19 C 302/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 44 161,97 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 887 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do</b> <b>částky 10 274,97 Kč</b> <b>kapitalizovaného úroku ve výši 3 617,12 Kč</b> <b>úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 43 361,97 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení</b> <b>kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 488,19 Kč</b> <b>zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 44 161,97 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení</b> <b>se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 109 Kč, a to do tří dnů k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 28. 8. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 44 161,97 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 488,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 617,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 161,97 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 43 361,97 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení. V tomto návrhu uvedla, že žalobkyně uzavřela dne 20. 9. 2022 s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč, který byla oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty. Celkem žalovaná čerpala částku ve výši 49 333 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž výše splátky byla stanovena jako 3,18 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost splátek byla stanovena vždy na 20. den v kalendářním měsíci. Celkem žalovaná uhradila částku 10 746 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně proto celý dluh ke dni 24. 5. 2023 zesplatnila a současně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu. Po zesplatnění žalovaná uhradila žalobkyni pouze částku 4 700 Kč a zůstala žalobkyni dlužna celkovou částku ve výši 44 161,97 Kč sestávající se z dlužné jistiny 43 361,97 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované též zaplacení sjednaného úroku 25,90 % ročně kapitalizovaného za období od 25. 5. 2023 do 28. 8. 2023 částkou 43 361,97 Kč a dále od 29. 8. 2023 z dlužné jistiny do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od 8. 6. 2023 do 28. 8. 2023 částkou 1 488,19 Kč a dále od 29. 8. 2023 do zaplacení z dlužné jistiny, případných poplatků a smluvních pokut. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužné částky.

2. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě posouzení její příjmové a výdajové stránky, na základě posouzení klientských informací o proměnných jako je např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí a způsob bydlení, a prostřednictvím nahlížení do externích úvěrových registrů.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, přestože jí byla žaloba řádně doručena dne 26. 10. 2023 vhozením do domovní schránky na adrese trvalého pobytu žalované.

4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 20. 9. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč, který byla žalovaná oprávněna opakovaně čerpat. Žalovaná se smlouvou zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 3,182 % z výše sjednaného úvěrového rámce, tj. 1 386 Kč se splatností každého 20. dne v měsíci. Součástí splátek byla úhrada úroku ve výši 25,90 % ročně. Žalovaná se dále zavázala k úhradě pojištění ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. Žalovaná při uzavírání smlouvy žalobkyni uvedla, že je svobodná, žije u rodičů, má učňovské vzdělání. Žalovaná byla zaměstnána u [právnická osoba], s čistým měsíčním příjmem ve výši 32 000 Kč a s čistým vedlejším měsíčním příjmem ve výši 15 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti činil 10 000 Kč. Žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, které upravovaly práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu neupravené smlouvou (prokázáno smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] úvěrovými podmínkami žalobkyně platnými od 2. 5. 2022). Žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy vycházela z údajů uvedených žalovanou ve smlouvě a z žalovanou uvedené výše výdajů domácnosti 11 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 28. 8. 2023). Žalovaná čerpala částku 49 333 Kč, celková částka k uhrazení včetně pojištění, úroků a smluvních pokut činila 60 013,28 Kč. Žalovaná na tuto částku uhradila částku v celkové výši 10 746 Kč, přičemž na jistinu byla započtena částka 5 971,03 Kč. Žalovaná své závazky neplnila řádně a včas, proto žalobkyně dluh ve výši 49 603,08 Kč ke dni 24. 5. 2023 zesplatnila a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy. Po zesplatnění uhradila žalovaná ještě částku 4 700 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad, výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 24. 5. 2023 a podacím archem ze dne 25. 5. 2023). Právní zástupce žalobkyně proto žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do sedmi dnů od doručení výzvy (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 13. 7. 2023 a podacím lístkem ze dne 14. 7. 2023). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě této výzvy.

6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, jaké má žalobkyně nastavené postupy k posouzení úvěruschopnosti jejích klientů (prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta).

7. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku).

8. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ z. s. ú.“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

9. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaná při uzavírání předmětné smlouvy uvedla informace o své příjmové stránce, výdajích domácnosti a bydlení. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, potvrzení o ověření bonity klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Pouhé prohlášení žalované o tom, že je schopna předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jejích majetkových poměrů zcela nedostačující. Navíc žalobkyně zkoumala pouze příjmovou stránku žalované a výdaje domácnosti, výdaje žalované nikterak nezkoumala ani nezjišťovala. Pokud žalobkyně zkoumala jen příjmovou stránku a výdaje domácnosti, které ale neověřovala oproti žádným dokumentům, a nezabývala se výdajovou stránkou žalované, nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaná bude schopna úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 z. s. ú. Je logické, že u žalované mohla nastat situace, kdy sice příjmová stránka odpovídala údajům uvedeným ve smlouvě, ale její výdaje byly vyšší než uvedené příjmy. V takovémto případě by jistě žalobkyně úvěr neposkytla. Pokud žalobkyně výdaje žalované nezkoumala, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ z. s. ú.“, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

23. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 24. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

25. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

26. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil jako neplatnou.

27. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 49 333 Kč (výše čerpaného úvěru), kterou jí žalovaná co do částky 33 887 Kč nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 33 887 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

28. Z § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalované a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalované vrátit zbytek obohacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvod pro její prodloužení.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která se svého nároku domáhala formulářovou žalobou, a jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce po zaokrouhlení 2 109 Kč, přičemž tato částka představuje 53,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 76,73 % a úspěchu žalované v rozsahu 23,27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 767 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši 44 161,97 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

30. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).