19 C 303/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno - Anonymizováno a.s., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 10 489,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 452,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do- částky 1 036,48 Kč- kapitalizovaného úroku ve výši 838,87 Kč- úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 9 990,05 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení- zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 9 990,05 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 802 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 17. 7. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 489,05 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, uzavřela s žalovaným dne 19. 8. 2022 smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 10 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se smlouvou zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků společně s úrokem ve výši 23,99 % ročně z vyčerpané části úvěru, poplatky a náklady spojenými s vydáním a užíváním kreditní karty. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Před poskytnutím úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací, registru SOLUS, tak i kontrolou veřejných databází (insolvenčního rejstříku, databáze MVČR). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vydala kreditní kartu a poskytla mu úvěrový rámec až do výše 10 000 Kč. Žalovaný však čerpaný úvěr řádně nesplácel, pročež právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 28. 11. 2023 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce ve výši 9 990,05 Kč, dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 838,87 Kč a dlužných poplatků za zaslání výzvy k úhradě dluhu dne 28. 8. 2023 ve výši 499 Kč. Žalobkyně vlastnické právo k žalované pohledávce nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 5. 2024 s právní předchůdkyní žalobkyně. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně. Vedle žalované částky požaduje žalobkyně po žalovaném též zaplacení sjednané úroku a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny.

2. Přípisem nadepsaného soudu ze dne 31. 10. 2024 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dnů od doručení přípisu písemně doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, označila a předložila důkazy k prokázání doplněných tvrzení a dále aby sdělila, jakou celkovou částku žalovaný na úvěr a další poplatky uhradil. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které následně kontrolovala v interních a externích databázích, zejména bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra České republiky, a dále že porovnávala příjem a výdaj žalovaného odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný z předmětného úvěru vyčerpal částku ve výši 14 220,26 Kč a uhradil částku ve výši 4 767,69 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivní.

4. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 19. 8. 2022 se žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 10 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty, a žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutý úvěr právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve splátkách, kdy minimální splátka činila 3,20 % z vyčerpaného úvěrového rámce, minimálně 200 Kč. Poskytnuté prostředky byly úročeny úrokem ve výši 23,99 % ročně, a to ode dne čerpání úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Z článku XVI. bodu 2 obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet soud ověřil oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně prohlásit v případě porušení smlouvy žalovaným veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, ze dne 19. 8. 2022, akceptací návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, ze dne 22. 8. 2022, žádostí o aktivaci aplikace Raiffeisen mobilní bankovnictví ze dne 19. 8. 2022, obchodními podmínkami pro vydávání a používání kreditních karet, všeobecnými obchodními podmínkami, ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby účinným od 1. 9. 2021 a ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby účinným od 14. 11. 2022). Před uzavřením smlouvy byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně seznámen s jeho právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ve formě kreditní karty č. , hodnota, ) Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 14 220,26 Kč. Čerpané peněžní prostředky však žalovaný včas a řádně nesplácel, za celou dobu smluvního vztahu uhradil částku v celkové výši 4 767,69 Kč (prokázáno souhrnným výpisem z účtu kreditní karty za období od 21. 8. 2022 do 24. 11. 2023 a výpisy z kartového účtu). Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek právní předchůdkyně žalobkyně všechny závazky žalovaného ze smlouvy ke dni 28. 11. 2023 zesplatnila a dopisem ze dne 30. 11. 2023 o tom informovala žalovaného a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky 11 327,92 Kč (prokázáno prohlášením o okamžité splatnosti kreditní karty ze dne 30. 11. 2023 a přehledem podacích čísel ze dne 20. 5. 2024).

7. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného v době uzavírání smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých samotným žalovaným v návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, , a to z příjmu, který žalovaný v žádosti deklaroval ve výši 20 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala jeho příjem a výdaje, výpočtem získala částku disponibilních zdrojů, která byla dle žalobkyně dostatečná pro poskytnutí úvěru, a dále využila interních a externích datových zdrojů (BRKI, NRKI, SOLUS) a provedla potřebné lustrace ve veřejných databázích (insolvenční rejstřík, databáze MVČR), ve kterých nebyla nalezena žádná negativní informace (prokázáno protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta, prohlášením k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 22. 5. 2024, CBL ze dne 22. 5. 2024, údaji klienta ze dne 26. 1. 2023, zpracováním osobních údajů pro účely registrů a mimořádným výpisem z účtu 788114002 za období od 1. 1. 2000 do 7. 5. 2024).

8. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 3. 5. 2024 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 12/2023 ze dne 13. 12. 2023 včetně dodatku č. 1 ze dne 15. 2. 2024, smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2023/04 ze dne 3. 5. 2024, seznamem postoupených pohledávek a potvrzením úplaty ze dne 7. 5. 2024). O změně v osobě věřitele byl žalovaný písemně informován dopisem ze dne 16. 5. 2024 zaslaným na adresu trvalého pobytu žalovaného dne 16. 5. 2024 a dopisem ze dne 17. 5.2024 zaslaným na adresu pro doručování, kterou žalovaný uvedl ve smlouvě, dne 17. 5.2024 (prokázáno vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2024 a ze dne 17. 5. 2024 a přehledem podacích čísel ze dne 23. 5. 2024). Zástupce žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzýval k zaplacení žalované částky (prokázáno předžalobní výzvou k úhradě ze dne 11. 6. 2024 a seznamem odeslaných předžalobních výzev ze dne 11. 6. 2024).

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Soud se předně zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením předmětné smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

11. Na základě provedeného dokazování má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečným způsobem, s odbornou péčí, zkoumala úvěruschopnost žalovaného při poskytnutí úvěru z titulu smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, , neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila, když i k výzvě soudu ze dne 31. 10. 2024 odpověděla zcela nekonkrétně a obecně. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho příjmy i výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z ustanovení § 86 ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Z ustálené judikatury soudů České republiky (např. sp. zn. III ÚS 4129/18) i Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce) bez ohledu na jazykové znění § 87 ZoSÚ vyplývá, že neplatnost smlouvy pro nesplnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) je absolutní, tedy soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

25. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovaný byl o změně věřitele právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměn. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována.

26. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 220,26 Kč, které žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 9 452,57 Kč (zapůjčených 14 220,26 Kč po odečtení žalovaným vrácených 4 767,69 Kč), žalobkyni také vrátit. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 9 452,57 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.).

27. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. , spisová značka, cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 9 452,57 Kč, tedy z 90 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 1 036,48 Kč, tedy z 10 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 80 % (90 % - 10 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši 10 489,05 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 80 % z částky 2 252 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 1 802 Kč.

29. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.