19 C 291/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 100 000 Kč- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 100 000 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení- s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 9. 7. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky a přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 14. 11. 2023 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru. Žalovanému vznikla povinnost úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 1. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky písemnou upomínkou ze dne 20. 1. 2024 a ze dne 5. 2. 2024. Jelikož žalovaný tuto svoji povinnost řádně nesplnil, žalobkyně dopisem ze dne 21. 6. 2024 prohlásila celý dluh žalovaného za splatný a vyzvala žalovaného k jeho uhrazení. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 100 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2 v souladu s čl. V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru, a přiznání náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivní.

3. Soud ve věci nařídil jednání, které se konalo dne 8. 1. 2025. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil. Žalovaný se k jednání nedostavil, o odročení jednání nežádal. Soud tak nemohl nepřítomnou žalobkyni poučit o nutnosti prokazovat skutečnosti vztahující se k řádnému zkoumání úvěruschopnosti podle § 118a odst. 1, 3 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Břemeno tvrzení a důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti účastníka – spotřebitele zde leží na žalobkyni.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

5. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 14. 11. 2023 prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný potvrdil akceptaci návrhu smlouvy zasláním platby ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Žalobkyně se úvěrovou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který měl být čerpán vyplacením částky 100 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Zápůjční úroková sazba činila 10 % měsíčně. Žalovaný byl dle smlouvy povinen splácet úvěr ve 12 splátkách úrok (bez umoření jistiny) po 10 000 Kč se splatností každého 15. dne v měsíci. Současně s poslední splátkou úroku byla splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru. Žalovaný se tak zavázal splatit úvěr včetně úroku z úvěru v celkové výši 220 000 Kč (jistina ve výši 100 000 Kč, úrok z úvěru v celkové výši 120 000 Kč. Tato částka byla splatná dne 15. 11. 2024, první splátka byla splatná 15. 12. 2024. Žalobkyně a žalovaný si sjednali, že náklady spojené s uplatněním pohledávky činí za první písemnou upomínku 500 Kč a za druhou písemnou upomínku 500 Kč.

6. Žalobkyně žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru seznámila s jeho právy a povinnostmi plynoucími mu z uzavírané smlouvy a se splátkovým kalendářem (prokázáno předsmluvními informacemi).

7. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádnému dítěti, je zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jeho měsíční příjem činí 36 835 Kč a pravidelné finanční závazky (splátky úvěru) činí 6 214 Kč měsíčně (prokázáno Přílohou č. 1 k Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele).

8. Žalovaný uhradil žalobkyni dne 14. 11. 2023 na účet č. , č. účtu, verifikační platbu ve výši 1 Kč (prokázáno z detailu pohybu - okamžitá příchozí platba na účet).

9. Dne 15. 11. 2023 zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostní platbě ve výši 79 272 Kč na účet žalovaného a pokyn k platbě ve výši 20 728 Kč. Celkem tak byla žalovanému vyplacena částka ve výši 100 000 Kč (prokázáno z detailu pohybu – bezhotovostní platba).

10. Žalobkyně odeslala dne 20. 1. 2024 žalovanému s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 10 000 Kč splatné dne 15. 1. 2024 (druhá splátka úvěru) výzvu k úhradě dlužné splátky ve výši 10 000 Kč a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 500 Kč (prokázáno upomínkou č. 1 ze dne 20. 1. 2024 včetně odeslaného e - mailu s 1. upomínkou). Současně ho upozornila, že pokud nebude dlužná splátka uhrazena nejpozději 4. dne následujícího měsíce po vystavení 1.upomínky, bude 5. dne měsíce následujícího po vystavení 1. upomínky zaslána 2. upomínka.

11. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 5. 2. 2024 s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 10 000 Kč splatné dne 15. 1. 2024 další výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 10 000 Kč a vyúčtovala mu opětovně poplatek za upomínku ve výši 500 Kč (spolu s předchozím poplatkem za 1. upomínku ve výši 500 Kč), tedy poplatky za upomínky v celkové výši 1 000 Kč (prokázáno upomínkou č. 2 ze dne 5. 2. 2024 včetně odeslaného e-mailu s 2. upomínkou). Současně jej upozornila, že pokud nebude dlužná částka uhrazena do 20. 2. 2024 bude úvěr zesplatněn a žalobkyně bude požadovat též sankce a smluvní pokutu.

12. Žalobkyně dopisem ze dne 21. 6. 2024 vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 164 041,29 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 100 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 52 161,29 kč, nákladů na upomínkování ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 10 880 Kč. Ke dni 21. 6. 2024 došlo ke zesplatnění úvěru, a to proto, že žalovaný na výzvy k úhradě dlužných částek v zasílaných upomínkách nijak nereagoval. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě uvedené částky ve lhůtě do 5. 7. 2024. Současně se zesplatněním úvěru došlo k negativnímu záznamu v registrech SOLUS a REPI (prokázáno listinou s názvem „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení“ ze dne 21. 6. 2024, včetně podacího lístku z téhož dne).

13. Z tabulky umoření soud zjistil pouze to, jak se bude úvěr umořovat, nebylo zjištěno, kolik žalovaný reálně uhradil na úvěr.

14. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil. Soud však podotýká, že vyzýván byl k úhradě dluhu až z druhé splátky. Upomínka k úhradě prvé splátky nebyla soudu předložena. Tvrzení o tom, že žalovaný ničeho neuhradil neodpovídá žalobkyní vystaveným upomínkám. Vedle toho byl žalovaný podle smlouvy povinen uhradit žalobkyni celkovou částku 220 000 Kč. V předžalobní výzvě z 21. 6. 2024 však žalobkyně uvádí dlužnou částku jen ve výši 164 041,29 Kč. Uvedené rozpory, jež vzbuzovali důvodné pochybnosti o celkové výši bezdůvodného obohacení žalovaného soud nemohl odstranit, neboť žalobkyně se jednání soudu neúčastnila, tedy nebyla vyzvána k doplnění skutkových okolností a důkazů dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř.

15. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

16. Na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 11. 2023 poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet žalovaného částku 100 000 Kč. Žalovaný měl hradit žalobkyni měsíčně částku úroku ve výši 10 000 Kč, a to po dobu 12 měsíců s tím, že současně s poslední splátkou úroku bude splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru ve výši 100 000 Kč. Celkově tak měl žalovaný žalobkyni zaplatit částku ve výši 220 000 Kč. Žalovaný se ocitl přes upomínky žalobkyně v prodlení se splátkou splatnou dne 15. 1. 2024, pročež žalobkyně úvěr dne 21. 6. 2024 zesplatnila a dluh vyčíslila na částku 164 041,29 Kč. Žalovaný na úvěru č. , hodnota, žalobkyni ničeho neuhradil. Zda vůbec případně kolik žalovaný na úvěr žalobkyni uhradil se nepodařilo věrohodně prokázat.

17. Soud se dále zabýval otázkou byla-li předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na řádnost procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“. Soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

18. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

22. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. V řízení nedoložila ani netvrdila, jakým konkrétním způsobem zkoumala a ověřovala výdajové poměry účastníka, zejména jeho pravidelné měsíční výdaje spojené s bydlením, ošacením, stravováním, že by měla k dispozici výpisy z jeho účtu u banky, příp. jiné doklady prokazující výdaje účastníka. Rovněž si od žalovaného nevyžádala podrobnější údaje o splácených úvěrech (u společností , právnická osoba, , , právnická osoba, , Leaderfin a , právnická osoba, ). Již výsledek lustrace v REPI (registr platebních informací (CRIF)) „vysoce rizikový klient“ měl žalobkyni vést k větší obezřetnosti. Žalobkyně tak v řízení netvrdila a neprokázala konkrétní způsob posouzení úvěruschopnosti účastníka při poskytování předmětného úvěru; nepředložila listiny k doplnění tvrzení a označení důkazů ke způsobu posouzení úvěruschopnosti účastníka. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení účastníka o výši jeho příjmu, o jeho rodinném stavu, podstatné výdaje žalovaného nebyly blíže zjišťovány a ověřovány vůbec. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace.

23. S ohledem na výše uvedené nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a splnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou. Část smlouvy sice o zkoumání úvěruschopnosti hovoří, ale pouze obecně. Není tvrzeno, s jakými příjmy a s jakými náklady u žalovaného žalobkyně kalkulovala. Co je ale jisté, že žalovaný splácel úvěrem předchozí nesplacený úvěr, jeho zadlužení se tedy prohlubovalo. Soud tedy nemá za prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti a nemá ani řádně prokázáno, kolik žalovaný celkem na úvěr uhradil, tedy jaká je výše bezdůvodného obohacení, když najisto je postaveno jen to, že dluží splátku splatnou dne 15. 1. 2024. Není ale jisté, zda na všech platbách, které vůči žalobkyni provedl, nepřeplatil jistinu úvěru, tedy i o tomto panuje důkazní nouze (celková výše uhrazená žalovaným na závazky spojené s úvěrovou smlouvou). Soud nemohl nepřítomnou žalobkyni o těchto nedostatečných tvrzeních a důkazech poučit podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazů ke svému žalobnímu nároku, soud tedy zcela žalobu zamítl, neboť v situaci, kdy nebylo prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti, kdy šlo o vztah z bezdůvodného obohacení, neměl soud najisto postaveno, a to ani z tvrzení žalobkyně, kolik celkem žalovaný na závazky spojené s úvěrovou smlouvou uhradil, a kolik by případně dlužil na bezdůvodném obohacení, nebo zda toto přeplatil. Vzhledem k tomu, že měl hradit víc na základě smlouvy, než byla jistina úvěru, není vyloučeno, že i při dluhu 100 000 Kč mohl žalovaný stále jistinu dluhu přeplatit. Z tvrzených skutkových okolností, ani z předložených důkazů soud není schopen bez aktivního přístupu žalobkyně – nepřítomnost u jednání postavit najisto tyto skutečnosti. Soud proto z uvedeného důvodu žalobu zcela zamítl (výrok I.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl sice ve věci úspěšnější, ale žádné náklady mu v tomto řízení – podle obsahu spisu – nevznikly.