19 C 309/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 32 350 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do</b> <b>a) částky 5 850 Kč</b> <b>b) zákonného úroku z prodlení z částky 25 850 Kč ve výši 15,00 % ročně od 18. 7. 2022 do zaplacení</b> <b>c) částky 2 500 Kč jako nákladu spojeného s uplatněním pohledávky</b> <b>d) částky 6 500 Kč,</b> <b>se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 819,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 14. 6. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně tvrdila, že s ní žalovaný uzavřel dne 17. 6. 2022 smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku prostřednictvím webové stránky žalobkyně [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy a nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný odsouhlasil znění obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného, a to podle skenu dokladu totožnosti s fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu bylo, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením žalovaného). Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, a to [příjmení], který žalobkyně zaslala na žalovaným uvedené telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlídnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to převodem na účet č. [bankovní účet] dne 17. 6. 2022. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5 850 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 17. 7. 2022, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. V důsledku prodlení vznikla žalovanému dále povinnost zaplatit úrok z prodlení z dlužné částky od 18. 7. 2022 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 20 000 Kč, a to konkrétně ode dne 18. 7. 2022 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 8. 6. 2023, kdy žalobkyně vyhotovila žalobu, která tak činí ke dni vyhotovení žaloby částku ve výši 6 500 Kč, a náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč za 5 písemných výzev zaslaných žalovanému. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky.

3. Přípisem zdejšího soudu ze dne 13. 10. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby do 7 dní od doručení přípisu písemně doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem byla při poskytnutí úvěru žalovanému posuzována jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr a jaká konkrétní částka a kdy byla z titulu předmětné smlouvy žalovaným uhrazena, a případně dosud nepředložené důkazy i předložila k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení nedoplnila.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože mu byla žaloba řádně doručena dne 31. 10. 2023 vhozením do domovní schránky na adrese trvalého pobytu žalovaného.

5. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Soud tak vycházel z obsahu spisu.

7. Z žalobkyní předložených listin, a to smlouvy o zápůjčce, soud zjistil, že dne 17. 6. 2022 byla mezi žalobkyní a žalovaným jako klientem uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 2 600 Kč nejpozději do 17. 7. 2022. Výše zápůjční úrokové sazby činila 0 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, které obsahovaly bližší úpravu práv a povinností účastníků. Pro případ prodlení s plněním svých závazků dle smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady žalobkyně ve výši 500 Kč za písemnou upomínku.

8. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. [anonymizováno] podepsaného žalovaným dne 17. 6. 2022 v 12:17 hod. soud zjistil, že se žalobkyně zavázala navýšit původní zápůjčku (ze smlouvy o zápůjčce č. [anonymizováno] ze dne 17. 6. 2022 znějící na částku 10 000 Kč) o 10 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit navýšení zápůjčky a poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 3 250 Kč do 17. 7. 2022.

9. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalovaný ze svého bankovního účtu č. [bankovní účet] zaslal ve prospěch účtu žalobkyně verifikační platbu ve výši 1 Kč.

10. Z výpisu z běžného účtu ze dne 30. 6. 2022 soud zjistil, že dne 17. 6. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] částku v celkové výši 20 000 Kč.

11. Z upomínek ze dne 24. 7. 2022, 31. 7. 2022, 7. 8. 2022, 16. 8. 2022 a 31. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 4. 2023 a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně řádně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 33 468 Kč před podáním žaloby do tří dnů od doručení výzvy.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

14. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 17. 6. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce a žalobkyně poskytla žalovanému celkem (i na základě výše zmíněného dodatku ke smlouvě) zápůjčku ve výši 20 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni jistinu zápůjčky se smluvenými poplatky nejpozději do 17. 7. 2022. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. Žalobkyně neprovedla před poskytnutím zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného (což je soudu zjevné i přes obecnou proklamaci žalobkyně v žalobním žádání, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala), neboť tuto proklamaci nepodložila žádnými důkazy, přičemž si byla vědoma toho (a to nikoli jen procesně), že úvěruschopnost žalovaného má zkoumat a dokládat. Tuto vědomost sama prezentovala odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru v této žalobě a lze též na tuto vědomost usoudit nepřímo i z ostatních žalob a rozhodnutí o nich (jež jsou známy soudu z jeho úřední činnosti), kterýmiž žalobkyně zahajovala soudní řízení před tímto soudem (např. sp. zn. 11 C 16/2023, 19 C 102/2023, 15 C 195/2023).

15. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

16. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

27. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ z. s. ú.“, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

28. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

29. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

31. Podle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

33. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

34. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

35. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Srovnej též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C [číslo] či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 22/2013-19 ze dne 29. 1. 2015 36. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

37. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně nikterak neověřila příjmy žalovaného, nezkoumala jeho měsíční výdaje, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalovaného. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o zápůjčce neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 20 000 Kč, která představuje finanční prostředky, které žalobkyně žalovanému poskytla, a co do této částky s odkazem na § 2991 o. z. soud žalobě vyhověl (výrok I.).

38. Soud zamítl požadované příslušenství pohledávky a s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce, resp. o spotřebitelském úvěru, nárok na zaplacení smluvní pokuty. Z § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvod pro její prodloužení.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, náleží jí tak poměrná část účelně vynaložených nákladů řízení, konkrétně ve výši 23,6 % z celkových nákladů (rozdíl mezi poměrem úspěchu 61,8 % a neúspěchu ve věci 38,2 %). O odměně a paušální náhradě nákladů žalobkyně soud v daném případě rozhodl podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.“, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. Náklady řízení žalobkyně se tak sestávají ze soudního poplatku 1 294 Kč, z paušální odměny za zastupování advokátem dle § 14b odst. 1 bod 2 a. t. ve výši 3 x 500 Kč, ze 3 režijních paušálů dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. po 100 Kč a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 378 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 23,6 % z celkových nákladů řízení ve výši 3 472 Kč, tj. 819,39 Kč.

40. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).