19 C 29/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 28 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do- částky 20 450 Kč- zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 28 950 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 25. 10. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 28 950 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 21. 6. 2024 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, -, Anonymizováno, , na základě které jí poskytla částku v celkové výši 45 450 Kč sestávající z půjčené částky ve výši 25 000 Kč a ze souhrnného poplatku ve výši 20 450 Kč. Žalovaná se zavázala půjčenou částku splácet po 758 Kč týdně. Svůj závazek ze smlouvy však nedodržela a dne 16.8.2025 se dostala do prodlení. Na půjčenou částku splatila celkem 16 500 Kč. Žalobkyně tedy po žalované požaduje zaplacení zbývající částky ve výši 28 950 Kč (tj. rozdíl mezi poskytnutou částkou 45 450 Kč a tím, co žalovaná již splatila, tj. částkou 16 500 Kč) a zákonného úroku z prodlení od 16. 8. 2025 do zaplacení. Ke zkoumání a ověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu rodného čísla dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , nahlédla do záznamů insolvenčního rejstříku, zaměstnání ověřila telefonicky, provedla kontrolu platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnotila aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta (hlášení od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti) a zkontrolovala předložené dokumenty v kartě klienta.

2. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ke zkoumání a ověřování úvěruschopnosti a k předložení důkazů, ze kterých byly ověřeny příjmy a výdaje žalované, k vyčíslení částky, kterou žalovaná na úvěr celkem uhradila, a k předložení výzvy k úhradě žalované částky včetně dokladu o dojití podle ustanovení § 570 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na tuto výzvu žalobkyně zareagovala přípisem ze dne 20. 3. 2026.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Po celou dobu řízení byla zcela pasivní.

4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 21. 6. 2024 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Úvěr byl sjednán na dobu 60 týdnů. Žalované byl dále účtován úrok ve výši 4 950 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 7 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celková výše úvěru tak činila 45 450 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných týdenních splátkách po 757,50 Kč. Smlouva byla oboustranně podepsána a její součástí je i Evidenční karta klienta a Protokol – Informační a posuzovací návštěva klienta. Z těchto dokumentů soud zjistil, že žalovaná má středoškolské vzdělání, žije sama, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní vozidlo ani žádnou nemovitost, není a nikdy nebyla trestně stíhána a dosud neměla u žalobkyně sjednaný žádný úvěr. V době poskytnutí úvěru žalovaná pracovala u společnosti , právnická osoba, ., IČO 15253, jako prodavačka v prodejně , Anonymizováno, , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem ve výši 29 978 Kč a měsíčními výdaji ve výši 13 792 Kč (z toho na bydlení je uváděno 8 932 Kč a dále částka 4 860 Kč je počítána jako životní minimum).

7. Z Vyjádření žalobkyně ze dne 20. 3. 2026 doplněné o výstup z registru REPI s negativním výsledkem, výplatní listy za duben 2024 a za květen 2024 u zaměstnavatele , právnická osoba, . a listinu nazvanou „Finanční údaje o klientovi“, která není žalovanou podepsána, soud zjistil, že úvěr byl poskytnut v hotovosti v místě bydliště žalované, žalovaná na úvěr celkem uhradila částku ve výši 16 500 Kč, dále že za měsíc duben 2024 žalované náležela výplata ve výši 28 413 Kč (základní mzda ve výši 24 000 Kč) a za měsíc květen 2024 výplata ve výši 31 543 Kč (základní mzda ve výši 24 000 Kč). K výdajům nebyly předloženy žádné důkazy.

8. Z Předžalobní upomínky ze dne 14. 10. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 28 950 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy žalované na účet žalobkyně. Žalobkyně žalované účtovala i poplatek za upomínku ve výši 300 Kč a úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Ve výzvě je uvedeno, že žalovaná dosud na dluh uhradila částku ve výši 16 500 Kč. Z výzvy není patrné, z čeho se dlužná částka skládá.

9. Z podacího archu soud zjistil pouze to, že dne 14. 10. 2025 byla žalované pod číslem , Anonymizováno, zasílána žalobkyní zásilka. Arch není nijak označen ani orazítkován.

10. Nahlédnutím do insolvenčního rejstříku soud zjistil, že na žalovanou bylo vedeno insolvenční řízení, které bylo ukončeno dne 12. 11. 2022.

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

12. Dne 21. 6. 2024 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytla žalované částku ve výši 25 000 Kč, resp. po připočtení poplatků v celkové výši 20 450 Kč, částku úvěru v celkové výši 45 450 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných týdenních splátkách po 757,50 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky, a to dne 15. 8. 2025. Na dlužnou částku žalovaná ke dni podání žaloby uhradila 16 500 Kč. K ověřování úvěruschopnosti žalobkyně předložila pouze dvě výplatní pásky, a to za měsíc duben 2024 a za měsíc květen 2024, výstup z registru REPI, Kartu klienta, listinu „Finanční údaje o klientovi, k výdajům žalované nebylo předloženo ničeho.

13. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“).

14. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

20. S ohledem na nedostatečné důkazy k tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalované posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Úvěruschopnost žalované měla žalobkyně zkoumat prostřednictvím lustrace žalované ve veřejně přístupných databázích, avšak pouhá lustrace ve veřejně přístupných rejstřících by pro posouzení úvěruschopnosti žalované nebyla dostačující, i kdyby byla prokázána. Lustrací se nezjistí nic o příjmech a výdajích žalované. Nelze tak dojít k závěru, že žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované řádně, a že žalovaná byla schopna svůj dluh splácet, když žalobkyně soudu předložila pouze výstup z registru REPI a výplatní listy za měsíc duben 2024 a za měsíc květen 2024, k výdajům nebylo doloženo ničeho, pouze z Karty klienta – prohlášení žalované je zjistitelná částka výdajů ve výši 13 792 Kč (z toho na bydlení je uváděno 8 932 Kč a částka 4 860 Kč je počítána jako životní minimum). Z výplatních pásek není zřejmé, o jaký druh pracovního poměru se jedná, zda na dobu určitou či neurčitou, zda žalovaná je či není ve zkušební době, tedy nelze mít za prokázané, že je důvodný předpoklad, že žalovaná bude kalkulovaný příjem dosahovat po alespoň větší část období, po které bude úvěr splácet. Výdaje nebyly zkoumány reálně vůbec. Žalobkyně doložila formulář, kde bylo kalkulováno s výdaji ve výši 13 792 Kč (viz shora), tento formulář však není žalovanou podepsán, výdaje nejsou nijak ověřeny. Žalobkyně tak, dle názoru soudu, s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované, zda je schopna úvěr splácet, a poskytla jí úvěr, aniž by řádně zkoumala její příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

21. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalované řádně, a přesto jí úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaná čerpala v hotovosti při podpisu smlouvy dne 21. 6. 2024 a které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Ke dni podání žaloby uhradila žalovaná na úvěr částku ve výši 16 500 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky ve výši 8 500 Kč, žalobkyni vrátit. Zbytek úvěru byl na souhrnné poplatky.

22. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 8 500 Kč, o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 20 450 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 28 950 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, se žalovaná dosud neocitla v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. , spisová značka, cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“23. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s judikaturou nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 z. č. 257/2016 Sb., upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí , spisová značka, , kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalované, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalované v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalované před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalované se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaná se ocitne v prodlení jen, jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

24. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaná namítá úspěšně, že její majetkové poměry v době doručení výzvy k splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

25. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaná, že její majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

26. Soudu nebyla předložena řádná výzva k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy, splatnost bezdůvodného obohacení tedy takto být založena nemohla. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen, obsahuje-li skutkové vymezení dluhu a jeho výši, výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR , spisová značka, ) a dostane-li se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalované by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné by nebylo zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu, je prokázání, že výzva došla do dispozice žalované, přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázaní „dojití“.

27. Podle § 570 o. z. platí: „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Podle § 573 o. z. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 o. z. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS , spisová značka, ), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. „S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznamu provozovatelů poštovních služeb, který je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

28. Žalobkyně tedy nepředložila řádnou výzvu, která by založila splatnost bezdůvodného obohacení. Jako důkaz byla předložena pouze upomínka bez prokázání o dojití této upomínky a odeslání samotné upomínky není prokázáno, neboť arch, který je předkládán nemá razítko České pošty (odeslání však není průkazem, že se zásilka dostala do sféry vlivu žalované a není podkladem pro uplatnění domněnky dojití). Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu, nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení.

30. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.