsahu tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno – tj. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni požadovanou částku 5 062 Kč. Ve zbývající části, tj. částky 5 801 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 172,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 072,09 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 6 296,94 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 21,00 % ročně z částky 6 296,94 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

30. Soud žalobě co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 6 296,94 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení nevyhověl, neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrových smluv nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly, jak vyplývá z obsahu spisu.

32. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť soud neshledal důvody pro prodloužení této lhůty.