19 C 320/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 54 271,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 181,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do- částky 48 090,05 Kč- kapitalizovaného úroku ve výši 2 115,40 Kč od 30. 6. 2020 do 1. 7. 2024- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 073,29 Kč od 30. 6. 2020 do 1. 7. 2024- úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 51 636,33 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 51 636,33 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 21. 8. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 54 271,33 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, uzavřela dne 30. 6. 2020 s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , dále jen „smlouva“, dle níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výše 69 471 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 305 Kč vždy 20. den každého kalendářního měsíce. Dohodnutá úroková sazba činila 15,9 % ročně. První splátka byla splatná 20. 7. 2020. Splatnost poslední splátky byla dohodnuta na den 20. 4. 2028 ve výši 484 Kč. Celkem měl žalovaný zaplatit 94 splátek. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . - Soukromá klientela. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalovanému otevřela úvěrový účet č. , č. účtu, . Žalovaný svou povinnost ze smlouvy nesplnil, neboť nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, čímž se dostal s hrazením splátek do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně z tohoto důvodu využila svého práva a v souladu se smlouvou a produktovými podmínkami prohlásila celý úvěr ke dni 23. 3. 2024 za okamžitě splatný. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností I-Xon a.s. a právní předchůdkyní žalobkyně s datem úplaty dne 24. 6. 2020 a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2024 uzavřené mezi žalobkyní a společností IXon a.s. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 7. 2024 podaným k poštovní přepravě dne 17. 7. 2024. Žalovaný poté již na svůj dluh ničeho neuhradil a zůstal dlužen jistinu úvěru ve výši 51 636,33 Kč, neuhrazené poplatky v celkové výši 2 635 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky písemnou upomínkou ze dne 16. 7. 2024. Žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dále domáhala úhrady částky 2 115,40 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 15,9 % p. a. počítaného z jistiny úvěru do 1. 7. 2024, částky ve výši 2 073,29 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek do 1. 7. 2024 a dále smluvního úroku ve výši 15,9 % p. a. z částky 51 636,33 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 14,75 % p. a. z částky 51 636,33 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení.

2. Žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedla: právní předchůdkyně, při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi právní předchůdkyně žalobkyně a s principy obezřetného úvěrování; byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky;. příjmy a výdaje byly odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ; byla stanovena částka disponibilních zdrojů žalovaného. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla právní předchůdkyní žalobkyně zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila.

3. Vzhledem k velmi obecnému tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyzval soud přípisem ze dne 5. 12. 2024 žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a dále aby soudu sdělila, kolik celkem žalovaný za trvání úvěru načerpal finančních prostředků (jistiny) a kolik celkem žalovaný na jistinu úvěru, úroky a případné sankce uhradil, kdy a jakým způsobem byl žalovaný vyzván k úhradě úvěru před jeho zesplatněním. Žalobkyně svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila sdělením o tom, že vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným. Žádost byla poskytnuta přes mobilní bankovnictví. Klient na žádosti uvedl příjem ve výši 16 086 Kč, což pracovník žalobkyně zkontroloval na základě předchozích transakcí na účet klienta vedený u ČS. Dle výpisu z účtu klienta žalobkyně zjistila částku odpovídající průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalobkyně tak doplnila z výpisů z účtu žalovaného mzdy od zaměstnavatelů , právnická osoba, , , právnická osoba, . a , právnická osoba, . Žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v aktivním insolvenčním řízení, přes registr CBCB ověřila jeho předchozí splátkovou morálku, z historie v interní evidenci klientů ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní záznamy např. o podvodném jednání, o exekučním řízení apod. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně tak stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi banky (nebylo uvedeno konkrétně), včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 8 415 Kč. Klient na žádosti uvedl splátky ve výši 2 300 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že klient měl v době podání úvěrové žádosti již dva poskytnuté úvěry se splátkami ve výši 2 000 Kč a 369 Kč (dlužná částka celkem 44 066,20 Kč), kdy oba tyto úvěry byly v rámci úvěrové žádosti zkonsolidovány. Splátka nového úvěru tak činila 1 305 Ohledně běžných výdajů žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z výpisů z běžného účtu žalovaného za tři měsíce předcházející úvěrové žádosti. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný na předmětný úvěr čerpal částku v celkové výši 69 471 Kč a uhradil v jednotlivých splátkách částku v celkové výši 63 289,72 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivní.

5. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud od žalobkyně výslovně vyžádal doplnění konkrétních skutkových tvrzení a důkazy, jež považoval za potřebné pro unesení břemene tvrzení a důkazů žalobkyně.

6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému účelový, nezajištěný, spotřebitelský úvěr až do výše 69 471 Kč. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky ČS, a.s. a Ceník ČS, a.s. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit čerpanou částku, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 305 Kč vždy 20. den každého kalendářního měsíce. Žalovaný se rovněž zavázal platit úrok ve výši 15,9 % ročně a další poplatky za služby dle ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Úvěr byl v částce 44 066,20 Kč poskytnut na úhradu předchozích dvou úvěrů poskytnutých žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně. Bylo zvýšeno zadlužení žalovaného o dalších 25 404,80Kč. Což soud hodnotí jako významné zvýšení zadlužení při změně předchozích poskytnutých úvěrů (o 50 %) a bylo tedy na místě se znovu řádně zabývat úvěruschopností žalovaného (viz § z. č. 257/2016Sb)

8. Z platební historie (výpisy z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 30.6.2020 do 31.12.2020, od 1.1.2021 do 31.12.2021, od 1. 1. 2022 do 31.12.2022 a od 1.1.2023 do 31.12.2023) bylo zjištěno, že žalovaný v období od 30.6.2020 do 31.12.2023 vyčerpal částku v celkové výši 69 471 Kč a uhradil v jednotlivých splátkách částku v celkové výši 63 289,72 Kč.

9. Z upomínky ze dne 20.2.2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení dlužné částky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, .

10. Z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a žádosti o splacení dluhů z úvěru ze dne 16.7.2024 spolu s poštovním podacím archem ze dne 17.7.2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku porušení smluvních podmínek žalovaným, zejména z důvodu prodlení žalovaného s placením povinné minimální splátky o více než 30 dní, ke dni 23. 3. 2024 zesplatnila zbývající nesplacenou část úvěru. Ke dni 16.7.2024 činila dlužná částka celkem 67 541,06 Kč. Nešlo o výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení (jen dlužné jistiny), ale o výzvu k úhradě dlužných splátek zahrnujících úhrady úroků, sankce atd. Nebylo prokázáno, že by zásilka předaná k poštovní přepravě došla neuplatnila se tedy ani domněnka dojití do sféry vlivu do sféry vlivu žalovaného (viz § 573 z. č. 89/2012Sb.).

11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, . uzavřela smlouvu se společností I-Xon a.s. o postoupení pohledávek, na jejímž základě nabyla společnost I-Xon a.s. vlastnické právo k pohledávce za žalovaným.

12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne 2. 7. 2024 žalobkyně prokázala, že uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek se společností I-Xon a.s., na jejímž základě nabyla vlastnické právo k žalované pohledávce za žalovaným.

13. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 4. 7. 2024 spolu s poštovním podacím archem ze dne 4. 7. 2024 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému odeslala vyrozumění o postoupení pohledávky na společnost I-Xon a.s.

14. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16.7.2024 spolu se seznamem odeslaných oznámení o postoupení pohledávky ze společnosti I-Xon a.s. na žalobkyni z téhož dne bylo prokázáno, že společnost I-Xon a.s. žalovanému odeslala vyrozumění o postoupení pohledávky na žalobkyni.

15. Z dokumentu nazvaného „Poslední výzva k úhradě dlužné částky“ ze dne 20.2.2024 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení dlužné částky takto „upozorňujeme Vás, že u produktu Úvěr stále evidujeme dluh po splatnosti. Ke dni 20.02.2024 máte dluh ve výši 6.284,00 Kč.“ Nešlo tedy o výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení (jen dlužné jistiny, ale o výzvu k úhradě dlužných splátek zahrnujících úhrady úroků. Tato výzva proto nemohla založit splatnost bezdůvodného obohacení. Nadto nebylo prokázáno dodání této výzvy do sféry vlivu žalovaného (§573 z. č. 89/2012Sb)

16. Z dokumentu „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ bylo zjištěno pouze to, že žádost byla poskytnuta přes mobilní bankovnictví, klient (žalovaný) v žádosti uvedl jako výši příjmu částku 16 086 Kč, výši výdajů pak částkou 0 Kč. Právní předchůdkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 8 415 Kč. V době úvěrové žádosti měl žalovaný již dva úvěry, které splácel, v celkové výši 2 300 Kč měsíčně. Tyto úvěry pak byly v rámci úvěrové žádosti zkonsolidovány. Splátka nového úvěru činila 1 305 Kč, nové splátkové zatížení pak celkem 3 605 Kč.

17. Z listiny nazvané „Oznámení o právním zastoupení Výzva k úhradě dluhu“ ze dne 16. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 67 541,06 Kč, aniž by bylo vyčísleno z čeho konkrétně se částka skládá (jistina, úroky, poplatky, sankce atd)

18. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný celkem zaplatil částku 63 289,72 Kč. Žalobkyně ani žalovaný provedení žádné další platby netvrdili.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

20. Soud neměl pochybnosti o tom, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je spotřebitelským úvěrem podřízeným z. č. 257/2016Sb. (dále též jen „ZoSÚ“)

21. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebitel22. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

26. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

27. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli, rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“28. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku sp. zn. , spisová značka, uzavřel, že úpravu zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele).

29. Formulace „v době přiměřené jeho možnostem“ dle Nejvyššího soudu přímo míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Z toho vyplývá mimo jiné to, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností (a to i v případě dílčích splátek), nemůže se vůbec dostat do prodlení a poskytovateli úvěru nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.

30. Pokud se poskytovatel úvěru domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh, aby soud určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, . Nejvyšší soud dále rozpracoval, že dílčí plnění na jistinu úvěru z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze bez dalšího považovat za konkludentní uznání dluhu, s čímž je spojen mimo jiné i ten důsledek, že takováto dílčí splátka jistiny nevede k zahájení běhu nové desetileté promlčecí lhůty.

31. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

32. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na společnost I-Xon a.s. a posléze na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, aktivní legitimace žalobkyně byla předloženými listinnými důkazy bezpečně prokázána, žalobkyně tak po právu nárokuje svou pohledávku.

33. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

34. Podle § 570 z. č. 89/2012Sb. platí“ „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“, podle § 573 z. č. 89/2012 Sb. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 z. č. 879/2012 Sb. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol.“ se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS , spisová značka, ), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle PoštSl. Seznam provozovatelů poštovních služeb je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

35. Pokud žalobkyně poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. , spisová značka, , uvádí soud, že jeho závěry na projednávaný případ aplikovatelné nejsou, neboť, jak je ostatně uvedeno i v uvedeném rozhodnutí, dosavadní judikatura (tedy nejen zde citovaná) se (ať už v poměrech úpravy zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, nebo v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) vyjadřovala výlučně k otázce splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele - vždy se přitom skutkově jednalo o situace, kdy úvěr splacen nebyl. I v projednávaném případě se (oproti citovanému rozhodnutí) jedná o situaci, kdy úvěr splacen nebyl a aplikují se tak stran posuzování úvěruschopnosti závěry dosavadní judikatury. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně v projednávaném případě pochybila při posouzení úvěruschopnosti žalovaného pak znamenalo, že žalovaný následně nebyl poskytnutý úvěr schopen splácet.

36. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

37. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému podle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, úvěr do výše úvěrového limitu 69 471 Kč. Žalovaný od 30. 6. 2020 do 31. 12. 2023 vyčerpal částku v celkové výši 69 471 Kč. Žalovaný se dostal s hrazením splátek do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně proto prohlásila celý úvěr ke dni 23. 3. 2024 za okamžitě splatný. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 54 272 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 63 289,72 Kč. Žalobkyně se stala věřitelem žalovaného z dotčené úvěrové smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2024 (resp. po dvojím postoupení), informace o tom byla žalovanému odeslána s využitím poštovní přepravy. Žalovaný nenamítal, že by mu toto nebylo oznámeno. U výzev k úhradám dluhu předaným žalobkyní či jejím právním zástupcem k poštovní přepravě nebylo prokázáno, že by došly žalovanému nebo alespoň do sféry jeho vlivu. Výzvy nelze považovat za řádné výzvy k plnění bezdůvodného bohacení.

38. Soud se dále zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdkyní žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když k úvěruschopnosti žalovaného nebyly ze strany žalobkyně předloženy dostatečné důkazy. Právní předchůdkyně žalobkyně, si z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, , který u ní měl žalovaný veden zjistila výši měsíčních příjmů a výdajů za období tří měsíců, které bezprostředně předcházely uvěrové žádosti. Výpisem z účtu za toto období bylo prokázáno, že žalovaný měl k datu žádosti o úvěr příjem od tří zaměstnavatelů (, právnická osoba, , , právnická osoba, . a , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .). Nad rámec tohoto zjištění si však žalobkyně již od žalovaného nevyžádala ani pracovní smlouvy ani potvrzení od zaměstnavatelů za účelem zjištění informací o charakteru práce a době jejího trvání. Žalobkyně tedy neměla žádný relevantní podklad pro závěr, že lze důvodně očekávat dosahování těchto příjmu žalovaným i po dobu splácení úvěru. Nelze odhlédnou ani od dobové společenské situace, úvěr byl poskytnut 30. 6. 2020, tedy v době probíhajícího covidového lockdownu (poprvé nařízen 12. 3. 2020), kdy řada obyvatel zůstávala doma z důvodu překážky na straně zaměstnavatele jen s částí mzdy, někteří dokonce o zaměstnání přišli. Bylo tedy na nejvýš potřebné pro řádné zkoumání příjmové stránky žalovaného zajímat se o konkrétní charakter práce, kterou žalovaný vykonával i o dobu, na kterou je sjednána (pracovní poměr na dobu určitou, neurčitou, zkušební doba, dohody o výkonu práce, brigáda…) jen tak nemohl mít věřitel důvodné pochyby, že příjmy zjištěné za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru, bude žalovaný dosahovat i po dobu trvání úvěru. Z výpisu z účtu žalovaného navíc soud zjistil, že konsolidovaný úvěr ve výši 35 000 Kč byl žalovanému poskytnut jen měsíc před nyní posuzovaným úvěrem , č. účtu, . Z výpisu za měsíc listopad 2019 až květen 2020 (měsíce před poskytnutím úvěru) rovněž vyplývají nízké nebo záporné zůstatky na účtu, které rovněž zavdávají pochyby o úvěruschopnosti žalovaného. Konkrétně kladný zůstatek jen leden 2020 ve výši 11,59 Kč, březen 2020 529,49 Kč a květen 2020 ve výši 5 101,60 Kč, v tomto měsíci však žalovaný čerpal od , právnická osoba, . zmíněný úvěr 35 000 Kč. Všechny tyto skutkové okolnosti rozhodně svědčí pro závěr, že příjmová stránka žalovaného již před poskytnutím úvěru nestačila krýt jeho výdaje.

39. Pokud jde o výdaje, žalovaný uvedl v žádosti o úvěr 0 Kč. (viz l.č. 20 spisu). Právní předchůdkyně žalobkyně místo, aby trvala na pravdivém sdělení výše výdajů a tyto žádala doložit, údajně přistoupila k jejich stanovení na základě dat sdělených klientem o počtu vyživovaných osob, způsobu bydlení atd., což mělo být kombinováno s interními informacemi banky a statistickými údaji. Žalobkyně toto obecné tvrzení nijak nekonkretizovala, neuvedla, s jakými konkrétními údaji od žalovaného věřitel pracoval, jak je o věřil. Neuvedla konkrétně jaké další interní údaje věřitel použil. Bez ověření však mohl věřitel těžko spoléhat na informace od žalovaného, když k uvedenému „výpočtu“ přistupoval právě proto, že žalovaný sdělil evidentně nepravdivé informace (výdaje 0 Kč nemá nikdo).

40. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně informace o běžných výdajích žalovaného čerpala z běžného účtu žalovaného, z něj zjistila např. platbu za pizzu ve výši 300 Kč, platbu za vybavení domácnosti ve výši 453 Kč, platbu za službu Spotify ve výši 155,82 Kč. Tyto platby však dostatečně nevytváří obraz a přehled o tom, jaké skutečné výdaje na živobytí žalovaný vydává a tudíž zda, mu příjem z pracovní či jiné činnosti dostatečně pokryje i úhradu poskytnutého úvěru. Žalovaný musel mít rozhodně další výdaje, a to na bydlení, ošacení atd. Žalovaný vybíral velké částky v hotovosti, za co je utrácel není zřejmé, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by tyto výdaje její právní předchůdkyně jakoukoli analyzovala. Evidentně s těmito dalšími výdaji žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně nekalkulovala, když dovodila, že výdaje žalovaného činí jen 8 415 Kč. Toto je v příkrém rozporu s obratovou historií na účtu žalovaného za období listopad 2019 až květen 2020 (odchozí platby 23 101,51 Kč; 27 621,45 Kč; 33 150,43Kč; 43 112,55 Kč; 46 246,33 Kč; 36 078,22 Kč; 70 449, 86Kč). Žalobkyně uvádí, že v úvahách o úvěruschopnosti žalovaného došla právní předchůdkyně k závěru, že splátkové zatížení po nově přijatém úvěru činí jen 22,41 %. Jen náhledem na obrat na účtu žalovaného a zůstatky na něm je zřejmé, že uvedené závěry vytvořené nikoli na základě ověřených údajů o konkrétních výdajích žalovaného ale jen na základě statistických údajů vedou k zcela zavádějícím závěrům a věřitel je nebyl schopen zkorigovat. Právě proto, aby nedocházelo k podobným situacím trvá zákon zásadně na tom, že pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je v prvé řadě nutno získat konkrétní ověřené údaje od spotřebitele nikoli je nahrazovat statistickými daty, viz § 84 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: „Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů.“ Tedy model nemá nahrazovat údaje, jež měly být a nebyly získány od spotřebitele (zde absence sdělení výdajů)., ale může být použit jako jeden ze způsobů ověření, těchto informací co do reálnosti.

41. Soud nemá za prokázané řádné ověření a zkoumání příjmové a výdajové stránky žalovaného, když právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z neúplných údajů získaných od žalovaného, které neověřila a chybějící řádné sdělení o výši výdajů nahradila svou úvahou s využitím statistických údajů, z výpisu účtu čerpala údaje výběrově, když se zajímala jen o jednotlivé platby za zboží a služby, ale již pominula celkové záporné zůstatky při velkých obratech na účtu, které jednoznačně prokazují, že výdaje žalovaného byly již před poskytnutím úvěru vyšší než příjmy a nebyl zde prostor pro další závazky. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost právní předchůdkyně žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl pouze ostatní nezbytné měsíční výdaje ve výši 0 Kč. Výše měsíčních nákladů žalovaného nebyla nikterak tvrzena, ani doložena. K údajům tvrzeným právní předchůdkyní žalobkyně ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a v žádosti o úvěr žalobkyně nepředložila důkazy prokazující jejich pravdivost. Právní předchůdkyně žalobkyně pro určení výdajů žalovaného předložila obecný ekonomický model, jež nezohledňuje žádné specifické okolnosti a podmínky v situaci žalovaného. Žalobkyně opakovaně uváděla, že při stanovení životních výdajů klienta vychází kromě dat sdělených klientem i z interních informací banky, včetně toho, že využívá statistické údaje a aktuální údaje životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace. Rovněž příjmy nebyly zjišťovány řádně, právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit předpoklady pro jejich budoucí dosahování např. z pracovní smlouvy či dotazem u osoby jež příjmy vyplácela. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila možnosti žalovaného pohledávku splácet.

42. Smlouva o úvěru je tak dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, tj. částku, která mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a to v části, kterou dosud nesplatil. Z dokazování a tvrzení žalobkyně vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 69 471 Kč, přičemž žalovaný jí uhradil pouze 63 289,72 Kč. Stále tak žalovaný nevrátil částku 6 181,28 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně. Žalovaný byl proto uznán povinným zaplatit žalobkyni zbývající jistinu v částce 6 181,28 Kč (výrok I.).

43. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soudu předložené výzvy k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy, by nezaložily splatnost bezdůvodného obohacení ani v režimu dle § 2991 z. č. 89/2012 Sb. Výzva může vyvolat splatnost dluhu jen obsahuje-li skutkové vymezení dluhu a jeho výši a výzvu zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR , spisová značka, . Výzvy zasílané žalovanému neosahovaly řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení, žalovaný byl totiž vyzván k úhradě částky zahrnující jak dosud neuhrazenou jistinu (bezdůvodné obohacení) tak úroky z úvěru, poplatky případně smluvní pokuty atd. bez zřetelného vyčíslení jednotlivých složek tvrzeného dluhu. Zároveň nebyly od dlužné jistiny odečteny dosud uhrazené částky započtené na jiné závazky z úvěru než jistinu. Zároveň nebylo prokázáno, že by tyto výzvy došly do dispozice žalovaného. Prokázáno bylo jen předání poštovní přepravě nikoli dojití.

44. Jak bylo řečeno taková výzva by nezaložila splatnost bezdůvodného obohacení ani podle obecné úpravy bezdůvodného obohacení, jež se, pokud jde o splatnost uplatnila pro absolutně neplatný spotřebitelský úvěru v režimu zákona 145/2009 Sb. Jak soud uvedl shora zákon 257/2016Sb. se od zákona 145/2009 Sb. liší i co do splatnosti bezdůvodného obohaceni. Rozdílu splatnosti bezdůvodného obohacení vzniklého z absolutně neplatné ho spotřebitelského úvěru v režimu z. č. 145/2009 Sb. a z. č. 257/2016Sb. se věnuje rozsudek NS ČR ze dne 20. 9. 2023 sp. zn. , spisová značka, , který zmiňuje již shora citované rozhodnutí NS , spisová značka, řešící právě splatnost bezdůvodného obohacení v režimu z. č. 257/2016 Sb. Proto není ani řádnou výzvou k úhradě bezdůvodnému obohacení.

45. Soud tedy nepřiznal úroky z prodlení, neboť dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.