19 C 330/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 36 471,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 36 471,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 36 471,54 Kč od 3. 10. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 637 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 9. 8. 2023 domáhala na žalované zaplacení částky 36 471,54 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 5. 8. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, smlouvu o úvěru na sloučení předchozích úvěrů a půjček, dále jen „smlouva“, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 130 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky a případné další platby. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně se v bodu III. smlouvy dohodly, že je žalovaná povinna splácet v rámci pravidelných měsíčních ve výši 2 208 Kč vždy v 20. den každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, pročež právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 2. 10. 2021 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Dne 19. 5. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka za žalovanou plynoucí z předmětné smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2022. Žalovaná uhradila na původně dlužnou jistinu ve výši 68 471,54 Kč částku 32 000 Kč, proto zbývá na jistině uhradit 36 471,54 Kč. Dne 14. 6. 2022 byla žalovaná předžalobní výzvou vyzvána k zaplacení. Žalovaná však již ničeho neuhradila. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 36 471,54 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 36 471,54 Kč od 3. 10. 2021 do zaplacení.

2. Přípisem nadepsaného soudu ze dne 15. 8. 2024, který byl žalobkyni doručen dne 16. 8. 2024, byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto přípisu sdělila soudu, kolik celkem žalovaná uhradila na úvěr, a dále aby podrobně uvedla, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalované, a předložila důkazy, na základě kterých k posouzení úvěruschopnosti žalované došlo. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, doplnila tak, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila všechny dostupné veřejné i interní databáze a registry, zhodnotila bonitu žalované, výši jejích příjmů a výdajů, a zkoumala, zda má žalovaná jiné závazky a jak se situace žalované promítá do její finanční stability. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná celkem uhradila částku 85 896,55 Kč. Na podporu svých tvrzení žalobkyně předložila posouzení úvěruschopnosti klienta, výpisy z osobního účtu žalované za období od 1. 5. 2018 do 31. 7. 2018 a podklady pre súdné konanie.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud ve věci nařídil dne 19. 9. 2024 první jednání, k němuž se dostavila pouze žalovaná, žalobkyně se z jednání z důvodu procesní ekonomie omluvila. Žalovaná přiznala, že si vzala úvěr ve výši 130 000 Kč, když z toho 56 635 Kč bylo k pokrytí předchozích dvou úvěrů a 68 471,54 Kč bylo k osobním potřebám žalované. Žalovaná uvedla, že v době, kdy si brala úvěr, byla v invalidním důchodu, ve kterém stále je, s příjmem 8 036 Kč byl jak invalidní důchod, tak výplata z , právnická osoba, ve , Anonymizováno, ve výši okolo 4 000 Kč. Smlouvu měla na dobu určitou, skončila v roce 28. 2. 2019. Výdaje měla žalovaná na ubytovnu ve výši 2 000 Kč a další výdaje na jídlo a další životní potřeby ve výši 2 000 Kč. Žalované tak zbývalo okolo 4 000 Kč na živobytí. Žalovaná dále uvedla, že jí finanční prostředky nestačily na hrazení úvěru a výdajů.

5. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.

6. Z listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne 5. 8. 2018, soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 5. 8. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované účelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 130 000 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se smlouvou zavázala právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 2 208 Kč splatných ve formě inkasa ze sjednaného účtu vždy v 20. den každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka byla splatná dne 20. 9. 2018 a poslední splátka ve výši 1 466 Kč měla být splatná dne 20. 8. 2026. Součástí každé splátky byla i úhrada sjednaného úroku z úvěru ve výši 12,90 % ročně, které se dle čl. 3.1 smlouvy stávaly vždy posledního dne v měsíci součástí jistiny. Žalovaná se dále zavázala zaplatit v den uzavření smlouvy cenu za vyřízení úvěru ve výši 1 300 Kč a dále se zavázala zaplatit ceny za vedení splátkového účtu a cenu za zřízení a provádění inkasa. Výše RPSN v době uzavření předmětné smlouvy byla 14,24 %. Dle čl. 2.2 smlouvy byl žalované úvěr poskytnut za účelem splacení celkem dvou konsolidovaných úvěrů, které žalované dříve právní předchůdkyně žalobkyně poskytla, a to kontokorentu ve výši 5 772 Kč a splátkového úvěru ve výši 50 863 Kč. Z poskytnutého úvěru ve výši 130 000 Kč tak byla částka v celkové výši 56 635 Kč určena na splacení předchozích dvou dluhů žalované u právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně byla dle čl. 8.1 a 8.2 smlouvy oprávněna prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný mimo jiné v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo do prodlení se splacením více než dvou splátek (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 5. 8. 2018).

7. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaná v úvěrové žádosti uvedla, že pobírá průměrný měsíční příjem ve výši 8 036 Kč, což pracovník právní předchůdkyně žalobkyně zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalované vedený u právní předchůdkyně žalobkyně. Výdaje uvedla žalovaná ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 2 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila životní výdaje žalované na základě dat sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi právní předchůdkyně žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 5 682 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále ověřila, že žalovaná nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, dále ověřila její předchozí splátkovou morálku a že neměla žádné relevantní negativní informace v interní evidenci klientů. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti již u právní předchůdkyně žalobkyně poskytnutý kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč a s orientační splátkou ve výši 417 Kč, přičemž je zřejmé i ze smlouvy o poskytnutí úvěru, že kromě kontokorentu žalovaná čerpala splátkový úvěr ve výši 50 000 Kč, tedy v tomto směru posouzení úvěruschopnosti klienta neodpovídá realitě (prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta).

8. Z výpisů z účtu vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně za období květen až prosinec 2018 soud zjistil, že měla žalovaná příjmy z , právnická osoba, ve výši okolo 8 500 Kč, dále dne 16. 7. 2018 příjem od právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 50 000 Kč, kdy žalovaná k tomuto nedokázala uvést, zda to byl nějaký další úvěrový produkt. Soud zjistil, že dne 5. 8. 2018 žalovaná čerpala úvěru ve výši 50 000 Kč ze stejného účtu, na který dne 16. 7. 2018 byla od právní předchůdkyně žalobkyně připsána částka 50 000 Kč. Žalovaná k tomu uvádí, že navýšení úvěru o dalších cca 60 000 Kč ji nabídli v bance, ona sama by jej nežádala. Z výpisů z účtu vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně je zřejmé, že žalovaná měla problém s hrazením splátek úvěru již od počátku, když v říjnu 2018 nehradila nic a v listopadu 2018 hradila dlužnou říjnovou a listopadovou splátku (prokázáno výpisy z účtu vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně za období květen až prosinec 2018).

9. Žalovaná splátky řádně a včas nehradila, proto právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou dopisem ze dne 31. 8. 2021 naposledy vyzvala k úhradě jejího dluhu ve výši 8 724 Kč nejpozději do 2. 10. 2021 a současně ji upozornila, že pokud dlužnou částku neuhradí v daném termínu, bude po ní požadovat okamžité splacení celého úvěru, dluh bude úročen úrokem i úrokem z prodlení a může být navýšen o případné náklady soudního řízení. Jelikož žalovaná k výzvě právní předchůdkyně žalobkyně dluh neuhradila, prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 2. 10. 2021 pohledávku za splatnou ke dni 2. 10. 2021 s tím, že dluh žalované k tomuto dni činil 107 066 Kč (prokázáno poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 31. 8. 2021 a rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 10. 2021).

10. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky s účinností ke dni 1. 6. 2022, což žalované písemně oznámila dopisem ze dne 14. 6. 2022, odeslaným podle podacího lístku téhož dne (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2022 a předávacím protokolem o smlouvě o postoupení pohledávky).

11. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 14. 6. 2022 podanou k poštovní přepravě téhož dne, ani poté dlužnou částku neuhradila (prokázáno výzvou k uhrazení závazku – předžalobní upomínkou ze dne 14. 6. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 14. 6. 2022).

12. Ohledáním mobilu žalované z internetového bankovnictví žalované soud zjistil, že žalovaná byla příjemkyní invalidního důchodu 2.stupně, který byl v období od 14. 12. 2018 do 13. 1. 2019 ve výši 6 073 Kč. V internetovém bankovnictví žalované je zaznamenaná výplata důchodu dne 13. 12. 2018. K tomuto žalovaná doložila oznámení ČSSZ ze dne 29. 12. 2015, 28. 12. 2016, 27. 12. 2017, 23. 8. 2022 a 23. 12. 2022, rozhodnutí OSSZ ze dne 4. 2. 1997 a ze dne 25. 3. 2013 a rozhodnutí ČSSZ ze dne 10. 2. 1998. Zároveň z výpisu z internetového bankovnictví žalované zjištěno, že bylo hrazeno inkaso 190 Kč měsíčně.

13. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

14. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn skutkový stav, jak výše uvedeno, tedy že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 5. 8. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 130 000 Kč, který žalovaná v plné výši čerpala dne 5. 8. 2018 a zavázala se tuto částku včetně úroku z úvěru a sjednaných poplatků vrátit právní předchůdkyni žalobkyně ve sjednaných měsíčních splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když žalované poskytla požadované peněžní prostředky. Žalovaná však svým smluvním povinnostem nedostála, když splátky úvěru včas a řádně nesplácela, proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. Žalovaná uhradila celkem částku 85 896,55 Kč. Existence pohledávky za žalovanou v celkové výši 36 471,54 Kč tak byla prokázána.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

17. Soud má za to, že úvěruschopnost žalované nebyla dostatečně zkoumána, když navýšení již stávajících úvěrů o částku ve výši 68 471,54 Kč bylo vzhledem k příjmům žalované (invalidní důchod a příjem z , právnická osoba, ) nepřiměřené a nebyly reálně zhodnoceny příjmy a výdaje žalované, když informace o nulových výdajích mimo nájem byly nahrazeny statistickým výpočtem. Žalovaná navíc uvedla, že by o navýšení úvěru nežádala, ke konsolidaci by tedy nedošlo, kdyby jí navýšení úvěru nebylo nabídnuto právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaná je těžko zaměstnatelná, proto si právní předchůdkyně měla ověřit stabilitu jejího současného zaměstnání a příjmu. Nadto zůstatky na účtech byly záporné18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Podle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

27. Z ustálené judikatury soudů České republiky (např. sp. zn. III ÚS 4129/18) i Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce) bez ohledu na jazykové znění § 87 z. s. ú. vyplývá, že neplatnost smlouvy pro nesplnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) je absolutní, tedy soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

28. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

29. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., který vyžaduje prověřování příjmové i výdajové stránky žalované, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

30. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 130 000 Kč, kterou jí žalovaná co do žalované částky 36 471,54 Kč nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla na jistině splacena a kterou žalobkyně požaduje uhradit, tj. částky 36 471,54 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě s odkazem na § 87 z. s. ú. vyhověl (výrok I.).

31. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se žalovaná dosud neocitla v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 637 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 459 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši 36 471,54 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. [pod písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění] včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

33. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem, bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.