19 C 287/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 143 506,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 53 139 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do- částky 90 367,14 Kč- úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 170 509,38 Kč od 11. 10. 2023 do 15. 11. 2023- úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 170 509,38 Kč od 21. 10. 2023 do 15. 11. 2023- úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 167 172,21 Kč od 16. 11. 2023 do 11. 12. 2023- úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 167 172,21 Kč od 16. 11. 2023 do 11. 12. 2023- úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 163 850,64 Kč od 12. 12. 2023 do 19. 2. 2024- úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 163 850,64 Kč od 12. 12. 2023 do 19. 2. 2024- úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 160 505,12 Kč od 20. 2. 2024 do 12. 3. 2024- úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 160 505,12 Kč od 20. 2. 2024 do 12. 3. 2024- úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 157 098,14 Kč od 13. 3. 2024 do 8. 4. 2024- úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 157 098,14 Kč od 13. 3. 2024 do 8. 4. 2024- úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 152 706,14 Kč od 9. 4. 2024 do 13. 5. 2024- úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 152 706,14 Kč od 9. 4. 2024 do 13. 5. 2024- úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 148 106,14 Kč od 14. 5. 2024 do 9. 7. 2024- úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 148 106,14 Kč od 14. 5. 2024 do 9. 7. 2024- úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 143 506,14 Kč od 10. 7. 2024 do zaplacení- úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 143 506,14 Kč od 10. 7. 2024 do zaplacení- kapitalizovaného úroku ve výši 36,54 Kč,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 7. 8. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 143 506,14 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o hotovostním úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), kterou žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 4. 2. 2020, a na jejímž základě byla žalovanému žalobkyní poskytnuta částka ve výši 280 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky. Žalovaný se na základě smlouvy zavázal hradit měsíčně pravidelnou splátku úvěru ve výši 4 527 Kč, skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku 8,49 % ročně, a to vždy k 10. dni v měsíci počínaje dnem 10. 3. 2020. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 5 600 Kč. Splátky od 10. 3. 2020 do 10. 10. 2023 byly splaceny. Od 11. 10. 2023 žalobkyně neeviduje žádné úhrady od žalovaného do dne zesplatnění, tj. do dne 11. 10. 2023. O zesplatnění byl žalovaný informován dopisem. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného tvořen nesplacenou jistinou ve výši 170 509,38 Kč, nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 4 733,30 Kč a smluvní pokutou ve výši 500 Kč. Po zesplatnění úvěru uhradil žalovaný dne 16. 11. 2023 částku ve výši 4 600 Kč, dne 12 12. 2023 částku ve výši 427 Kč a částku ve výši 4 173 Kč, dne 20. 2. 2024 částku ve výši 4 246 Kč a částku ve výši 354 Kč, dne 13. 3. 2024 částku ve výši 281 Kč a částku ve výši 4 319 Kč, dne 9. 4. 2024 částku ve výši 4 392 Kč a částku ve výši 208 Kč, dne 14. 5. 2024 částku ve výši 4 600 Kč a dne 10. 7. 2024 částku ve výši 4 600 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení, a to od 10. dne následujícího po zesplatnění. Žalovaný prohlášením ze dne 25. 10. 2023 svůj dluh z úvěrové smlouvy č. , hodnota, uznal. Prohlášení je vlastnoručně podepsáno a podpis je úředně ověřen.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil na den 15. 1. 2025 první jednání, z něhož se žalobkyně z důvodu procesní ekonomie omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání doručeno (vhozeno do schránky dne 31. 12. 2024). Soud posoudil omluvu žalobkyně jako nedůvodnou.

4. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 4. 2. 2020 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, (poskytovatel služby , Anonymizováno, je společnost , právnická osoba, .), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr do výše 280 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal žalobkyni úvěr vrátit v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 4 527 Kč splatných vždy 10. den v kalendářním měsíci a zaplatit sjednaný úrok ve výši 8,49 % ročně. První splátka byla splatná ke dni 10. 3. 2020. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky Zonky. Dle podmínek pro používání úvěru žalobkyně byla oprávněna úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného s úhradou dvou po sobě nezaplacených splátek nebo v případě prodlení jedné splátky déle než měsíc (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 2. 2020, potvrzením o podpisu smlouvy potvrzovací SMS zprávou, úvěrovými podmínkami účinnými od 1. 12. 2021, úvěrovými podmínkami účinnými od 15. 12. 2020, splátkovým kalendářem úvěru č. , hodnota, ).

6. Žalobkyně dne 4. 2. 2020 převedla na účet žalovaného č. , Anonymizováno, částku ve výši 280 000 Kč (prokázáno potvrzením o vyplacení úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 10. 2023).

7. Dopisem oznamujícím žalovanému zesplatnění úvěru zároveň žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala: „Žádáme Vás, abyste nám celou dlužnou částku, tj. 175 742,68 Kč zaplatil do 10 dnů, a to na účet naší společnosti č. , č. účtu, . Jako variabilní symbol uveďte číslo Vaší smlouvy: , Anonymizováno, “. Výzva nerozepisovala, co je dlužnou jistinou, tedy posléze bezdůvodným obohacením a co jsou ostatní nároky (prokázáno zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou ze dne 11. 10. 2023).

8. Žalobkyně k posouzení příjmu a výdajů žalovaného vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným. Ten sdělil, že je zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, , kde dosahuje měsíčního příjmu ve výši 35 000 Kč a jeho měsíční výdaje činí 25 000 Kč včetně splátek úvěru. Je pouze obecně tvrzeno jak se příjmy a výdaje ověřují, není konkrétně uvedeno, jak tomu bylo v daném případě a už vůbec nebyly předloženy důkazy, jež by tato tvrzení prokazovala. Příjem ostatních členů domácnosti je udáván ve výši 10 000 Kč, není však nijak prověřeno, jak je tento další příjem zatížen výdaji a zda s ním lze vůbec pro účely úhrady závazků žalovaného nakládat. Dále je uváděno, že žalovaný má dvě děti. K bydlení se uvádí, že jde o bydlení ve vlastním bytě či domě s hypotékou (tento údaj není tedy vypovídající, nemůže platit obojí). Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS a NRKI s tím, že u žalovaného nebylo identifikováno riziko exekuce. Rovněž lustrace v insolvenčním rejstříku byla negativní. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný má k dispozici na úhradu dalšího úvěru částku 4 527 Kč měsíčně. Je zřejmé, že závěry žalobkyně o příjmech a výdajích žalovaného nejsou úplné. Žalobkyně netvrdí, že by výdaje nějak ověřovala, u příjmu je tvrzení jen obecné a není ničím prokázáno. (prokázáno Potvrzením o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutí úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 7. 2024, výpisem z bankovního a nebankovního registru CNCB).

9. Z Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutí úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 7. 2024, přitom soud mimo jiné zjistil, že žalovaný na úvěrech a půjčkách hradil měsíčně 15 274 Kč, když jeho celkové zadlužení v době žádosti o úvěr nyní posuzovaný bylo 1 574 556 Kč.

10. Žalovaný uhradil splátky za období od 10. 3. 2020 do 10. 10. 2023. V prodlení se žalovaný ocitl se splátkou splatnou dne 11. 10. 2023, a proto žalobkyně úvěr dne 11. 10. 2023 zesplatnila. Dlužná jistina ke dni zesplatnění činila 170 509,38 Kč (prokázáno splátkovým kalendářem).

11. Z listiny o uznání dluhu ze dne 25. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 280 000 Kč, a to dne 4. 2. 2020. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný hradil na tento úvěr i po tomto uznání dluhu. Uznání dluhu je akcesorický závazek, jehož platnost závisí na platnosti závazku hlavního. Jak uvedeno níže je úvěrová smlouva absolutně neplatná, neplatnost se tedy týká i uznání dluhu z této absolutně neplatné smlouvy. Uznání dluhu je uznáním závazků z úvěrové smlouvy nikoli uznáním bezdůvodného obohacení, nejde tedy o novou dohodu věřitele a dlužníka i ohledně splatnosti bezdůvodného obohacení, tak jak ji má na mysli rozhodnutí NS ČR , spisová značka, . Uznání dluhu tedy nelze posoudit ani v části (co do uznané jistiny) jako uznání bezdůvodného obohacení, protože jistina není vyčíslena jako bezdůvodné obohacení, není na ni započítáno vše, co bylo hrazeno, ale je vyčíslena jako dlužná jistina z úvěru.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Soud neměl pochybnosti o tom, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je spotřebitelským úvěrem podřízeným z. č. 257/2016 Sb. (dále též jen „ZoSÚ“).

14. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1 ZoSÚ.

19. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku sp. zn. , spisová značka, uzavřel, že úpravu zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele).

20. Formulace „v době přiměřené jeho možnostem“ dle Nejvyššího soudu přímo míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Z toho vyplývá mimo jiné to, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností (a to i v případě dílčích splátek), nemůže se vůbec dostat do prodlení a poskytovateli úvěru nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.

21. Pokud se poskytovatel úvěru domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh, aby soud určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, . Nejvyšší soud dále rozpracoval, že dílčí plnění na jistinu úvěru z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze bez dalšího považovat za konkludentní uznání dluhu, s čímž je spojen mimo jiné i ten důsledek, že takováto dílčí splátka jistiny nevede k zahájení běhu nové desetileté promlčecí lhůty.

22. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

23. Soud po provedeném dokazování konstatoval, že nemá za prokázané řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V žalobě se jen obecně konstatuje postup , jméno FO, při verifikaci příjmu žadatele o úvěr. Výpis z účtu žalovaného nebyl předložen, aby soud mohl posoudit, že z něho žalobkyně mohla zjistit, že je žalovaný úvěruschopný (tvrdí, že příjmy zjišťoval primárně z účtů budoucích dlužníků). Žalobkyně ani neuvedla, co z výpisu mělo být zjištěno k příjmům a výdajům. Úvěr byl přitom poskytnut v „covidové době“, kdy řada lidí o své zaměstnání přišla, a tím spíš měla žalobkyně věnovat zvýšenou péči ověření, zda případně příjmy, které byly v minulosti na účtu, může spotřebitel reálně dosahovat i v budoucnu, tedy, že jeho pracovní poměr trvá. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, přesto, že sama na projednání věci soudem trvala, nemohl ji soud poučit dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o nutnosti tvrdit a prokazovat skutečnosti, vztahující se k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno o těchto skutečnostech a následkem toho je, že soud posoudil vztah jen jako bezdůvodné obohacení, neboť smlouva o úvěru je s ohledem na ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná.

24. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Výzva k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy před podáním žaloby ze dne 11. 10. 2023 tak nezaložila splatnost bezdůvodného obohacení ani podle obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle § 2991 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši 175 742,68 Kč, zahrnující, jak dosud neuhrazenou jistinu (bezdůvodné obohacení), tak úroky z úvěru, bez zřetelného oddělení a vyčíslení jednotlivých složek tvrzeného dluhu. Podstatnými náležitostmi výzvy k úhradě dluhu jsou přitom uvedení důvodu dluhu, zřetelné vyčíslení dluhu výzva k úhradě dluhu. Dále musí být takové jednání řádně učiněno vůči dlužníku. Pokud jde o jednání vůči nepřítomné osobě, platí ustanovení §570 - §573 zákona č. 89/2012 Sb. Soudu nebylo prokázáno rovněž doručení této výzvy k úhradě. Žalobkyně předložila pouze podací arch ze dne 12. 10. 2023. Přitom i pro uplatnění domněnky dojití do sféry vlivu adresáta třetí den po odeslání se uplatní pouze za předpokladu, že zásilka došlo (to nebylo prokázáno). Podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“25. Jak bylo řečeno, taková výzva by nezaložila splatnost bezdůvodného obohacení ani podle obecné úpravy bezdůvodného obohacení, jež se, pokud jde o splatnost, uplatnila pro absolutně neplatný spotřebitelský úvěr v režimu zákona č. 145/2009 Sb. Zákon č. 257/2016 Sb. se od zákona č. 145/2009 Sb. liší právě co do splatnosti bezdůvodného obohacení. Rozdílu splatnosti bezdůvodného obohacení vzniklého z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru v režimu z. č. 145/2009 Sb. a z. č. 257/2016 Sb. se věnuje rozsudek NS ČR ze dne 20. 9. 2023 sp. zn. , spisová značka, , který zmiňuje již shora citované rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, řešící právě splatnost bezdůvodného obohacení v režimu z. č. 257/2016 Sb.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

27. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.