19 C 289/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 14 125,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 125,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 14 125,90 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 30. 6. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 125,90 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , kterou uzavřela se žalovaným dne 2. 5. 2023 společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne úvěr ve výši 35 662 Kč, jehož splatnost byla sjednána ke dni 2. 5. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem 35 662 Kč v platbách: dne 2. 5. 2023 ve výši 16 220 Kč, dne 8. 6. 2023 ve výši 16 000 Kč, dne 21. 7. 2023 ve výši 1 820 Kč a dne 10. 8. 2023 ve výši 1 622 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného , č. účtu, . Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky čerpal, avšak nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. K zesplatnění celého úvěru došlo ke dni 7. 11. 2023. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou dne 2. 6. 2025, avšak marně. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil žalobkyni 21 536,10 Kč. Předmětem žalobního návrhu tak je nesplacená jistina úvěru ve výši 14 125,90 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 na základě které nabyla pohledávku za žalovanou od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která tuto pohledávku nabyla od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2025. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy neuznal, žádala žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Po celou dobu řízení byl zcela pasivní.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 2. 5. 2023 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 16 220 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem ve výši 457,50% ročně formou pravidelných měsíčních splátek splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně tak žalovanému poskytla prostředky v celkové výši 35 662 Kč. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, s termínem splatnosti k 2. 5. 2025. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o spotřebitelském úvěru.

6. Z Potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne 2. 5. 2023 platbu ve výši 16 220 Kč, dne 8. 6. 2023 platbu ve výši 16 000 Kč, dne 21. 7. 2023 platbu ve výši 1 820 Kč a dne 10. 8. 2023 platbu ve výši 1 622 Kč. Všechny platby byly zasílány pod stejným variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný tak čerpal úvěr v celkové výši 35 662 Kč.

7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 6. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě částky v celkové výši 29 542,75 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, . Částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 21 266,75 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 8 276 Kč. Jistina není samostatně v této výzvě vyčíslena.

8. Z podacího lístku č. RR2735585866F ze dne 2. 6. 2025 bylo zjištěno, že v uvedený den byla odeslána zásilka z podací pošty České Budějovice na adresu žalovaného.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako postupitelem na straně jedné, a společností De Vries , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako postupníkem na straně druhé, ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 uzavřené mezi společností De Vries , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako postupitelem na straně jedné a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO žalobkyně, , jako postupníkem na straně druhé, a ze Seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným přešla na základě uvedených postupních smluv nejprve na právní předchůdkyni žalobkyně a poté na žalobkyni. O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný informován dopisem ze dne 2. 6. 2025 odeslaným téhož dne, což bylo prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025 a podacím lístkem , právnická osoba, z téhož dne. V Oznámení není samostatně vyčíslena jistina dluhu.

10. Z listiny „Movinero“ datované 7. 11. 2023, která má charakter emailové zprávy, soud zjistil, že zde jistina vyčíslena je (ve výši 16 220 Kč). Doručování této zprávy však neproběhlo s využitím poštovních služeb, nelze proto tuto listinu použít k prokázání domněnky dojití výzvy do sféry vlivu žalovaného (viz níže).

11. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný ke dni podání žaloby uhradil z celkové částky dluhu částku 21 536,10 Kč.

12. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo tvrzeno ničeho. Žalobkyně výslovně již v návrhu uvedla, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

13. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem.

14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

17. S ohledem na absenci důkazů k tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Úvěruschopnost žalovaného měla právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat prostřednictvím lustrace žalovaného ve veřejně přístupných databázích. Pouhá lustrace ve veřejně přístupných rejstřících by však pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebyla dostačující i kdyby byla prokázána. Lustrací se nezjistí nic o příjmech a výdajích žalovaného. Nelze tak dojít k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, a že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet, když žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nemohla znát finanční situaci žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen úvěr splácet, a poskytla mu úvěr, aniž by řádně zkoumala jeho příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

18. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

19. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a přesto mu úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 35 662 Kč, které žalovaný čerpal v platbách dne 2. 5. 2023, 8. 6. 2023, 21. 7. 2023 a 10. 8. 2023. Podle tvrzení žalobkyně na tuto částku žalovaný uhradil 21 536,10 Kč. Prostředky ve výši 14 125,90 Kč žalovaný žalobkyni nevrátil, čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky v celkové výši 14 125,90 Kč žalobkyni vrátit. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení.

20. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 14 125,90 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15% z částky 14 125,90 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení zamítl (výrok II).

21. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s judikaturou nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 z. č. 257/2016 Sb., upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí , spisová značka, , kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalovaného, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalovaného v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalovaného před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalovaného se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaný se ocitne v prodlení jen jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“ opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

22. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že jeho majetkové poměry v době doručení výzvy k splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

23. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

24. Žádná z výzev k úhradě dluhu předložených soudu nebyla výzvou řádnou, splatnost bezdůvodného obohacení tedy takto být založena nemohla. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen obsahuje-li skutkové vymezení dluhu, jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR , spisová značka, ) a dostane-li se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalovanému by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné by nebylo zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu jé prokázání, že výzva došla do dispozice žalovaného. Přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázaní „dojití“.

25. Podle § 570 z. č. 89/2012 Sb. platí „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“, podle § 573 z. č. 89/2012 Sb. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 z. č. 879/2012 Sb. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS 32 Cdo 1287/2018), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. „S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznamu provozovatelů poštovních služeb, který je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

26. Žalobkyně tedy nepředložila žádnou výzvu, která by založila splatnost bezdůvodného obohacení. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu, nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (příslušenství nemá vliv na úspěch ve věci), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

28. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.