19 C 318/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 39 940 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 807 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do- částky 20 852,50 Kč- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 226,52 Kč- zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 39 940 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 5. 8. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 39 940 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 13. 8. 2024 úvěrovou smlouvu, na základě, které byla žalované poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový, spotřebitelský na dobu 24 měsíců a byl uzavřen prostřednictvím internetových stránek společnosti , právnická osoba, . Uvedená částka byla dne 13. 8. 2024 zaslána na účet žalované číslo účtu , č. účtu, , a to poté, co žalovaná zaslala verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet společnosti , právnická osoba, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky formou 24 měsíčních splátek a dále poplatku za poskytnutí ve výši 990 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč. V rámci druhé až osmé splátky byl stanoven úrok pevnou částkou 1 470 Kč, který v případě zesplatnění úvěru přirůstá k jistině. Žalovaná si dvakrát prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem. Za takové prodloužení byl účtován poplatek 2 970 Kč. Z důvodů prodlení na straně žalované byl úvěr zesplatněn ke dni 6. 6. 2025. Žalobkyně požaduje uhradit po žalované pohledávku v celkové výši 39 940 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 24 998 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 5 940 Kč, úroků v celkové výši 5 880 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované též zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 226,52 Kč od 19. 7. 2025 do 5. 8. 2025 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 39 940 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení. Žalovaná za trvání smlouvy uhradila celkem částku 11 193 Kč.

2. K posouzení úvěruschopnost žalované žalobkyně uvedla, a to pouze obecně, že vždy při uzavírání smluv zkoumá, zda žadatel má další úvěry, zda je splácí, toto zjišťuje prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Prostřednictvím registru SOLUS zjišťuje, zda žadatel o úvěr má jiné závazky a zda tyto hradí. Dále ověřuje informace v Centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně podrobuje žadatele o úvěr credit scoringu, kdy posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení byla pasivní.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 11. 2. 2026, ze kterého se právní zástupce žalobkyně z důvodů procesní ekonomie omluvil. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno náhradním způsobem. K jednání se bez omluvy nedostavila.

5. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z úvěrové smlouvy – ID žádosti číslo , hodnota, , ID klienta , Anonymizováno, , jejíž součástí je Informační memorandum o zpracování osobních údajů a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 13. 8. 2024 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalované finanční částku ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úroky a případnými poplatky žalobkyni vrátit formou 24 měsíčních splátek. Úvěr byl sjednán jako hotovostní, bezúčelový. Žalovaná si se žalobkyní ve smlouvě sjednala poplatky, a to poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za doplňkovou službu SMS servis ve výši 49 Kč a poplatek za korunový odklad ve výši 2970 Kč. Úvěr – částka ve výši 30 000 Kč byl podle smlouvy poskytnut žalované na její bankovní účet. Ke smlouvě o úvěru byl žalobkyní předložen Sazebník poplatků platný od 4. 1. 2019.

7. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že celková částka předpisu k úhradě žalovanou činí 51 359,52 Kč, z toho na jistině částka ve výši 30 000 Kč, dále zjistil, že žalovaná z této částky uhradila celkem 11 193 Kč (z toho na jistinu částku 5 002 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru částku 990 Kč, na poplatku za bezpečnou splátku částku 396 Kč, na poplatku za expresní výplatu částku 199 Kč, na poplatku za SMS servis 196 Kč a na úrocích částku 4 410 Kč).

8. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalovaná dne 14. 1. 2025 poslala ze svého účtu číslo , č. účtu, ve prospěch účtu , č. účtu, částku 1 Kč.

9. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že dne 13. 8. 2024 byla na bankovní účet číslo , č. účtu, (vedený na jméno žalované) poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč.

10. Z Výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 21. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 12 976 Kč s tím, že tato dlužná částka zahrnuje jistinu, celkové příslušenství, poplatky, smluvní sankce a náklady spojené s vymáháním pohledávky. Jednotlivé položky celkové dlužné částky nejsou ve výzvě rozepsány. Dlužnou částku měla žalovaná uhradit ve lhůtě 30 dnů, a v případě, že se tak nestane, byla ze strany žalobkyně upozorněna na možné vymáhání celého úvěru včetně příslušenství. Výzva byla pod číslem , Anonymizováno, zaslána na adresu žalované prostřednictvím , právnická osoba, dne 24. 4. 2025, což soud zjistil z podacího lístku předloženého žalobkyní.

11. Z Výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 6. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně v důsledku prodlení žalované s úhradou závazků vyzývala žalovanou k úhradě částky v celkové výši 39 940 Kč, a to nejpozději do 14 dnů od odeslání výzvy na bankovní účet žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, . Výzva pod číslem RR , Anonymizováno, byla zasílána prostřednictvím , právnická osoba, dne 9. 6. 2025, což soud zjistil z podacího lístku z téhož dne, Anonymizováno12. Z Předžalobní výzvy k plnění ze dne 4. 7. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě částky ve výši 39 940 Kč sestávající z jistiny úvěru, účtovaných poplatků, úroků a smluvních pokut dle úvěrové smlouvy (byly-li sjednány), a to nejpozději do 14 (čtrnácti) dnů od odeslání této výzvy na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, , s nabídkou možnosti uzavření smíru. Z jakých konkrétních částek se dlužná částky 39 940 Kč skládá, není ve výzvě uvedeno. Výzva pod číslem RR , Anonymizováno, byla žalované zasílána prostřednictvím , právnická osoba, dne 7. 7. 2025, což soud zjistil z podacího lístku.

13. K ověřování úvěruschopnosti žalované předložila žalobkyně svoji Metodiku – Posuzování úvěruschopnosti klienta, Kartu klienta a kopii OP žalované č. , hodnota, vydaného , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, dne 15. 5. 2019. Z těchto dokumentů soud zjistil, že žalovaná byla ke dni uzavření smlouvy svobodná, v domácnosti žila sama, její čistý měsíční příjem byl uveden v částce 32 000 Kč (ze zaměstnaneckého poměru), měsíční splátka úvěru jiným společnostem byla uvedena ve výši 1000 Kč. Ostatní výdaje žalované v Kartě klienta uvedeny nejsou. V Kartě klienta jsou uvedeny výsledky lustrací v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS, všechny jako negativní, aniž by byly k těmto výsledkům předloženy další listiny.

14. Na základě skutkových zjištění dospěl soud ke skutkovému závěru:

15. Dne 13. 8. 2024 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalované finanční částku ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatky sjednanými ve smlouvě vrátit žalované formou 24 měsíčních splátek. Žalovaná úvěr čerpala dne 13. 8. 2024. Žalovaná se dostala do prodlení a k úhradě dlužné částky byla žalobkyní vyzývána. Žalovaná na úvěr celkem splatila částku 11 193 Kč. K ověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla obecně použití metodiky – posouzení úvěruschopnosti klienta a lustraci v registrech. K deklarovanému příjmu nebyly předloženy žádné dokumenty, rovněž k výdajům žalované nebylo předloženo ničeho.

16. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ.

17. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

22. S ohledem na absenci důkazů k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované posoudil soud předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou. Žalobkyně v souladu se zákonem a s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované, zda je schopna úvěr splácet, a poskytla jí úvěr, aniž by řádně zkoumala její příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

23. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalované, a přesto jí úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně umožnila žalované čerpat peněžní prostředky v částce 30 000 Kč. Žalovaná na úvěr splatila celkem 11 193 Kč, zbývá tedy 18 807 Kč, o které se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna je žalobkyni vrátit.

24. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 18 807 Kč, o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ, vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 20 852,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 226,52 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 39 940 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, se žalovaná dosud neocitla v prodlení.

25. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, ta nastává v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 z. č. 257/2016Sb., upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí , spisová značka, , kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalovaného, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost, nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalovaného v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalovaného před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle § 87 z. č. 257/2016Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalovaného se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaný se ocitne v prodlení jen, jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“ opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

26. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

27. Soudu byly předloženy výzvy ze dne 21. 4. 2025, ze dne 6. 6. 2025 a ze dne 4. 7. 2025, tedy výzvy k úhradě dluhu z úvěru nikoli k úhradě bezdůvodného obohacení s jeho náležitým vyčíslením. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen, obsahuje-li skutkové vymezení dluhu (právní hodnocení není podstatné) a jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR , spisová značka, ) a dostane-li se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalované by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné není zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu jé prokázání, že výzva došla do dispozice žalované. Přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázaní „dojití“.

28. Podle § 570 z. č. 89/2012Sb. platí: „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Podle § 573 z. č. 89/2012 Sb. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 z. č. 879/2012 Sb. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS , spisová značka, ), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznamu provozovatelů poštovních služeb, který je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

29. I kdyby se soud přiklonil k druhému názoru o splatnosti dluhu z bezdůvodného obohacení dle § 87 z.č. 257/2016 Sb. (na základě výzvy k plnění, nikoli nové dohody či rozhodnutí soudu), nemohl by konstatovat, že nastala splatnost bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně nepředložila žádnou výzvu, která by obsahovala náležitosti shora vymezené a založila splatnost bezdůvodného obohacení. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu, nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu, a to v pariční lhůtě soudem stanovené.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

31. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.