19 C 304/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 48 628,41 Kč s příslušenstvím <b>ROZSUDEK:</b>

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 425,8 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do -) částky 22 005 Kč -) zákonného úroku z prodlení z částky 40 303,71 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně -) kapitalizovaného úroku ve výši 6 545,8 Kč -) kapitalizovaného úroku ve výši 2 361,25 Kč -) úroku 15 % ročně z částky 40 303,71 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení -) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč -) částky 8 324,7 Kč jako smluvní pokuty -) zákonného úroku z prodlení z částky 8 324,7 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 11. 8. 2023 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 48 628,41 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo]. V žalobě žalobkyně tvrdí následující: Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], bd [příjmení] 1, [číslo] [anonymizováno], [země], [anonymizováno] v [země] prostřednictvím [právnická osoba], odštěpeného závodu, [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou uzavřela dne 8. 11. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 47 430,80 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,76 % ročně a sazba RPSN ve výši 31 % ročně. Součástí všech splátek byla i měsíční úhrada za sjednané pojištění ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované na základě údajů získaných od žalované, a to prověřením pravdivosti tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů v interních i externích databázích třetích subjektů a v registru [příjmení]. Žalovaná sjednané splátky včas a řádně nehradila. Žalovaná celkem uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku 22 005 Kč. V důsledku nesplácení úvěru odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně dne 31. 1. 2023 od úvěrové smlouvy a k tomuto dni se stal splatným rovněž celý dluh žalované. Ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna po žalované požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2023 s účinností ke dni 22. 2. 2023 svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla o této skutečnosti informována dopisem ze dne 24. 2. 2023. Žalovaná po zesplatnění úvěru neuhradila ničeho. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní dne 5. 6. 2023 písemně vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 40 303,71 Kč, nesplacený úrok z úvěru ve výši 4 727,20 Kč, pojistné ve výši 1 118,60 Kč, náklady za vymáhací proces ve výši 700 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 40 303,71 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 40 303,71 Kč od 15. 1. 2023 do 10. 8. 2023, kapitalizovaný úrok ve výši 2 361,25 Kč, úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 40 303,71 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení, zákonného úroku ve výši 15 % z částky 8 324,7 Kč od 11. 8. 2023 do zaplavení a náhrady nákladů řízení.

2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou Polské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě měl být závazek žalované splněn na území České republiky, a proto může být žalovaná žalována u soudů České republiky a české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou na základě její žádosti ze dne 8. 11. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalované byl poskytnut revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč a s maximálním úvěrovým rámcem ve výši 500 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, a to včetně úroků ve výši 23,76 % ročně do 17. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. Součástí všech splátek byla i měsíční úhrada za sjednané pojištění ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru. Pro případ, že nebude poskytnutý úvěr splácen řádně a včas, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a případné náklady na vymáhací proces ve výši 600 Kč a další poplatky spojené s upomínáním (prokázáno rámcovou smlouvou o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] žádostí/smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] základními informacemi o úvěru a jeho splácení ze dne 16. 11. 2021).

7. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala od žalované údaje o úvěruschopnosti – žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje jako pracovník ve službách a prodeji, má čistý měsíční příjem 23 217 Kč a celkové náklady domácnosti činí 3 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále ověřovala úvěruschopnost žalované v interních a externích databázích třetích subjektů a v registru [příjmení] (prokázáno žádostí/smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo]).

8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované informace zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o výpůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaná zaplatit (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

9. Vzhledem k tomu, že žalovaná pravidelně a včas nehradila měsíční splátky vyčerpané výše úvěru, zaslala právní předchůdkyně žalobkyně dne 27. 12. 2022 žalované dopis o odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] o zesplatnění úvěru ke dni 31. 1. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně současně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 47 517 Kč představující dlužné měsíční splátky úvěru ve výši 14 000 Kč, úvěrovou jistinu ve výši 32 150 Kč, náklady na vymáhání 700 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 667 Kč (prokázáno odstoupením od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 27. 12. 2022).

10. Žalovaná vyčerpala celkem částku 47 430,80 Kč Celkem žalovaná uhradila částku 22 005 Kč (prokázáno platební historií).

11. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2023 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni s účinností ke dni 22. 2. 2023 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2023, seznamem postupovaných pohledávek, potvrzením o provedení transakce ze dne 22. 2. 2023). Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 24. 2. 2023, odeslaným žalované dle podacího archu dne 28. 2. 2023 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 2. 2023 a podacím archem ze dne 28. 2. 2023).

12. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu dopisem ze dne 24. 2. 2023 v celkové výši 47 533,07 Kč do 13. 3. 2023 a dále dopisem ze dne 31. 3. 2023 v celkové výši 48 112,78 Kč do 20. 4. 2023 (výzvy ze dne 24. 2. 2023 a ze dne 31. 3. 2023).

13. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 9. 8. 2023 soud zjistil, jaké úkony prováděla žalobkyně k mimosoudnímu vymožení pohledávky, a to 1x dopis a 2x cesta pověřeného pracovníka na kontaktní adresu žalované.

14. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná ještě vyzvána předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 5. 6. 2023. Žalovaná však ani poté ničeho neuhradila (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 5. 6. 2023 podacím archem ze dne 13. 6. 2023).

15. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (výpis z obchodního rejstříku).

16. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

17. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou na základě její žádosti ze dne 8. 11. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] v souladu s níž žalovaná čerpala finanční prostředky v rozsahu poskytnutého úvěrového rámce. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,76 % ročně a sazba RPSN ve výši 31 % ročně. Součástí všech splátek byla i měsíční úhrada za sjednané pojištění ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaná sjednané splátky včas a řádně nehradila. Žalovaná celkem uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku 22 005 Kč. V důsledku nesplácení úvěru odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně dne 31. 1. 2023 od úvěrové smlouvy a k tomuto dni se stal splatným rovněž celý dluh žalované. Žalovaná po zesplatnění úvěru neuhradila již ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2023 s účinností ke dni 22. 2. 2023 svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla o této skutečnosti informována dopisem ze dne 24. 2. 2023. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní dne 5. 6. 2023 písemně vyzvána k úhradě dlužné částky.

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

19. Pro určení rozhodného hmotného práva se použije Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Toto nařízení se použije pro smlouvy uzavřené po 17. 12. 2009. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 4 odst. 1 písm. b), podle kterého je u smluv o poskytování služeb rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště poskytovatel služby. V dané věci má (a v době uzavření smlouvy měla) banka bydliště (sídlo) na území České republiky.

20. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ z. s. ú.“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. odle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

22. Podle § 2 z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

24. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

25. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

26. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

29. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

30. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

32. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

33. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

34. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

36. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

37. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

38. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č.j. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

39. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 40. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

41. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

42. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

43. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala.

44. Právní předchůdkyně žalobkyně sice provedla před poskytnutím úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalované, ale nikoli řádně. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované vyžádala toliko informaci o jejím příjmu, nicméně podstatné výdaje žalované nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost právní předchůdkyně žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovanou v žádosti/smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo] tvrzené celkové náklady domácnosti ve výši 3 000 Kč jsou nepřiměřeně nízké a neodpovídají realitě cen potravin, energií a bydlení. Nezjišťování životních výdajů žalované se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalované, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení její reálné životní situace.

45. Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 z. s. ú., absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 25 425,8 Kč (vyčerpaná částka finančních prostředků ve výši 47 430,80 Kč mínus částka 22 005 Kč zaplacená žalovanou), žalobkyni také vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl (výrok I).

46. Z § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalované a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalované vrátit zbytek obohacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvod pro její prodloužení.

47. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky 22 005 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 324,7 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 545,8 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 361,25 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 303,71 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 40 303,71 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 8 324,7 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, částečně zamítnout (výrok II).

48. Jelikož byli účastníci ve sporu úspěšní přibližně stejně, rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).