19 C 317/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 5. 8. 2024 do zaplacení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 040 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 5. 8. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky a přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 5. 2. 2024 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru. Žalovanému vznikla povinnost úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 2. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky písemnou upomínkou ze dne 20. 2. 2024 a ze dne 5. 3. 2024. Jelikož žalovaný tuto svoji povinnost řádně nesplnil, žalobkyně dopisem ze dne 21. 7. 2024 prohlásila celý dluh žalovaného za splatný a vyzvala žalovaného k jeho uhrazení. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 20 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 5. 8. 2024 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2 v souladu s čl. V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru, a přiznání náhrady nákladů řízení.

2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť poskytnutí úvěru bylo poskytnutím služby ve smyslu uvedeného ustanovení a úvěr dle smlouvy byl poskytnut na území České republiky3. Přípisem nadepsaného soudu ze dne 6. 11. 2024 byla žalobkyně vyzvána, aby soudu ve lhůtě pěti dní doplnila tvrzení k řádnému zkoumání úvěruschopnosti, a to příjmy a výdaje žalovaného, jak byly ověřeny a listiny, kterými byly příjmy a výdaje ověřeny, soudu předložila, a dále aby uvedla částku, kterou žalovaný celkem uhradil. Žalobkyně svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že vycházela z prohlášení žalovaného uvedeného v posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, které následně ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala oboustrannou kopii občanského průkazu, druhý doklad totožnosti (průkaz k trvalému pobytu a průkaz zdravotního pojištění), tři výplatní pásky a kompletní výpis z bankovního účtu na jméno spotřebitele. Dále žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného, výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z databáze neplatných dokladů, výpisem z nebankovního registru REPI, výpisem z registru SOLUS a výpisem z katastru nemovitostí. Rovněž odkázala na přílohu č. 1 ke smlouvě o úvěru, kde byly zaznamenány informace obdržené žalovaným, jeho osobní údaje, posouzení příjmů a výdajů, informace o jiných závazcích, skóring žalovaného, parametry hodnocení a další. Žalobkyně dále soudu sdělila, že žalovaný neuhradil ničeho.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivní.

5. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

7. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 2. 2024, z předsmluvních informací a z detailů pohybu na účtu (bezhotovostní platba, okamžitá příchozí platba) soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 5. 2. 2024 prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný potvrdil akceptaci návrhu smlouvy zasláním platby ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Žalobkyně se úvěrovou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Podle čl. 4.3. smlouvy měl být úvěr čerpán následujícím způsobem: vyplacením částky 20 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Úroková sazba činila 20 % měsíčně. Žalovaný byl dle smlouvy povinen splácet ve 12 splátkách úrok (bez umoření jistiny) po 4 000 Kč se splatností každého 15. dne v měsíci. Současně s poslední splátkou úroku byla splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru. Celková částka spotřebitelského úvěru ve výši 68 000 Kč byla splatná dne 15. 1. 2025. Žalobkyně a žalovaný si dále v čl. V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru sjednali, že náklady spojené s uplatněním pohledávky činí za první písemnou upomínku 500 Kč a za druhou písemnou upomínku 500 Kč.

8. Z předsmluvních informací soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru seznámila s jeho právy a povinnostmi plynoucími mu z uzavírané smlouvy a se splátkovým kalendářem.

9. Z přílohy č. 1 (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) soud naznal, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádnému dítěti, je zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jeho měsíční příjem činí 41 656 Kč a pravidelné finanční závazky (splátka hypotéky) 25 000 Kč měsíčně.

10. Žalobkyně ověřila identitu žalovaného z kopie občanského průkazu žalovaného, kopie průkazu k trvalému pobytu žalovaného a kopie průkazu zdravotního pojištění žalovaného (prokázáno kopiemi uvedených dokladů). Pravost občanského průkazu žalovaného ověřila žalobkyně v evidenci neplatných dokladů MVČR (prokázáno výpisem z evidence neplatných dokladů MVČR). Nahlédnutím do katastru nemovitostí žalobkyně ověřila, že žalovaný je jediným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 110 m2, jehož součástí je stavba – rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , v obci a katastrálním území , adresa, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, vedeném Katastrálním řadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Žalovaný neměl negativní záznam v centrální evidenci exekucí (prokázáno výpisem z centrální evidence exekucí), v insolvenčním rejstříku (prokázáno výpisem z insolvenčního rejstříku), v registru platebních informací (prokázáno výpisem z nebankovního registru REPI), ani v registru SOLUS (prokázáno výpisem z registru SOLUS).

11. Z výpisu z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného a ze tří výplatních pásek za měsíc říjen 2023, listopad 2023 a prosinec 2023 soud zjistil, že žalovaný je zaměstnancem společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , kdy v měsíci říjnu 2023 pobíral čistý příjem ve výši 39 302,80 Kč, v měsíci listopadu 2023 čistý příjem ve výši 62 457,80 Kč a v měsíci prosinci 2023 čistý příjem ve výši 44 010,90 Kč.

12. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 11. 2023 do 30. 11. 2023 se podává, že dne 6. 11. 2023 žalovaný obdržel na svůj účet mzdu ve výši 39 302,80 Kč. Výše celkových výdajů žalovaného (48 456,94 Kč) převyšovala výši jeho příjmů (47 802,80 Kč).

13. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 12. 2023 do 31. 12. 2023 se podává, že dne 6. 12. 2023 žalovaný obdržel na svůj účet mzdu ve výši 62 457,80 Kč. Výše celkových příjmů žalovaného (62 457,80 Kč) se téměř rovnala výši jeho výdajů (61 718,44 Kč).

14. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2024 do 31. 1. 2024 se podává, že dne 5. 1. 2024 žalovaný obdržel na svůj účet mzdu ve výši 44 010,90 Kč. Výše celkových příjmů žalovaného (118 126,91 Kč) se téměř rovnala výši jeho výdajů (117 978,30 Kč).

15. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni dne 5. 2. 2024 na účet č. , č. účtu, verifikační platbu ve výši 1 Kč.

16. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba se podává, že dne 5. 2. 2024 zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostní platbě ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, .

17. Upomínka č. 1 ze dne 20. 2. 2024 včetně odeslaného emailu s 1. upomínkou prokazuje, že žalobkyně odeslala dne 20. 2. 2024 žalovanému s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 4 000 Kč splatné dne 15. 2. 2024 výzvu k úhradě dlužné splátky a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 500 Kč.

18. Upomínka č. 2 ze dne 5. 3. 2024 včetně odeslaného emailu s 2. upomínkou prokazuje, že žalobkyně odeslala žalovanému dne 5. 3. 2024 s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 4 000 Kč splatné dne 15. 2. 2024 výzvu k úhradě dlužné částky a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 500 Kč (spolu s předchozím poplatkem za 1. upomínku ve výši 500 Kč).

19. Listina označená jako předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 7. 2024 včetně podacího archu z téhož dne prokazuje, že zástupce žalobkyně svým dopisem v důsledku prodlení žalovaného s hrazením jeho závazků plynoucích z úvěrové smlouvy zesplatnil nesplacenou jistinu úvěru, celková dlužná částka byla vyčíslena na 46 120,71 Kč, a vyzval žalovaného k jejímu zaplacení ve lhůtě do 4. 8. 2024.

20. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni něčeho uhradil.

21. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

22. Na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 2. 2024 poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet žalovaného částku 20 000 Kč. Žalovaný měl hradit žalobkyni měsíčně částku úroku ve výši 4 000 Kč, a to po dobu 12 měsíců, s tím, že současně s poslední splátkou úroku byla splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ocitl přes upomínky žalobkyně v prodlení se splátkou splatnou dne 15. 2. 2024, pročež žalobkyně úvěr dne 21. 7. 2024 zesplatnila. Žalovaný na úvěru č. , hodnota, žalobkyni ničeho neuhradil.

23. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, která žalovanému poskytla úvěr, sídlo na území České republiky.

24. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

25. Soud se předně zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením předmětné smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

26. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když k úvěruschopnosti žalovaného nebyly ze strany žalobkyně předloženy dostatečné důkazy. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala toliko informaci o jeho příjmu, k čemuž předložila tři výplatní pásky za měsíc říjen 2023, listopad 2023 a prosinec 2023 a výpisy z účtu žalovaného za tři měsíce, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly blíže zjišťovány a ověřovány vůbec, vyjma splátek hypotéky, které žalobkyně ověřovala výpisy z účtu žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že dle výpisů z účtu žalovaného mnohdy příjmy žalovaného nepokrývaly ani jeho měsíční výdaje a že žalovaný v příloze č. 1 – posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedl pouze výdaje na splátku hypotéky ve výši 25 000 Kč měsíčně. Další výdaje žalovaného (např. stravné, ošatné atd.) nebyly žalobkyní vůbec zjišťovány, ani ověřovány. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace.

27. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

29. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

30. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

31. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

32. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

33. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

34. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

36. Z ustálené judikatury soudů České republiky (např. sp. zn. III ÚS 4129/18) i Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce) bez ohledu na jazykové znění § 87 ZoSÚ vyplývá, že neplatnost smlouvy pro nesplnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) je absolutní, tedy soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

37. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 20 000 Kč (zapůjčených 20 000 Kč po odečtení žalovaným vrácených 0 Kč), také vrátit. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 20 000 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.).

38. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. , spisová značka, cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení co do žalované částky zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 040 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem, bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

40. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.