19 C 288/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 936,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 842,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do -) částky 2 094 Kč -) kapitalizovaného úroku ve výši 1 515,80 Kč vzniklým sazbou 15,00 % ročně z částky 9 842,68 Kč od 18. 5. 2022 do 22. 5. 2023 -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 005,25 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 9 842,68 Kč od 21. 9. 2022 do 22. 5. 2023 -) úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 9 842,68 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení -) zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 9 842,68 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 462 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 14. 7. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 936,68 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci spolu uzavřeli dne 29. 9. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni splácet spolu s úrokem z úvěru a poplatky dle platného ceníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila a žalovanému předmětný úvěr poskytla. Žalovaný své povinnosti nedodržel a dostal se do prodlení s hrazením splátek. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání výzvy, proto žalobkyně úvěr ke dni 21. 9. 2022 zesplatnila, v souladu s platným právním řádem pak byla dlužná částka nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 11 936,68 Kč, kterou tvoří neuhrazená jistina ve výši 9 842,68 Kč, neuhrazené poplatky ve výši 2 094 Kč, smluvní úrok ve výši 1 515,80 Kč, zákonný úrok z prodlení ročně z aktuální jistiny dluhu kapitalizovaný od 21. 9. 2022 do 22. 5. 2023 částkou 1 005,25 Kč, dále smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 9 842,68 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 842,68 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu opakovaně vyzývala, avšak bezúspěšně. Žalovaný nereagoval ani poté, co mu byla právní zástupkyní žalobkyně zaslána dne 24. 5. 2023 předžalobní výzva k úhradě dluhu.

2. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalobkyni žalovaným, kdy byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla žalobkyní zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila.

3. Přípisem zdejšího soudu ze dne 27. 9. 2023, který byl žalobkyni doručen dne 5. 10. 2023, byla žalobkyně vyzvána, aby do 15 dní od doručení tohoto přípisu písemně doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a jakou celkovou částku žalovaný z úvěrové smlouvy uhradil, případně dosud nepředložené důkazy i předložila k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení doplnila tak, že své podání ze dne 14. 7. 2023 doplnila o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne 29. 9. 2016 a dále uvedla, že jí žalovaný uhradil částku v celkové výši 84 286,66 Kč.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 29. 9. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr až do výše 10 000 Kč s možností jeho opakovaného čerpání do celkové výše úvěrového limitu a žalovaný se zavázal hradit splátky takto čerpaného úvěru žalobkyni spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně, a to pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 500 Kč splatnými vždy 16. den každého kalendářního měsíce, s tím, že první splátka byla splatná dne 16. 10. 2016 (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 29. 9. 2016). Nedílnou součástí smlouvy o revolvingovém úvěru byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně pro soukromou klientelu a ceník pro spotřebitelský úvěr platný pro úvěry uzavřené od 26. 7. 2014 (prokázáno všeobecnými obchodními podmínkami pro soukromou klientelu a ceníkem pro spotřebitelský úvěr). Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 29. 9. 2016 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. a pobírá průměrný měsíční příjem ve výši 16 965 Kč. Ostatní výdaje (např. na výživné, srážky ze mzdy, léky, nájem) žalovaný uvedl ve výši 1 000 Kč (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 29. 9. 2016 a výpisy z osobního účtu č. [bankovní účet]). Žalobkyně dále ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, dále ověřila jeho předchozí splátkovou morálku a že neměl žádné relevantní negativní informace v interní evidenci klientů. Žalobkyně dále zjistila, že měl žalovaný v době úvěrové žádosti splátky ve výši 1 250 Kč měsíčně (prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta). Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy na jeho úvěrovém účtu možnost čerpání částky 10 000 Kč a žalovaný peněžní prostředky dne 29. 9. 2016 vyčerpal v celé výši (prokázáno výpisem z úvěrového účtu za období od 29. 9. 2016 do 30. 9. 2016). Žalovaný následně tento úvěr splácel dohodnutými měsíčními splátkami a současně opakovaně čerpal do smluvené výše úvěru, ovšem poslední částečnou splátku provedl dne 23. 6. 2022 a po tomto datu již nebylo na úvěr hrazeno ničeho (prokázáno podklady pro soudní konání). Žalovaný splátky řádně a včas nehradil, proto žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 20. 8. 2022 naposledy vyzývala k úhradě jeho dluhu ve výši 2 004 Kč nejpozději do 21. 9. 2022, a když tak žalovaný neučinil, dopisem ze dne 21. 9. 2022 prohlásila žalobkyně pohledávku za splatnou ke dni 21. 9. 2022 s tím, že dluh žalovaného k tomuto dni činil 12 474 Kč (prokázáno poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 20. 8. 2022, rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 21. 9. 2022 vč. poštovního podacího archu ze dne 26. 9. 2022). Z čl. 7 a 7.2 smlouvy soud ověřil, že v případě prodlení žalovaného s úhradou dvou splátek, popřípadě s úhradou jedné splátky déle než tři měsíce, byla žalobkyně oprávněna omezit nebo zastavit další čerpání úvěru anebo úvěr okamžitě zesplatnit. Úvěr byl veden na účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný uhradil do zesplatnění celého úvěru ke dni 21. 9. 2022 žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 84 286,66 Kč (prokázáno výpisy z úvěrového účtu za období od 1. 10. 2016 do 30. 6. 2022 a podklady pro soudní konání). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky upomínkou právní zástupkyně žalobkyně dne 24. 5. 2023 podanou k poštovní přepravě téhož dne, ani poté dlužnou částku neuhradil (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 24. 5. 2023 včetně poštovního podacího archu z téhož dne).

7. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (výpis z obchodního rejstříku).

8. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn skutkový stav, jak výše uvedeno, tedy že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 9. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout opakovaně finanční prostředky až do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal hradit splátky takto čerpaného úvěru žalobkyni spolu s úrokem z úvěru a sjednaných poplatků v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když žalovanému poskytla na jeho úvěrovém účtu možnost čerpání částky 10 000 Kč. Žalovaný tyto finanční prostředky průběžně čerpal a současně splácel, nicméně v měsíci červnu 2022 zaplatil poslední a jen částečnou splátku a následně již nic, čímž porušil své smluvní povinnosti. Žalobkyně následně prohlásila celou nesplacenou částku ke dni 21. 9. 2022 za splatnou a požadovala úhradu celé dlužné částky včetně příslušenství. Žalovaný uhradil do zesplatnění celého úvěru ke dni 21. 9. 2022 žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 84 286,66 Kč.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ z. s. ú.“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

11. Podle § 2395 zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

16. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

20. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

25. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č.j. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

28. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 29. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

30. Žalobkyně na základě výzvy soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, tj. příjem ve výši 16 965 Kč a ostatní výdaje (např. na výživné, srážky ze mzdy, léky, nájem) ve výši 1 000 Kč. Dále k tomuto předložila posouzení úvěruschopnosti klienta, dle kterého měl žalovaný v době úvěrové žádosti poskytnut u žalobkyně další úvěr se splátkou ve výši 1 250 Kč měsíčně, a výpisy z osobního účtu žalovaného. Soud má za prokázané ověření a zkoumání příjmové stránky žalovaného, nicméně žalobkyně netvrdila ničeho o zkoumání výdajů žalovaného, vyjma splátek jiného úvěru ve výši 1 250 Kč měsíčně. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu tvrzené výdaje (např. na výživné, srážky ze mzdy, léky, nájem) ve výši 1 000 Kč jsou nepřiměřeně nízké. Pokud žalobkyně nezkoumala i další složky výdajů žalovaného (např. nájem, běžné výdaje či splátky dalších úvěrů), nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalovaného, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaný schopen úvěr splatit. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace.

31. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., který vyžaduje prověřování příjmové i výdajové stránky žalovaného, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o revolvingovém úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

32. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 9 842,68 Kč, představující vyčerpanou částku úvěru žalovaným ke dni zesplatnění úvěru, kterou jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 9 842,68 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl.

33. Soud zamítl požadované příslušenství pohledávky a nárok na zaplacení poplatků v celkové výši 2 094 Kč, které žalobkyně zahrnula do celkové částky jistiny. Z § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvod pro její prodloužení.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 462 Kč, přičemž tato částka představuje 64,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 82,46 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17,54 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši 11 936,68 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

35. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.