19 C 303/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 26 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do- částky 6 000 Kč- zákonného úroku z prodlení z částky 21 000 Kč ve výši 14,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení- částky ve výši 5 700 Kč,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 356,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 8. 7. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně www., Anonymizováno, .cz, na kterém si žalovaný nastavil požadovanou výši úvěru a dobu jeho trvání, vyplnil žádost o úvěr, souhlasil s podmínkami úvěru a smluvní dokumentací a prostřednictvím ověřovací platby ve výši 1 Kč ověřil totožnost a majitele bankovního účtu. Žalobkyně lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI a BRKI). K ověření příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu. Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla žalobkyní schválena a následně byl žalovanému dne 25. 1. 2024 poskytnut úvěr, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, ze kterého byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, vždy nejpozději k 24. dni v měsíci, úrok ve výši 40 % p. m. přirostlý za uplynulé období. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle čl. 4. 2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný opakovaně porušil smluvní podmínky dané smlouvou o úvěru, žalobkyně proto celý úvěr ke dni 29. 5. 2024 zesplatnila. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Předžalobní výzva mu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 14. 6. 2025. Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny v kapitalizované výši 6 000 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení a na zaplacení smluvní pokuty v kapitalizované výši 5 700 Kč. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy neuznal, žádala žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z občanského průkazu číslo , hodnota, vydaného , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, dne 25. 7. 2022 a z rodného listu žalovaného vydaného , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, dne 31. 10. 2000 soud zjistil totožnost žalovaného.

6. Z vnitřního dokumentu banky označeného jako „, Anonymizováno, , který je přehledem pohybů na účtu , Anonymizováno, , IBAN, a na , Anonymizováno, :, IBAN, , soud zjistil, že na účet , Anonymizováno, , IBAN, došla dne 21. 1. 2024 částka ve výši 5 500 Kč, dne 20. 12. 2023 částka ve výši 14 100 Kč, dne 7. 12. 2023 částka ve výši 10 393 Kč označená jako mzda, dne 6. 10. 2023 částky ve výši 15 640 Kč a 30 710 Kč, obě označené jako mzdy, dne 7. 9. 2023 částka ve výši 14 539 Kč označená jako mzda, dne 17. 12. 2023 byla z účtu provedena platba ve prospěch , právnická osoba, ve výši 0,01 Kč. Na účet , Anonymizováno, :, IBAN, došly dne 10. 1. 2024 částka ve výši 28 952 Kč (mzda od , jméno FO, , jméno FO, ), dne 5. 1. 2024 částka ve výši 44 673 Kč a částka ve výši 27 065 Kč, obě označené jako mzdy, dne 8. 12. 2023 částka 29 427 Kč (mzda), dne 7. 12. 2023 částka ve výši 42 463 Kč (mzda), dne 10. 11. 2023 částka ve výši 25 663 Kč (mzda), dne 7. 11. 2023 částka ve výši 42 032 Kč (mzda) a dne 6. 10. 2023 částka ve výši 30 710 Kč (mzda). Z účtu pravidelně odcházely platby nájemného ve výši 19 500 Kč (dne 6. 1. 2024, dne 7. 12. 2023) a byly prováděny běžné platby – nákup potravin apod. Sledované období u obou účtů je od 31. 8. 2023 do 24. 1. 2024, resp. od 31. 8. 2023 do 16. 1. 2024. Zůstatky na účtech, tedy výše příjmů a výdajů, za každý měsíc ze sledovaného období, nejsou z tohoto vnitřního dokumentu banky zřejmé.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 40% měsíčně. Jistinu mohl žalovaný splatit kdykoliv. Úrok ve výši 40% měsíčně byl splatný vždy k 24. dni v měsíci za uplynulé období. Úvěr byl sjednán jako nezajištěný, neúčelový, bezhotovostní, s možností opakovaného čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník.

8. Z Potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 25. 1. 2024 byla z účtu žalobkyně poslána na účet číslo , č. účtu, částka ve výši 15 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , což je rodné číslo žalovaného.

9. Z dopisu nazvaného „Zesplatnění spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, “ ze dne 26. 5. 2024 soud zjistil, že v důsledku porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného žalobkyně dne 26. 5. 2024 celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 44 173 Kč do tří dnů od doručení tohoto dopisu. Ve výzvě není jistina zvlášť vyčíslena.

10. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě částky v celkové výši 51 811,86 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, a zároveň k úhradě dosud vzniklých nákladů právního zastoupení ve výši 12 632 Kč na účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, . Ve výzvě není jistina zvlášť vyčíslena.

11. Z podacího lístku č. RR2736138799F ze dne 14. 6. 2025 bylo zjištěno, že v uvedený den byla odeslána zásilka z podací pošty , právnická osoba, na adresu žalovaného uvedenou v žalobě i ve smlouvě o úvěru.

12. Žalovaný úvěr ve výši 15 000 Kč čerpal dne 25. 1. 2024.

13. Nebylo prokázáno, že by žalovaný něčeho na dlužnou částku uhradil.

14. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo tvrzeno lustrování žalovaného ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI, důkazy o lustraci předloženy nebyly, a dále byl předložen dokument „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ týkající se pohybů na účtech , Anonymizováno, : , IBAN, a Plus Konto IBAN:, IBAN, za období od 31. 8. 2023 do 24. 1. 2024, resp. od 31. 8. 2023 do 16. 1. 2024, ze kterého soud nezjistil přesnou výši částky, se kterou žalovaný mohl každý měsíc v období před poskytnutím úvěru disponovat a která by tak pokrývala platbu za poskytnutý úvěr.

15. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

16. Dne 25. 1. 2024 žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný měl poskytnutou částku spolu s úrokem vrátit. Žalovaný úvěr ve výši 15 000 Kč čerpal, a to jednorázově dne 25. 1. 2024, ale na svůj závazek neuhradil ničeho. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky. Důkazy k prokázání povinnosti žalobkyně zkoumat a řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného byly nedostatečné. Žalobkyně tak řádně neprověřila možnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr.

17. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“).

18. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Vzhledem k tomu, že žalobkyní předložené důkazy k řádnému zkoumání úvěruschopnosti dostatečně neprokázaly úvěruschopnost žalovaného, posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Úvěruschopnost žalovaného měla žalobkyně zkoumat prostřednictvím lustrace žalovaného ve veřejně přístupných databázích. Pouhá lustrace ve veřejně přístupných rejstřících by pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebyla dostačující, i kdyby byla prokázána. Lustrací se nezjistí nic o příjmech a výdajích žalovaného. To lze zjistit z potvrzení o příjmu či z výplatních pásek. Rovněž z dokumentu „Bank report“ nelze jednoznačně zjistit, v jaké výši žalovaný mzdu (plat) dostával, když na účet přicházely ve stejný den i dvě platby označené jako mzda. Lze se domnívat, že na účet žalovaného chodila i mzda někoho dalšího, snad z rodiny. Nelze tak dojít k závěru, že žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, a že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet, když žalobkyně soudu nepředložila řádné důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně vůbec nemohla znát finanční situaci žalovaného. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen úvěr splácet, a poskytla mu úvěr, aniž by řádně zkoumala jeho příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

22. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a přesto mu úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 15 000 Kč, které žalovaný jednorázově čerpal dne 25. 1. 2024 a které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky v celkové výši 15 000 Kč žalobkyni vrátit. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení.

23. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 15 000 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 6 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 21 000 Kč ve výši 14,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení a zaplacení částky ve výši 5 700 Kč zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. , spisová značka, cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“24. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s judikaturou nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 z. č. 257/2016Sb., upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí , spisová značka, , kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalovaného, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost, nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalovaného v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalovaného před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalovaného se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaný se ocitne v prodlení jen, jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“ opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

25. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že jeho majetkové poměry v době doručení výzvy k splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

26. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

27. Soudu nebyla předložena žádná řádná výzva k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy, splatnost bezdůvodného obohacení tedy takto být založena nemohla. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu a je tedy řádná jen, obsahuje-li skutkové vymezení dluhu, jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR , spisová značka, ) a dostane se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalovanému by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné by nebylo zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu jé prokázání, že výzva došla do dispozice žalovaného. Přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázání „dojití“.

28. Podle § 570 z. č. 89/2012Sb. platí: „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Podle § 573 z. č. 89/2012 Sb. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 z. č. 879/2012 Sb. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS , spisová značka, ), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. S „využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Seznam provozovatelů poštovních služeb je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

29. Žalobkyně tedy nepředložila žádnou výzvu, která by založila splatnost bezdůvodného obohacení. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu, nepřiznal úroky z prodlení, smluvní úrok v kapitalizované podobě ani smluvní pokutu. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 356,34 Kč, přičemž tato částka představuje 12,36 % z jejich celkové výše 2 883 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 56,18 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,82 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 068 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 700 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

31. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.