19 C 328/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 29 370 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do- částky 14 370 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 000 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně- dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kčzamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 3. 6. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil povinnost žalované zaplatit jí částku ve výši 29 370 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že se žalovanou uzavřela dne 1. 4. 2024 Smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a které dne 1. 4. 2024 poslala žalované na účet číslo , č. účtu, . Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 9 000 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 8. 6. 2024. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky. Ke dni podání žaloby žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost uhradit krom nesplacené jistiny též úroky z prodlení v zákonné výši a účelně vynaložené náklady spojené s prodlením (písemné výzvy) ve výši 2 000 Kč. Celková výše dluhu žalované ke dni podání žaloby činí 24 000 Kč (jistina + poplatek), dále žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 0,10% denně z částky 15 000 Kč od 9. 6. 2024 do 2. 6. 2025, tedy smluvní pokuty ve výši 5 370 Kč, a úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalované informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a tyto ověřila nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne 16. 4. 2025.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.

3. K výzvě soudu sdělil právní zástupce žalobkyně přípisem ze dne 16. 10. 2025, že žádná skutková tvrzení k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované doplňovat nebude a požádal soud, aby byl žalovaný nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení.

4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 1. 4. 2024 mezi žalobkyní a žalovanou a ze Všeobecných obchodních podmínek společnosti , právnická osoba, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala na základě smlouvy o zápůjčce poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč bezhotovostně převodem na účet číslo , č. účtu, a žalovaná se zavázala tyto prostředky spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč žalobkyni uhradit formou tří splátek po 8 000 Kč. Smlouva byla ze strany žalované podepsána speciálním PIN kódem.

7. Z Výpisu z běžného účtu žalobkyně č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . soud zjistil, že dne 1. 4. 2024 z tohoto účtu odešla platba ve výši 15 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, a dne 2. 4. 2024 na účet žalobkyně došla z účtu žalované platba ve výši 1 Kč.

8. Z Upomínky ze dne 5. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou o úhradu dlužné částky v celkové výši 8 884 Kč s výzvou k okamžité úhradě.

9. Z Upomínky ze dne 16. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou o úhradu dlužné částky v celkové výši 9 812 Kč s výzvou k okamžité úhradě.

10. Z Oznámení o zesplatnění úvěru – Výzvy k úhradě ze dne 4. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně v důsledku prodlení žalované dluh ke dni 4. 6. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 27 180 Kč, s upozorněním, že součástí dlužné částky jsou již smluvní poplatky, smluvní úroky z prodlení a náklady spojené s vyhodnocením a odesláním upomínky, přičemž žalobkyně odkázala se zjištěním přesné výše dlužné částky na klientský profil žalované na internetových stránkách žalobkyně.

11. Z Opakované Výzvy k úhradě ze dne 13. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 27 925 Kč s upozorněním, že součástí této částky jsou smluvní poplatky, smluvní úroky z prodlení a náklady spojené s vyhodnocením a odesláním upomínky, přičemž žalobkyně odkázala se zjištěním přesné výše dlužné částky na klientský profil žalované na internetových stránkách žalobkyně. Žalobkyně v upomínce upozornila žalovanou na možné vymáhání dlužné částky soudní cestou.

12. Z Předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky ve výši 30 644 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, a k úhradě dosud vzniklých nákladů právního zastoupení ve výši 1 322 Kč na účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, .

13. Z Podacího archu České pošty soud zjistil, že dne 16. 4. 2025 byla na adresu žalované posílána zásilka s podacím číslem , Anonymizováno, . Dle data odeslání šlo o shora uvedenou Předžalobní výzvu.

14. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Dne 1. 4. 2024 žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč žalobkyni vrátit formou tří měsíčních splátek po 8 000 Kč. Žalovaná peněžní prostředky čerpala dne 1. 4. 2024, na svůj závazek však ničeho neuhradila. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky. Důkazy k prokázání povinnosti žalobkyně zkoumat a řádně prověřit úvěruschopnost žalované nebyly soudu předloženy, byly pouze tvrzeny v žalobě, žalobkyně však sama soudu sdělila, že žádné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované předkládat nebude a souhlasila s tím, aby soud posoudil její nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení.

16. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle §§ 419 a 420 a § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ.

17. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

20. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

23. S ohledem na absenci důkazů k tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalované posoudil soud předmětnou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou. Úvěruschopnost žalované měla žalobkyně zkoumat prostřednictvím lustrace žalované ve veřejně přístupných databázích. Pouhá lustrace ve veřejně přístupných rejstřících by však pro posouzení úvěruschopnosti žalované nebyla dostačující, i kdyby byla prokázána. Lustrací se nezjistí nic o příjmech a výdajích žalované. Nelze tak dojít k závěru, že žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované, a že žalovaná byla schopna svůj dluh splácet, když žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované, zda je schopna úvěr splácet, a poskytla jí úvěr, aniž by řádně zkoumala její příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

24. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalované, a přesto jí úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 15 000 Kč, které žalovaná jednorázově čerpala dne 1. 4. 2024 a které jí žalovaná nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky ve výši 15 000 Kč, žalobkyni vrátit. Žalobkyně již ve vyjádření ze dne 16. 10. 2025 vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení.

25. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 15 000 Kč, o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 14 370 Kč (poplatek za zápůjčku ve výši 9 000 Kč + smluvní pokuta ve výši 5 370 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 000 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, se žalovaná dosud neocitla v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků ze smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. , spisová značka, cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“25. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s judikaturou nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 z. č. 257/2016 Sb., upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí , spisová značka, , kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalovaného tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost, nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalovaného v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalovaného před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalovaného se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaný se ocitne v prodlení jen, jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“ opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

26. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že její (jeho) majetkové poměry v době doručení výzvy k splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

27. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný (á), že její (jeho) majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

28. Pokud jde o výzvu k úhradě dlužné částky, soudu nebyla předložena řádná výzva k úhradě dluhu ze smlouvy. Splatnost bezdůvodného obohacení tedy takto být založena nemohla. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen, obsahuje-li skutkové vymezení dluhu, jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR , spisová značka, ) a dostane-li se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalované by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné by nebylo zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu, je prokázání, že výzva došla do dispozice žalované, přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázání „dojití“.

29. Podle § 570 o. z. platí: „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Podle § 573 o. z. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 o. z. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS , spisová značka, ), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. „S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznamu provozovatelů poštovních služeb, který je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

30. Žalobkyně tedy nepředložila žádnou řádnou výzvu, která by založila splatnost bezdůvodného obohacení. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost bezdůvodného obohacení nepřiznal nárok na úhradu úroku z prodlení a tyto zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

32. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.