19 C 323/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného I pro zaplacení 41 936,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do částky 11 876,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 5. 8. 2024 do zaplacení a částky 60 Kč,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 697 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 19. 8. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 41 936,43 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalobkyně žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřeli prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku na internetových stránkách žalobkyně www.creditstar.cz dne 15. 8. 2022. Žalobkyně poskytla žalovanému po ověření jeho identity peněžní částku ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokovou sazbou 0,095890410958904 % denně z vypůjčené částky nejpozději dne 4. 8. 2024. Celkem měl žalovaný zaplatit částku ve výši 41 876,43 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil v den splatnosti, do dnešního dne neuhradil ničeho, a to ani přes výzvu k zaplacení zaslanou zástupcem žalobkyně. Žalobkyni proto vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně se tedy kromě zaplacení částky 41 876,43 Kč domáhala též zaplacení smluvní pokuty ve výši 60 Kč (ve výši 0,1 % z jistiny dluhu účtované od 5. 8. 2024 do 7. 8. 2024) a zákonného úroku z prodlení z jistiny 30 000 Kč od 5. 8. 2024 do zaplacení.

2. Přípisem nadepsaného soudu ze dne 8. 11. 2024 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jaké příjmy a výdaje kalkulovala, čím byly doloženy a ověřeny, a dále aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaný z důvodu a v souvislosti s poskytnutím úvěru uhradil. Žalobkyně svá tvrzení doplnila tak, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, když mj. posuzovala dotazník vyplněný žalovaným, ze kterého jsou patrné jeho měsíční příjmy a náklady, které následovně ověřovala prostřednictvím aplikace Kontomatik a výplatními páskami. Žalobkyně dále lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS . Žalobkyně na podporu svých tvrzení doložila dotazník vyplněný žalovaným se záznamem ze SOLUS, výpis z Kontomatik, řidičský průkaz žalovaného, výplatní pásky za měsíce květen 2022, červen 2022 a červenec 2022 a výpis z běžného účtu žalobkyně.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proti žalobě proto ničeho nenamítal.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného (prokázáno kopií řidičského průkazu žalovaného). Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z dotazníku, který žalovaný vyplnil a v němž uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, nežijí s ním žádné osoby s příjmem, pracuje ve výrobě ve společnosti , právnická osoba, ., jeho měsíční příjem činí 36 000 Kč a jeho měsíční výdaje činí 6 000 Kč (prokázáno dotazníkem a výplatními páskami za měsíce květen 2022, červen 2022 a červenec 2022). Žalobkyně měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021, který vykazoval disponibilní zůstatek ve výši 2 519,50 Kč (prokázáno výpisem z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021) a na němž byl ke dni 13. 8. 2022 zůstatek ve výši 1 271,78 Kč (prokázáno Bank statement data skrz aplikaci Kontomatik). Žalobkyně a žalovaný následně uzavřely dne 15. 8. 2022 (datum odeslání finančních prostředků žalovanému) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to na internetových stránkách žalobkyně www.creditstar.cz, na které se žalovaný registroval. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný byl ve smlouvě identifikován rodným číslem, trvalou a korespondenční adresou, telefonním číslem a e-mailovou adresou. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou 0,095890410958904 % z vypůjčené částky denně. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit ve 24 splátkách do 720 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Žalovaný se pro případ prodlení se splacením úvěru dále zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z částky (jistiny), ohledně níž je v prodlení, a náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s vyhotovením a zasláním každé písemné upomínky nebo výzvy k zaplacení žalovanému, výše těchto účelně vynaložených nákladů byla stanovena na 200 Kč za každou písemnou upomínku nebo výzvu k zaplacení (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecnými obchodními podmínkami ke smlouvám o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně poskytla dne 15. 8. 2022 ze svého účtu částku 30 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, a vystavila žalovanému dne 15. 8. 2022 fakturu na tam kalkulované splátky s tím, že ji má žalovaný uhradit úvěr ve 24 splátkách, přičemž 1. až 23. splátka činila 1 755,56 Kč a poslední splátka činila 1 498,55 Kč, na bankovní účet uvedený ve faktuře (prokázáno výpisem z běžného účtu žalobkyně č. 2022/8 a fakturou ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho (tvrzení žalobkyně, které nikdo nerozporoval). Žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného dne 7. 8. 2024 k úhradě jistiny ve výši 30 000 Kč, úroku z úvěru ve výši 11 876,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 60 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 20,90 Kč s tím, ať tak učiní nejpozději do 7 dnů od odeslání upomínky. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána téhož dne (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 7. 8. 2024 a potvrzením o odeslání písemnosti držitelem poštovní licence prostřednictvím Hybridní pošty).

6. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku).

7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

8. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 15. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně dne 15. 8. 2022 zaslala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 30 000 Kč, a žalovaný se zavázal částku ve výši 41 876,43 Kč žalobkyni vrátit ve 24 splátkách do 720 dnů od poskytnutí finančních prostředků, tj. do 4. 8. 2024. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne 7. 8. 2024, která mu byla zástupcem žalobkyně odeslána téhož dne, žalovaný však ani poté ničeho neuhradil.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Soud se předně zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením předmětné smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

11. Závazkový právní vztah uzavřeli žalovaný s žalobkyní dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Z ustálené judikatury soudů České republiky (např.. III ÚS 4129/18) i Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce) bez ohledu na jazykové znění § 87 ZoSÚ vyplývá, že neplatnost smlouvy pro nesplnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) je absolutní, tedy soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

22. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmech a výdajích, přičemž příjmy žalovaného náležitě ověřila prostřednictvím aplikace Kontomatik a výplatními páskami za měsíce květen 2022, červen 2022 a červenec 2022, nicméně podstatné výdaje žalovaného blíže ověřovány nebyly, a to ani přesto, že měla žalobkyně k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného za období šesti měsíců, ze kterých je zřejmé, že žalovaný neměl dostatek finančních prostředků ke splácení spotřebitelského úvěru. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla mu spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala jeho výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

23. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 30 000 Kč, také vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.).

24. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 44 % z částky 3 856 Kč, tj. po zaokrouhlení na celé koruny na částku 1 697 Kč (úspěch 72 % - neúspěch 28 %.). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 678 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši 41 936,43 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

26. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.