19 C 299/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 120 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně jdoucím od 30. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, a to co do -) částky 1 120 Kč -) úroku z prodlení z částky 5 120 Kč od 23. 11. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 838 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 18. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 120 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny ve výši 4 000 Kč a poplatku ve výši 1 120 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 5 120 Kč od 23. 11. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně. V této žalobě uvedla, že žalovaný prostřednictvím žádosti o úvěr zveřejněné na internetových stránkách webová adresa uzavřel dne 23. 10. 2015 se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen„ smlouva“), na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč Tyto peněžní prostředky byly žalovanému zaslány na bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 120 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit nejpozději dne 22. 11. 2015, přičemž do této doby neuhradil ničeho. Dne 3. 3. 2021 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. Ke dni postoupení pohledávky neuhradil žalovaný ničeho a celková dlužná částka tak činila 5 120 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti pohledávky do zaplacení. Poté, co se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, byl předžalobní upomínkou ze strany právního zástupce žalobkyně vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši 5 120 Kč, přičemž ani po této výzvě ničeho neuhradil.

2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy lustrací žalovaného z veřejně dostupných databází CRKI, BRKI, CEE a ISIR. Na základě uvedených skutečností právní předchůdkyně žalobkyně neměla pochybností o možnosti a schopnosti žalovaného úvěr splácet, proto jeho žádosti o úvěr bylo vyhověno.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 23. 10. 2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a to převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 120 Kč, celkem tedy částku 5 120 Kč, nejpozději do 22. 11. 2015 (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru a potvrzením o odeslání finančních prostředků). Žalovaný neuhradil za dobu trvání smlouvy ničeho. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky, a to předžalobní výzvou, v rámci které žalovaného vyzval k úhradě nejpozději do 3 dnů (prokázáno dopisem nazvaným výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 4. 2021 a podacím lístkem). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy. Dne 3. 3. 2021 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 13. 4. 2021 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021 a podacím lístkem).

6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

7. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována lustrací žalovaného z veřejně dostupných databází CRKI, BRKI, CEE a ISIR. K tvrzeným skutečnostem nebyl ze strany žalobkyně předložen žádný důkaz, žalobkyně ani nezkoumala žádné doklady předložené žalovaným. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet.

8. Pouhé nahlížení do dostupných registrů a evidencí k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

9. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému úvěr poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen zapůjčené peněžní prostředky vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou.

10. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 4 000 Kč, kterou jí žalovaný zcela nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění, tedy částku 4 000 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu, který se týkal zákonného úroku z prodlení z částky 5 120 Kč ve výši 8,5 % ročně od 23. 11. 2015 do zaplacení soud žalobu zamítl, a to s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému (dne 29. 10. 2021), a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 30. 10. 2021, do zaplacení.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 1 věty druhé zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

17. Podle § 3 písm. b) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

18. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

21. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 22. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

23. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 838 Kč, přičemž tato částka představuje 56,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 78,13 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,87 %). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 5 120 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.