19 C 314/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 5 990 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 652,44 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 26. 2. 2022 do zaplacení ve výši 11,75% ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do ­) částky 2 337,56 Kč, ­) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 353,03 Kč ­) zákonného úroku z prodlení ve výši ­) 7,25 % ročně z částky 5 990 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 ­) 7,25 % ročně z částky 5 990 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ­) 7,25 % ročně z částky 5 990 Kč od 1. 7. 2021 do 30. 8. 2021 a za dobu od 31. 8. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 5 990 Kč s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 3. 12. 2006 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdkyně žalobkyně podle smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 40 týdenních (sedmidenních) splátkách po 205 Kč. Splatnost poslední splátka byla stanovena na 9. 9. 2007. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 9. 10. 2007. Ke dni 9. 9. 2008 činila dlužná jistina částku 3 652,44 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku 2 337,56 Kč. Dne 18. 12. 2020 byla pohledávka postoupena žalobkyni jako novému věřiteli. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 2 210 Kč. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 18. 12. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství částku 5 990 Kč. Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 5 990 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 3 652,44 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 2 337,56 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 353,03 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouva o půjčce č. 316709475, smlouva o postoupení pohledávky s přílohou seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu odeslání, předžalobní výzva) má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřena dne 3. 12. 2006 smlouvu o půjčce, jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce a na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s poplatkem ve výši 3 200 Kč, celkem tedy částku 8 200 Kč, v 40 týdenních splátkách po 205 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku ve výši 2 210 Kč, přičemž na jistině zůstal dlužen částku 3 652,44 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval jej k úhradě dlužné částky.

6. Právní vztah mezi účastníky posoudil soud dle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ o. z.“, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Pro právní posouzení této věci – s výjimkou postoupení pohledávky – jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen„ obch. zák.“, a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen„ obč. zák.“.

8. Podle § 657 obch. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 273 obch. zák. část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

9. Dle § 365 věty první obch. zák. je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Podle § 369 odst. 1 věty první obch. zák je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

10. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ustanovení § 502 obch. zák. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

11. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

12. V dané situaci soud rovněž nemohl přehlédnout, že současný věřitel – žalobkyně nabyla pohledávku v roce 2020. Přitom již od účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. a posléze z. č. 257/2016 Sb. je při posuzování spotřebitelského úvěru (tím vztah jednoznačně je) posuzována otázka zkoumání úvěry schopnosti. Žalobkyni je toto bez pochyb známo, u zdejšího soudu již několik let podává množství žalob na plnění z titulu spotřebitelských úvěrů, když pohledávky od původních věřitelů skupuje. Žalobkyně tedy musela vědět, že smlouvu, z které pohledávku postoupením v roce 2020 nabyla a nyní ji uplatňuje, pokud by byla uzavřena v posledních téměř 11 letech, by bylo nutno považovat za absolutně neplatnou, protože nesplňuje základní požadavky zákona z hlediska ochrany spotřebitele (zkoumání úvěruschopnosti). Právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Přesto se žalobkyně o své vůli rozhodla, se znalostí již téměř 11 let uplatňovaných právních požadavků na vztahy ze spotřebitelských úvěrů, takou problematickou pohledávku odkoupit a u soudu ji uplatnit. Je nutno zdůraznit, že žalobkyně nebyla v pozici věřitele, který za daného právního stavu smlouvu řádně uzavřel, a teprve v průběhu vztahu se nároky na platnost smlouvy změnily. Postoj soudu není ojedinělý, soud v tomto směru vidí paralelu i s rozhodnutími vyšších soudů a Ústavního soudu v otázce rozhodčích nálezů vydaných na základě neplatných rozhodčích doložek. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 996/18, ze dne 4. 6. 2019:„ Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011 (tzn. před vydáním sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce), činili tak v období neustálené změny judikatury obecných soudů k rozhodčím doložkám a aplikuje se na ně ustanovení o stavění promlčecí lhůty. Protiústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu a nemůže s ním být spjato stavění promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.“ 13. Žalobkyně tedy vědomě vstoupila do právního vztahu, o kterém musela vědět, že je minimálně z hlediska morálky problematický. Soud proto jejímu nyní uplatněnému právu nemůže poskytnout ochranu z titulu platně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť takto uplatněnou pohledávku považuje za v rozporu s dobrými mravy § 2 odst. 3 o.z. ve spojení s § 3030 o. z. Soud proto právní vztah mezi účastníky posoudil, jako vztah z bezdůvodného obohacení.

14. Žalobkyně má tak nárok pouze na náhradu bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny dluhu dle § 2991 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „ o. z.“) spolu s úrokem z prodlení § 1970 o. z. od podání žaloby, neboť předchozí výzvy k úhradě dluhu byly výzvou k úhradě plnění z neplatné úvěrové smlouvy, tedy nezaložily splatnost bezdůvodného obohacení. Uvedenému odpovídá výrok I. tohoto rozhodnutí. Ostatní nároky smluvně ujednané ve smlouvě o úvěru soud tedy pro rozpor s dobrými mravy spočívajících v okolnostech uplatnění pohledávky z titulu smlouvy o půjčce (spotřebitelský úvěr) zamítl ve výroku II.

15. Jelikož byli účastníci ve sporu úspěšní přibližně stejně, rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.